Ginny

Přiznávám, že tahle povídka je psaná víceméně na objednávku. To máte tak, když vám na facebooku vyskočí zpráva, ať urychleně napíšete zase nějakou lesbickou povídku (no dobře, to 'urychleně' tam nebylo, přiznávám, ale vyznělo to tak), a vy, protože jste velice hodná autorka, to chcete splnit, i když nemáte zrovna nejvíc nápadů. No, a tak prostě vezmete svoje oblíbené vlastní postavy (a zároveň oblíbené postavy osoby, co vás o tu povídku požádala) a něco dáte dohromady. Takže to nemá žádnou hlubokou myšlenku, ale líbit se to snad bude. Zkrátka a jednoduše, tahle povídka je pro Ladu. =D

„Ginny?“
Zrzka vzhlédla od zjevně staré, v kůži vázané knihy a pozvedla obočí.
„Co jsme si říkaly o mluvení, když si čtu?“ zeptala se tichým, klidným hlasem. „A co jsme si říkaly o té příšerné zkomolenině mého jména?“
„Ver? Vero?“ zaculila se malá, štíhlá černovláska a posadila se na křeslo proti zrzce. „No tak, stačí si jen říct.“
„Myslím, že raději zůstanu u Ginny,“ ušklíbla se zrzka. „Ginger bych ovšem uvítala víc.“
„Nerada ti říkám Ginger. Víš, hlavně v angličtině to je jako říkat ti...“
„Zrzko?“ zeptala se Ginger rusky. „Často mi říkají jen tak. Nevadí mi to.“
„Protože obvykle vzápětí dodají 'prosím, nezabíjej mě',“ konstatovala černovláska, taktéž v ruštině.
„Liv!“ zamrkala šokovaně Ginger. „Naznačuješ snad, že jsem šílená, sadistická vražedkyně? Prosím, klidně naznačuj dál.“
„Jsou věci, co není potřeba naznačovat, moje drahá. To jsou fakta.“
„Fakta,“ kývla Ginger. „Faktem je, moje DRAHÁ, že jsi mě vyrušila při čtení.“
„Faktem je, že jsem k tomu měla důvod.“
„Skutečně? A mohla by jsi mi ho PROSÍM sdělit?“
„Co čteš?“ pokývla Liv hlavou směrem ke knížce.
„Jelizaveto!“
„Ale ne. Neříkej mi Jelizaveto. Tak mi říkáš jen tehdy, když máš vztek.“
„Ne, tak ti říkám jen tehdy, když mám chuť zarazit ti kůl do srdce. Nebo tě vystrčit na slunce.“
„Opalování nepatřilo k mým koníčkům, ani když jsem ještě byla člověk,“ ušklíbla se Liv. „A pokud jde o mé srdce, to už přece Amor dávno probodl svým šípem...“
„Něco mi říká, že bych měla zkontrolovat stav vodky v lednici. Zdá se, že nějaká musela ubýt.“
„Myslíš, že jsem opilá? Ne, Ginny, já se jen příšerně nudím.“
„A to je důvod, abys mě rušila? Nemyslím.“
„Ne, měla jsem ještě jinej důvod. Měla jsem... Ne, že bych si na něj momentálně mohla vzpomenout. Kruci.“
„Pokud jsi nechtěla navrhnout, že si můžeme později v noci vyjít ven na lov, pak děkuji, ale nemám zájem.“
„Ehm... Ne, myslím, že to jsem navrhnout nechtěla. Něco jsem navrhnout chtěla, ale...“
„Výborně. Až si vzpomeneš, prosím, nedávej mi vědět. Počkej, než dočtu, a pak se ti možná budu věnovat.“
„Tohle není fér, Ginny. Ty mě zanedbáváš.“
„Liv, jsem si jistá, že když se trochu zamyslíš, zjistíš, že se ti věnuji víc než dostatečně. Zrovna včera jsem ti dala velmi důkladně do těla. Ale dnes v noci bych skutečně ráda jen relaxovala a četla si. Takže-“
„Do těla jsi mi možná dala, ale rozhodně ne tak, jak jsem si představovala, když jsi mi to slibovala.“
Zrzka pobaveně pozvedla obočí.
„Ale? Víš, ta tvoje neustálá neuspokojenost mě skutečně fascinuje. Chtěla bys, abych ti dala do těla znovu?“
„Vzhledem k tomu, že máš zaručeně na mysli další zatracenej trénink, tak ne, díky. Meč nechci zase pár dní vidět.“
„V tom případě netuším, co po mně chceš,“ zašklebila se Ginger a prstem si zamyšleně přejela po velké jizvě na své tváři. „Skutečně, Liv. Kdybych tušila, že budeš dělat takové potíže, nikdy si tě k sobě nevezmu. Jsi jako dítě. Copak se neumíš zabavit sama?“
„Umím, ale není to takový, jako když mě zabavuješ ty,“ mrkla Liv.
„Odvolávám. Nejsi jako dítě. Jsi jako puberťačka.“
„No tak, Ginger. Nenech se prosit.“
„Liv? Kolik chceš za to, abys zmlkla a nechala mě číst?“
„Pro začátek mi můžeš říct, co že to vlastně čteš.“
„Evžena Oněgina.“
„V originále?“
„Už jsi mě někdy viděla nečíst něco v originále?“
„No jo, to jsou ty výhody, když je jeden upír, kterýmu je přes sto let a ovládá hned několik světových jazyků,“ pokývala Liv. „Ale jen tak mezi náma, nečetla jsi ho, no... docela nedávno?“
„Souložily jsme také docela nedávno, ale nijak ti to nebrání vyžadovat to znovu.“
„Přirovnáváš sex ke čtení?“
„Proč ne? Příjemná kratochvíle jako příjemná kratochvíle. Pravda, čtení je poněkud více obohacující, ale někdy nemůžeš trávit čas jen intelektuálními činnostmi.“
Černovláska si Ginger změřila podezřívavým pohledem. Zrzčiny štíhlé prsty hladily okraj stránky ještě stále nezavřené knihy.
„Já vím, o co ti jde,“ konstatovala posléze. „Doufáš, že když budeš takováhle, přestane mě to bavit a půjdu si číst časopis, nebo tak něco.“
„Ano, prosím! Ideálně do vany.“
„Ha! No vidíš!“ luskla Liv prsty. „Na to jsem se chtěla zeptat. Drahá, nechtěla by sis napustit vanu a dát si se mnou koupel? Můžeš si tam vzít i tu knížku.“
„Tuhle knížku?“ pozvedla Ginger svazek. „Ty ses musela naprosto zbláznit. Tohle je velice cenný a drahý-“
„GINNY!“ zaskučela Liv. „Prosím...“
Zrzka zavřela oči a zaklapla knihu.
„Dobře. Vzdávám se. Buď tak hodná a-“
„Už letím napustit vanu!“

Zrzka si odhrnula z čela pramen mokrých vlasů a široce se usmála. Její tělo se ještě třáslo.
„No... Uznávám, že ač tohle skutečně není právě intelektuální činnost, je to velice, velice příjemné.“
„Ty si prostě nedáš pokoj, co?“ ušklíbla se Liv. „Jsi příšerná.“
„Být tebou ten poslední výrok odvolám, drahá, protože pak bych mohla přehodnotit svůj záměr ti tu menší službičku oplatit.“
„Menší? Prakticky ses mi vyškubla a zajela hlavou pod vodu.“
„Liv, nejdražší, jsi skutečně extrémně, extrémně otravná. Kdy jsi začala být tak otravná? Nikdy bych si tě nevzala k sobě, kdybys byla tak otravná od začátku.“
„Ginny, nebuď mrcha. Schovej si to na upíry.“
Zrzka zvedla oči v sloup, ale pak se ve vaně přetočila na břicho, tak, aby mohla svoje tělo přitisknout na to černovlásčino a své rty na její.
„Ale pokud mi to má vůbec stát za tu námahu,“ poznamenala mezi polibky, „očekávám, že budeš křičet.“
„Co na to jen říct,“ zamumlala Liv. „Donuť mě.“