To slovo na P

 Hřejivá výzva: Úkol č. 34 - Interview

„No, to byl zase jednou užitečně strávený den.“
„A hele. Tebe jsem dlouho neviděla. Dneska zase za Tonyho Starka?“
„Vzhledem k tomu, čím jsi zabila kus večera, mi to přišlo vcelku příhodné.“
„Broučku, už zase ti to drhne. Tony nemluví spisovně.“
„Hm...“
„A modrý oči má jen v komiksu.“

„Ach, bože. Kdo se v tom má pořád vyznávat? Víš, měl jsem tě radši, dokud jsi měla jen jeden zájem. Bylo mnohem snazší na sebe brát podobu!“
„Takhle vysokej je taky jen v komiksech.“
„Jsi úděsná.“
„Nápodobně.“
„Já jsem Múza. Mám to v popisu práce.“
„A nemají spisovatelé taky v popisu práce přivádět Múzy k šílenství?“
„Ne, to děláš jen ty jediná.“
„Ach. Říkáš mi, že jsem výjimečná?“
„Mohli bysme se vrátit k původnímu tématu rozhovoru?“
„Pokud ti to pomůže, ten přezíravej pohled ti jde skvěle.“
„To byl dneska zase užitečně strávenej den, co?“
„Ehm...“
„Poflakování se, čtení si komiksů... To by se mi taky líbilo, musím říct.“
„Hej! Taky jsem udělala úkol do školy.“
„Ano. Napsala jsi tisíc znaků. Máš můj obdiv. Na to, že jsi měla přečíst dva články a minimálně tak sedmdesát stran knížky, co máš mít dočtenou na čtvrtek, to je fakt výkon. Chci tě vidět, jak to zejtra dočteš. Na to si vážně koupím lístek do první řady.“
„Jo, to se ti vyplatí, musím říct.“
„Taky si myslím.“
„No, co na to mám říct? To je prostě-“
„Ne! Já vím, co hodláš říct. Neříkej to!“
„Co?“
„To slovo na P! To strašně sprostý slovo, co začíná na P!“
„Ale já chtěla říct-“
„Kuš!“
„Prokra-“
„Lalalalá, já tě neslyším!“
„...“
„Už to nebudeš říkat?“
„No, jestli ti to tak vadí...“
„Samozřejmě. Múzám vždycky vadí, když jejich autoři zabíjí čas čtením komiksů s Iron Manem. Zejména když ty komiksy nějak... Nedopadnou. Mimochodem, rozhodně oceňuji fakt, že ses rozhodla nepřečíst si těch dalších pět dílů, jsem na tebe hrdej.“
„Věř mi, stálo to hodně psychický síly.“
„Věřím ti.“
„Ach jo. Múzáčku...“
„Co? Ach, bože, už zase máš na obličeji ten zasněnej výraz. Tak to dopadne vždycky, když nahodím tenhle obličej!“
„Promiň. Ale jestli po mně dneska něco chceš, možná bys měl nahodit nějakej... míň rozptylující.“
„Chmpf.“
„Netvař se tak. Chce to prostě něco neutrálního. Ne, že bych myslela, že toho dneska ještě moc napíšu, ale takhle nenapíšu vůbec nic.“
„No, ono stačí už tohle. Tomuhle ty říkáš interview?“
„Ne. Tomu říkám rozhovor. Beru tohle zadání hodně zvolna.“
„Hm...“
„I'm sorry, I'm so sorry?“
„To teprve budeš. Teď jsi mi totiž vnukla nápad.“
„Co? Ne. Ne, v něj se proměnit nemůžeš! Víš, že ten jeho obličej nemám... Ach.“
„V koho jsi myslela, že se proměním?“
„V NIKOHO!“
„Hm... No, to je jedno. Co ty na to? V ženském těle jsem nebyl už nějakou chvíli, je to... no, docela příjemné. Tak co myslíš, bude pro tebe tahle podoba méně rozpytlující?“
„Můžu dostat uvítací balíček?“
„...“
„Chceš vědět, co si myslím? Myslím, že... Hey, Missy, you're so fine, you're so fine you blow my mind...“
„Dobře, chápu. Tohle je pravý opak méně rozptylujícího.“
„And what you do, Missy, do, Missy, don't break his hearts, Missy...“

P.S. Ale pozor, SPOILERS...