3 – Majitel

Dneska jsem zase jednou hodná a nesu vám novou kapitolu docela brzo. Doufám, že mě za to máte náležitě rádi. A doufám, že mě mít rádi nepřestanete, až se ukáže, že ještě stále nemávám kouzelným proutkem a nenapravuju situaci... Ehm, jo, ale to bych vám asi neměla vykecávat, že?

Ale co vám můžu vykecat, to je skutečnost, že jste si na příště (po urputném boji) odhlasovali téma Podpatky. Ještě nevím, nakolik jste mě tím potěšili. Popravdě jsem tak trochu víc doufala v ten Zápisník, ale... No, to mám za to, že vás nechávám vybírat, no.

Jako obvykle můžete v anketě hasovat o téma přespříští. Tímto bych vám mimochodem chtěla poděkovat za mnohé návrhy, které se objevily pod TÍMTO článkem (mimochodem, pokud by ještě někdo chtěl něco přihodit, jen do toho!). Náhoda sice tentokrát ještě žádnému nepřála, ale jsem si jistá, že do příští ankety se už něco procpe.

Tak jo, to je asi tak všechno. Užijte si Majitele. Muhehehe...

„To byl tvůj bejvalej, Lukáši, co jsem ho právě potkal dole u vchodu?“
„Cože?“
„Dole u vchodu. Potkal jsem chlapa, co vypadá jako někdo, kdo potají šoustá mladý kluky. Prohlížel si mě docela zaujatě.“
„Ach. Tak.“
„Byl to tvůj ex, nebo ne?“
„Byl to majitel našeho bytu, ano.“
„Hm. Zajímavý.“
„Co? Že tu bydlíš půl roku a nevíš, jak vypadá?“
„Nedá se říct, že by sem chodil nějak často. Co tu vůbec dělal?“
„Jsi zvědavej, co?“
„Proč myslíš?“
„No, já ti nevím. Možná proto, že za poslední dvě minuty jsi mi toho řekl víc, než za dva předchozí dny, Patri?“
„Tak si to pro mě za mě nech pro sebe. Koneckonců, není to tak, že bych ho musel poznávat. Dlouho tu už nebudu.“
„Co? Takže ta prohlídka bytu-“
„Neraduj se. Ten kluk je ODPORNEJ heterák. Snažil jsem se chovat umírněně-“
„Jen tak pro zajímavost, když ses poprvý zjevil u mejch dveří, choval ses jak, ať mám srovnání?“
„To jsem ti hned ukázal všechny karty. Ale teď se potřebuju stěhovat trochu NALÉHAVĚJC než tehdy.“
„Ovšem. Tak na čem jsi ztroskotal?“
„Nechci to komentovat.“
„To jsou náušnice, co jsem ti dal k Vánocům?“
„Co? Kurva, to mi ani nedošlo. Pak se mám divit, že mi nepřinesly štěstí!“
„Nepřinesly by ti ho žádný, Patri. Heteráci prostě chlapy s náušnicema nemusí, smiř se s tím.“
„Chm. Příště si dám bacha. Žádný náušnice, žádný korálky, žádnej přívěšek. Nevezmu si ani šátek na krk, jen tak pro jistotu.“
„Mám si začít dávat pozor na svý košile? I když, když jsi šel k nám do firmy, vypadal jsi v tý košili snad ještě víc jako buzna. Obávám se, Patriku, že to máš prostě nějak... v sobě.“
„Tak nevím, byl to lacinej vtip, nebo ne?“
„Pokud já vím, tak ne.“
„Fajn. V tom případě, hm... No, asi mám prostě smůlu, že na první pohled nevypadám jako  nudnej heterák, co? Ty by sis bydlení nejspíš našel hned, kdyby ses snažil. Jen by sis nesměl sundat tričko.“
„Nic proti, ale proč bych si měl při prohlídce bytu sundávat tričko?“
„Proč si vlastně nehledáš byt ty, no?“
„Bydlel jsem tu první.“
„Ale je TVOJE vina, že tu nemůžeme bydlet spolu!“
„Já s tebou ale bydlet můžu, Patriku. To ty s tím máš problém.“
„Chceš mi snad tvrdit, že se tomu divíš, Lukáši?!“
„Ehm... Ne.“
„Vidíš. Mohl bys taky projevit trochu snahy. Omrknout pár inzerátů, obejít pár bytů, určitě se najde někdo, kdo-“
„Ale já si nemůžu dovolit hledat novej byt, Patriku. Nemůžu si dovolit PLATIT jinej byt. Momentálně si nemůžu dovolit ani TENHLE!“
„Prosím tě. Máš tříměsíční odstupný a podporu z pracáku. Nejspíš máš za měsíc víc peněz než já!“
„...“
„Lukáši?“
„No, ohledně toho odstupnýho je tu jistá... komplikace.“
„Co? Jaká komplikace?“
„Ta kráva našla důvod, proč mi to odstupný nakonec nedat. Nepochybuju, že v tom sehrál nějakou roli i milej Martínek. Takže, no... Mám jen ty prachy z pracáku. Kterejch je, abych tak řekl... kurevsky málo.“
„...“
„Co tak koukáš?“
„Lukáši, proč přesně že tu byl majitel našeho bytu?“
„Já ti to neřeknu.“
„Hádám, že to nebylo kvůli tomu, jestli by to odstupný nemohl nějak zařídit, když je v tý společnosti jeden z velkejch šéfů, co?“
„Abys věděl, PŮVODNĚ ano.“
„Původně.“
„Jo. Pak řekl, že s tím bohužel nic udělat nemůže. A pak mi nabídl slevu z mý části nájmu.“
„Ehm, a ta sleva...“
„Mlč.“
„Hádám, že to nebyla jen přátelská nabídka, co?“
„Patriku, ticho.“
„Předpokládám, že byla dokonce založená na nějaký formě protislužby.“
„Já to fakt nechci komentovat.“
„Takže jsi ze sebe zase udělal kurvičku kvůli nájmu, ano?“
„Za prvé, bylo to kvůli SLEVĚ z nájmu. Za druhé, neudělal jsem ze sebe žádnou kurvičku. Jen jsem ho vykouřil.“
„A kvůli sexu přijde kdy?“
„Příští út... Hej!“
„Jsi neuvěřitelnej, Lukáši.“
„Možná. Hlavně, že něco málo ušetřím. Ale ono je to stejně jedno. Jestli se odstěhuješ, já nemám šanci. Celej nájem si vážně nevyšoustám.“
„Jak dlouho víš o tom, že to odstupný nedostaneš?“
„Od pondělí po tom, co... jsme se rozhádali.“
„A proč jsi mi něco neřekl, zatraceně?!“
„Třeba proto, že v tý době jsi se mnou komunikoval výhradně prostřednictvím sprostejch slov?“
„Ale...“
„Aby bylo jasno, to není důvod, proč nechci, aby ses odstěhoval. Nechci to, protože tě mám rád, protože chci nějak napravit, co jsem udělal, protože-“
„Zmlkni, Lukáši.“
„P-promiň.“
„Jak dlouho ti tak bude trvat najít si novou práci?“
„Netuším. Dlouho snad ne. Popravdě, doufal jsem, že ji touhle dobou už budu mít, ale zrovna nikde nic není, takže-“
„Myslíš, že dva měsíce ti budou stačit?“
„Upřímně se za to modlím.“
„Fajn. Tak... Dva měsíce tu ještě zůstanu. MAXIMÁLNĚ. Pokud si něco najdeš dřív, odcházím dřív. Co ty na to?“
„P-Patri...“
„Ten rozzářenej pohled budu brát jako ano.“
„Děkuju...“
„Máš za co, Lukáši. No, tak... Kdy že si to v úterý pan majitel přijde zašoustat?“