Díl šestý – Čas na psaní

Tuším, že to byla Annie, kdo si tenhle díl tak nějak nenápadně přál. Popravdě řečeno, původně jsem přemýšlela o tom, jestli ho vůbec mám psát. Nějak si nepřijdu jako vhodná osoba, co by v téhle problematice měla někomu radit. Já mám času až až. Vlastně vzhledem k tomu, kolik ho mám, by se dalo říct, že psaní naprosto flákám. A věřte, že bych ho mnohem radši měla míň a měla práci, než-

„Hele, nech si ty osobní výlevy, ano? Nikoho to tady nezajímá.“

Dobře,tak tedy k času na psaní. Víte, zrovna včera jsem narazila na půvabný citát, který se sice původně vztahoval k fitness, ale dá se vlastně aplikovat na jakoukoliv oblast života. Zkrátka...

'Nemám čas' je dospělá verze pro 'Pes mi sežral domácí úkol'.

Když se nad tím zamyslíte, je to vlastně pravda. Jen si to přiznejte. Kolikrát jste za poslední dobu sami sobě tvrdili, že na psaní vůbec nemáte čas, zatímco jste trávili už minimálně druhou hodinu surfováním po internetu a chatováním na facebooku? Kolikrát jste prostě jen koukali na televizi a o příběhu přemýšleli jen o reklamách? Vážně. Nemůžete tvrdit, že 'nemáte čas', když ve skutečnosti se vám prostě a jednoduše jenom psát nechce.

Což je, přirozeně, zcela pochopitelné. Nemusíte mít vždycky na psaní náladu. Někdy vám prostě mozek vypne a Múza zatvrzele mlčí, jelikož se urazila, že jste předchozího dne použili ve větě jiné slovo, než ona chtěla. („Nebo proto, že dáváte k dobru historky o tom, proč se vaše Múza uráží, pche.“) Někdy jste zase natolik mrtví ze školy/práce/domácích povinností, že se vážně dokážete jen svalit před televizi a musíte se přemlouvat i k tomu, abyste zvedli z konferenčního stolku hrnek kafe. Někdy máte hromadu ostatních povinností, co odsunou psaní na poslední místo. Někdy máte migrénu (nebo vás prostě jen tak zatraceně bolí hlava) a jediné, na co dokážete myslet, je analgetikum dle vlastních preferencí. Někdy jste nemocní a máte horečku. Někdy vám Jillian Michaels tak efektivně zničila tricepsy, že prostě nedokážete udržet ruce zvednuté ke klávesnici.

Musíte pochopit, že to je všechno naprosto v pořádku. Musíte pochopit, že to nejsou výmluvy. Aspoň do chvíle, kdy všechny ty důvody pro nepsaní točíte dokolečka už dva měsíce. Každý má někdy špatný den. Ale když už ho máte, buďte dospělí. Netvrďte si, že nemáte ČAS, když na vysedávání u facebooku ho máte. Přiznejte si, proč doopravdy nepíšete. Jste líní? Zasekli jste se v příběhu a nevíte, jak dál? Uvědomili jste si, že píšete hroznou blbinu? Proto se vám nechce? Buďte k sobě upřímní. Z 'nemám čas' se snadno stane zlozvyk, kterého se budete jen těžko zbavovat. Konkrétní důvody pro nepsaní se překonávají mnohem snáz než tahle výmluva.

Samozřejmě si uvědomuji, že při psaní má každý jiné potřeby a zvyky. Někdo vděčně využije třeba i jen dvacet minut, během kterých spěšně 'nadatluje' dva tisíce znaků, načež se zvedne a jde dělat zase něco jiného, co udělat musí. Někdo jiný zase usoudí, že nemá smysl soubor s budoucí knihou vůbec otvírat, pokud nemá k dispozici minimálně dvě hodiny času, protože toho chce napsat co nejvíc, nemluvě o tom, že se do psaní musí nejdřív 'dostat'. Někdo potřebuje najít chvíli, kdy zaručeně nebude rušen, někdo občasné rozptýlení uvítá. Ti méně nároční mají v konečném součtu 'času' na psaní logicky o něco víc. Proč? Protože nečekají na ideální chvíli.

Takže, jak že si to máte ten čas najít, respektive jak se k psaní dokopat? Mám jen pár stručných, konkrétních rad.

1) Vypněte ten zatracenej facebook. Vážně.
2) Slevte z požadavků. Nečekejte na ideální chvíli. Ta totiž nikdy nepřijde.
3) Srovnejte si priority. Uvědomte si, kde ve vašem žebříčku stojí psaní. A uvědomujte si to pokaždé, když vás bude televize lákat víc.
4) Nevyčítejte si každý den, kdy to nejde. Výčitky si schovejte na dobu, kdy to nepůjde měsíc.
5) Najděte si deset minut, během kterých začnete. Když jednou začnete, pokračuje se docela snadno.
6) Múzy letí na horké nápoje. („Tohle odmítám komentovat!“)
7) Jestli jen trochu můžete (a ještě vám to myslí), pište pozdě večer a v noci. V noci vás nikdo a nic neruší a neodlákává. Všichni šli spát a oblíbené blogy jste si už stokrát prošli.
8) I když jste celý týden 'v jednom kole', pořád je tu ještě víkend. Neříkejte, že aspoň v sobotu si nevyšetříte hodinku na psaní. Není to ideální, ale je to lepší než nic.
9) Čtením článků o tom, jak najít čas na psaní, se o ten čas okrádáte. Dočtěte tenhle a jděte psát.
10) Už jste vypnuli ten facebook?!

Myslím, že pro dnešek je to všechno. Pokud máte v počítači rozepsanou knížku, jděte na ní pracovat. Pokud ne... Těšte se na příští díl tohohle seriálku. Příště totiž konečně začneme PSÁT. Respektive si povíme něco o začátku a prvních větách...