Radek č. 2 (tak trochu)

Hřejivá výzva: Úkol č. 42- Úryvek z knihy, kterou právě píšeš

Technicky vzato mám momentálně rozepsané dvě věci. Jedna z nich ale už nějakou chvíli stojí (no, vlastně nějakou chvíli stojí obě dvě, ale jedna stojí o něco dýl), pročež jsem z ní nechtěla házet úryvek. Nemluvě o tom, že to nejlepší stejně ještě ani nemám. Takže jsem sáhla po pokračování Radečka (teda, pokračování, ono je to trochu složitější, ale vysvětlovat to by bylo na dlouho). Kdo ještě Radka nečetl a nechce si to zkazit, ten ať zcela logicky nečte ani tohle, protože, no... spoilers. A vy zbylí si to užijte. Je to jen docela malej úryvek, kterej vám moc nevyžvaní, o čem že to ta 'dvojka' vlastně je. Dá se říct, že je to jen pro pobavení...

Ramenem jsem se opřel o rám dveří a zcela nenápadně si odkašlal. Máma zvedla hlavu od nějakého časopisu s recepty, co právě studovala, a věnovala mi poněkud udivený pohled.
„Ano, Radečku?“ zeptala se.
„Ty a já si musíme ujasnit pár pravidel,“ konstatoval jsem. „Myslel jsem, že už jsme se pochopili, ale zjevně ne. Takže pro méně chápavé ještě jednou...“
„Miláčku, jestli chceš v příštích dnech dostat najíst, dobře si rozmysli, co teď řekneš. Už teď je ta tvoje drzost poněkud na hraně.“
„Pro méně chápavé ještě jednou,“ zopakoval jsem s úšklebkem. „Když zvenčí na dveřích visí kravata, na dveře se neklepe. A už vůbec se nebere za kliku. A pak se neklepe ještě důraznějc. Chápeme se?“
„Nevisela tam kravata, Radku, ale pásek. I když, mám se ptát, co jsi TÍM naznačoval?“
„Že nemám kravatu.“
Zvedla oči v sloup a zavrtěla hlavou.
„Radku, Radku. Nemám ti sehnat nějakou takovou tu ceduli 'nerušit'? Ta by snad mohla sloužit pro vzájemnou komunikaci. Nebo na mě prostě křikni, že chceš mít sex se svým přítelem, a já budu vědět, že divné zvuky nemám zkoumat.“
„Mami, mami. Když máš syna v mým věku a ten je zavřenej v pokoji se svým přítelem, nemáš zkoumat ŽÁDNÝ zvuky. To ses vážně ještě nic nenaučila?“
„Hm...“ naklonila máma hlavu. „Dnes jsem plánovala dělat k večeři biftek a pečené brambory. Jsem ráda, že mi ušetříš trochu práce a dáš si chleba s máslem.“
„Tohle není fér!“ vytřeštil jsem oči.
„Nemáš být drzý, chlapečku,“ pokrčila rameny a obrátila pozornost zpátky k časopisu. „Za to, že jsem na vás zaklepala, se omlouvám. Jen tak ze zvědavosti, kdo z vás spadl z postele? Protože to byl ten zvuk, co mě přilákal.“
„To jsem byl já,“ frkl jsem. „Ale nebylo to tak, jak si myslíš!“
„Samozřejmě, že ne.“
„Teď jsi drzá ty!“
„Dovol? Rodiče nemůžou být drzí.“
„Ale ty jsi. A vážně to nebylo tak, jak si myslíš!“
„Já si nic nemyslím, zlatíčko.“
„Nebylo to při sexu. Bylo to, když jsem se natahoval pro... Ehm, víš co? Mysli si dál, že to bylo při sexu.“
„Víš, že spousta tvých problémů v tomto ohledu by se vyřešila, kdybys souložil v době, kdy nejsem doma?“ ušklíbla se.
„Mami!“zaskučel jsem.
„Poznamenám si, že ti mám sehnat tu ceduli. Mimochodem, proč dneska Robin tak rychle utekl? Styděl se snad za to, jak sténal? To je přece naprosto normální. A nic, co jsem neslyšela, když si tvoje sestra ve svých sedmnácti myslela, jak nenápadně má se svým přítelem sex.“
„Promiň, vážně naznačuješ, že Robin sténá jako holka? Ne, že bys neměla pravdu, ale stejně... MAMI!“
„Chápu, připíšu si na seznam špunty do uší.“
„To budeš hodná.“
„A možná bych mohla tátu přesvědčit, abychom si příští víkend někam ve dvou vyrazili. Co bys na to říkal?“
„Chcete pomoct sbalit kufr?“
„To jsem přesně čekala,“ usmála se máma. „Hádám, že večeře bude tak v sedm. Vyhovuje?“
„Já už nemám chleba s máslem?“
„Ale prosím tě. Kdy jsem naposledy splnila výhrůžku, že ti nedám najíst...“