Druhá adventní neděle

Druhá adventní neděle je tu, a s ní i druhá speciální kapitola Patrika a Lukáše. Upozorňuji, že tahle je o něco delší než předchozí. Nechala jsem se zkrátka trochu unést. Ne, že by to bylo tak těžké, když píšete o téhle dvojce, že ano. Vlastně je to všechno, jen ne těžké, ehm.

Nicméně, ač delší, nese se stále v tom starém známém duchu, jak taky jinak. Takže doufám, že vám trochu zpříjemní předvánoční čas, a třeba vás i trochu rozptýlí od stresu se sháněním dárků, pečením cukroví, uklízením a psaním nudných seminárek do školy. Ehm, jo, to poslední bylo moje, toho si nevšímejte.

Takže... Příjemné počtení. =)

„Ale proč ne, Lukášku?“
„Varoval jsem tě už minulej tejden. Jestli něco zaručeně nebudu dělat, je to zpívání koled.“
„Ale PROČ ne?“
„Protože odmítám zpívat, zrzounku.“
„Prosím? Zpíváš v jednom kuse. Ne, ty máš něco proti koledám, nemám pravdu?“
„Jen je nerad zpívám, nic víc.“
„Ale... Ale...“
„Patri, ne. Nemám nic proti adventnímu věnci, ale koledy se konat nebudou. A stejně, ty se hoděj až na Vánoce. Pěkně ke stromečku.“
„Takže u stromečku jsi ochotnej je zpívat?“
„A zatraceně.“
„Ano, Luky, menší strategická chybka.“
„Ne, ne, ne. Žádný koledy.“
„Ani jednu malou koledičku? Nesem vám noviny?“
„Zrzounku, nic proti, ale musíme druhou adventní neděli řešit, jestli a co budeme zpívat u vánočního stromku?“
„Jestli máš nějaký jiný návrhy, co řešit, jsem ochoten poslouchat.“
„No, něco by se našlo. Nejspíš.“
„Výborně. Takže?“
„Vlastně se na to chci zeptat už od minulý neděle, jen jsem se k tomu zatím nějak nedostal. Zejména ne minulou neděli, po tom, jak rychle jsme... odcházeli z obýváku.“
„Odcházel jsi ty. Já by nesen.“
„Patri...“
„Na copak se chceš zeptat, lásko moje?“
„Proč jsou, proboha, na našem adventním věnci DUHOVÝ svíčky?“
„Proč myslíš?“
„Jsi hrozná buzna, co, lásko?“
„I tak to můžeš říct, ano.“
„Duhový svíčky. Vážně? Kde jsi to vlastně sebral?“
„Normálně jsem je koupil.“
„Patriku...“
„Dobře, přiznávám. Ukecal jsem jednu kámošku, aby mi je vyrobila. Stačí?“
„Duhový svíčky.“
„Jestli se ti nelíbí, hned zítra dojdu koupit nějaký obyčejný červený.“
„Ty ale vůbec nepůjdou k těm duhovejm stužkám.“
„...“
„Nevadí mi to, Patri. Jen... Je to zajímavý. A velice...“
„Teplý?“
„Ano.“
„Líbí se ti to?“
„Hoří moc hezky. Jen teda... z tý minulý svíčky nestihla odhořet ještě ani červená vrstva.“
„Jelikož jsi hrozně nadrženej a měl jsi potřebu odtáhnout mě do ložnice.“
„Dovol? Sváděl jsi mě.“
„Dokaž to.“
„Líbání duhový vlaječky, co mám vytetovanou na břiše, podle tebe není svádění, ano?“
„Nic takového jsem rozhodně nedělal. Asi si mě s někým pleteš.“
„Ach, jistě. Máš pravdu, promiň. To byl ten DRUHEJ zrzek, co se mnou bydlí a co si ho mám brát.“
„Vidíš. A ty bys z toho obvinil mě. Jaká hrůza.“
„Promiň. Můj omyl asi zranil tvé city, že?“
„Rozhodně. Fňuk. Budu plakat.“
„Patri, ty jsi tak mizerná herečka, víš to?“
„Mlč. Nebo ti ručím za to, že dneska na žádný předčasný zhášení svíčky rozhodně nedojde.“
„Výborně. Vážně totiž potřebuju doobjednat ještě pár vánočních dárků. V týdnu jsem se k tomu nikdy nedostal. Nejspíš to souviselo s tím, že většinou, když jsem přišel, ses na mě rovnou vrhnul, jelikož ses chvíli předtím díval na ten kanál s gay pornem.“
„Můžu za to, že jsi vždycky trčel v práci tak dlouho?“
„Promiň. Všichni chtějí zhubnout před vánočníma večírkama.“
„Ach. Sakra. Vidíš. Vánoční mejdan v gay baru. Myslíš, že bych do něj zvládl shodit tak-“
„Patri...“
„Zapomeň na to. Nic jsem neřekl. Takže objednávat dárky, ano?“
„Ano. Už to vážně skoro hoří.“
„Ale prosím tě. Je teprve osmýho.“
„TEPRVE? Ach jo, tohle jsem fakt podcenil. Můžu si půjčit tvůj notebook?“
„To jako že budeš brouzdat po internetu na MYM notebooku a já se tu budu nudit?“
„Nechce se mi do ložnice pro ten svůj.“
„Fajn. Tak si ho vezmi. Já se zatím budu dívat na televizi.“
„Jasně. Jen se... Moment, nehodláš zapnout kanál s gay pornem, viď?“
„Proč bych měl?“
„Tváříš se, že ho zapneš.“
„I kdyby, myslíš, že se nezvládnu chvíli koukat na gay porno, aniž bych dostal chuť odtáhnout tě do ložnice? Tak málo mi věříš?“
„Ne. Jen tě znám. A krom toho, to ty jsi minule mluvil o tom, že bys z toho odpoledního sexu chtěl udělat adventní zvyk...“
„A ty jsi říkal, že proti tomu nic nemáš, jestli si dobře vzpomínám.“
„Zrzounku... Ne. Já vážně potřebuju dodělat ty dárky.“
„Však jo. Do toho. Ať ti to jde.“
„Zrzounečku...“
„Hm... Tuhle polohu ani neznám. Sakra, jak to...“
„Hádám, že na to musí jeden bejt vážně dobrej v józe. AU...“
„Nemáš objednávat dárky? Ještě jsi ani neotevřel notebook.“
„A momentálně ho otevřít ani neplánuju. Sakra. Jak dá ty nohy...“
„Ty nohy jsou nic, to umím taky.“
„Co prosím? Proč to nevím?“
„Netuším. Asi na to nikdy nepřišla řeč. Třeba tohle umím taky.“
„Paťulínku...“
„Mhm?“
„Dojdi sfouknout tu svíčku, prosím. A pak laskavě odpochoduj do ložnice.“
„A co dárky?“
„Ponožky. Koupím spoustu ponožek.“
„To od tebe není zrovna-“
„Tu SVÍČKU, Patri. A do ložnice.“
„Mhm. Tohle bude další moc hezká adventní neděle...“