5 – Bradavky

Jen tak mezi náma, ještě pořád nemáte Patrika s Lukym plný zuby? Nepřestávají vás pomalu bavit? Nezačínají bejt nudný? Ne? Já se jen ubezpečuju.

Musím vám oznámit, že na příště jste si, víceméně přesně dle předpokladů, zvolili téma Terapie. Mezi námi, to mi naprosto vyhovuje, jelikož, jak jsem se už zmiňovala, právě na to mám jeden dost fajn nápad. Samozřejmě, že můžete hlasovat i o přespříští téma. V anketě tentokrát favorita nemám, takže... Překvapte mě. =D

A teď si už jděte přečíst tuhle kapitolu. Já vím, že jste na ni poněkud... nadržení. A upřímně, možná i docela máte na co být... =D

„Hm, mimochodem... Jak ses dneska měl, Paťulko?“
„Bože... Děláš si ze mě srandu?“
„Ne, měl bych?“
„No, jak se to vezme. Přilítnul jsi domů, jako by tě snad někdo pronásledoval. Sebral jsi mi notebook. Vytáhnul mě z gauče a prakticky odtáhl do ložnice. Málem mi vyšukal mozek z hlavy. A teď, když tu ležíme... zeptáš se, jak jsem se dneska měl?“
„A jak ses měl?“
„Dokud jsi nepřišel, byla to docela nuda. I když se mi konečně povedlo vymyslet překlad jedný hrozně složitý věty, asi tak vteřinku předtím, než jsi vletěl do dveří.“
„Mhm...“
„To není 'mhm'. To není ani trochu 'mhm'! Protože jsem ji naprosto dokonale zapomněl. Přijde ti to snad 'mhm'?“
„Mhmmm...“
„Luky, vytáhni ten nos z mejch vlasů.“
„Hezky voní.“
„A okamžitě nech na pokoji moje bradavky.“
„Pročpak, lásko?“
„Protože... Kurva, nezdá se ti, že ses jim dneska už věnoval dost?“
„Ne. Nezdá. A i kdyby, přimělo tě to tak hezky sténat, že se jim milerád budu věnovat dál... znova... a znova...“
„Proboha, Luky. Co to do tebe vjelo?“
„Zatím nic. Ale to se může velice rychle změnit.“
„Až tak? Páni, ty jsi dneska fakt nadrženej.“
„Jo, to nepopírám.“
„Copak se stalo, ty můj hezounku? Tohle není jen tak...“
„Ty zatraceně dobře víš, že není.“
„Vím? Vážně?“
„Nech si ten nevinnej kukuč. Nikdo ti ho nevěří.“
„Lásko, obávám se, že netuším, o čem to mluvíš.“
„Ale tušíš. Víc než jen tušíš.“
„Přísahám, že... JAU! Moje bradavka!“
„Tak co, zrzounku? Tušíš?“
„Hm, ty asi budeš myslet ty... lehce erotický esemesky, co ti celej den posílám, co?“
„LEHCE erotický esemesky? Patriku, naše představy o lehký erotice se poměrně zásadně liší.“
„Pch. Co na nich bylo špatnýho?“
„Špatnýho nic.“
„Tak co se ti na nich nelíbilo?“
„Neříkám, že se mi na nich něco nelíbilo. Naopak, všechno se mi líbilo. Až moc.“
„Tak kde je problém?“
„V tom, že detailní popis toho, jak na mě budeš rajtovat a já tě u toho budu tahat za vlasy a kousat tvoje bradavky, rozhodně není LEHKÁ erotika.“
„Ehm...“
„To, jak do tebe budu zajíždět, narážet do tvý prostaty-“
„Probůh, Luky, mlč.“
„Ach, copak? Snad tě to nevzrušuje?“
„No, tak trochu...“
„Jsou to tvoje vlastní slova, Paťulínku. A týral jsi mě s nima... celej... zatracenej... den. Víš, jaký to bylo? Víš, jak jsem se cejtil? Musel jsem bejt profík, musel jsem bejt trenér, naprosto se soustředit... A jediný, co jsem měl v hlavě, byl ten tvůj nádhernej zadeček.“
„Ach, sakra.“
„Jsi zlej kluk, Patriku. Hrozně zlej.“
„Potrestáš mě?“
„Ale no tak. To byl lacinej vtip.“
„To nebyl vtip, to byla sváděcí taktika.“
„Tak to byla laciná sváděcí taktika, lásko moje.“
„Probůh, nech už ty bradavky.“
„Proč? Já myslel, že mužský bradavky nejsou tak citlivý jako ženský. Jen občas, u pár chlapů...“
„Lukáši, ty moc dobře víš, že jsem jeden z nich.“
„Ale nepovídej...“
„Luky. Ach, Luky... Jo...“
„Víš, kdybych chtěl bejt ošklivej, udělám ti teď to, co jsi udělal ty mně. Vzruším tě, přiměju skoro šílet touhou, a pak tě pošlu dělat tvoji práci.“
„Já tě ale nevzrušoval... fyzicky.“
„Ne, za tebe to obstaraly ty esemesky.“
„Z esemesek se ti nepostavil.“
„Ne?! Tak já ti něco řeknu, Patriku. Za tím klientem, kterýho jsem měl po tý zprávě o kousání do bradavek, jsem přišel o pět minut pozdějc, protože jsem si to musel jít udělat.“
„Hm. A sakra.“
„Takže víš co, Paťulko? Jdi vymyslet tu větu, kterou jsem tě tak ošklivě donutil zapomenout.“
„C-cože? Co si myslíš, že teď děláš?“
„Vstávám z postele, zrzounku.“
„TEĎ?“
„No, rozhodně ne za deset minut.“
„Ale já jsem... rozrušenej.“
„Ne, Paťulínku, ty jsi přímo vzrušenej.“
„To mi nemůžeš udělat. To nemyslíš vážně. To není fér.“
„Ale je to fér. Je to naprosto fér odplata za celej dnešní den.“
„Jsi zákeřnej hajzlík, víš to, Lukáši?“
„Samozřejmě. Tak co? Nedal by sis třeba kafe? Nebo zelenej čaj? Konečně ho umím uvařit. Nebo grog, včera jsem koupil rum...“
„Hezounku, nedělej to.“
„Co? Grog? Taky jsem koupil koření na svařák. Nedal by sis?“
„Víš, že momentálně je jediná věc, kterou bych si dal.“
„Horká čokoláda?“
„Luky, varuju tě. Nech si ty kecy a vrať se do postele.“
„Kdepak, lásko. Už jsem tě od práce zdržoval dost a dost. A vůbec, co budeme dělat večer, když se teď usouložíme k smrti?“
„Budeme mrtví.“
„Hm... To je fakt.“
„A v případě, že bysme se přece jen neusouložili úplně k smrti... Nejspíš prostě půjdeme rovnou spát a hezky se k sobě přitulíme.“
„To zní jako docela fajn plán. Ale co ten tvůj překlad?“
„Fajn. Zamávej mojí trpělivosti.“
„P-Patriku...“
„LEHNI SI NA TU POSTEL.“
„A-ano, pane.“
„Hodnej kluk. A teď...“
„Ach, Patri!“
„Jen tak mezi řečí, já vím, že i tvoje bradavky jsou citlivý.“
„Nepovídej...“
„Takže co bys řekl na to, že bychom realizovali to, co jsem ti popisoval v těch esemeskách, co tě tak vzrušily, hm?“
„Ano, prosím. Prosím, ANO.“
„Výborně. Tak se mi to líbí.“
„Hodláš na mě rajtovat?“
„Rozhodně ano. A ty nezapomeň. Bradavky. Kousat.“
„Neříkal jsi, že jsem se jim dneska věnoval už dost?“
„...“
„Chápu. Kousat. Zatraceně, Patriku...“