Možná bych měla vymyslet opravdový příběh vztahující se k obrázku. Možná. Možná bych měla stvořit nějakou povídku. Ale proč bych to dělala, když k tomu obrázku se váže příběh opravdový a pravděpodobně o dost lepší, než bych dokázala vymyslet? No, možná ne příběh. Možná spíš historka. Nebo tak něco.
Byl to hodně mizerný den. Nebudu říkat, co se mi tehdy stalo. Kdo ví, ten ví, kdo neví, vědět nepotřebuje. Každopádně si pamatuju, že to bylo loni, šestnáctého dubna. Tehdy jsem probrečela polovinu večera. Měla jsem náladu naprosto v háji. Svým způsobem se mi chce brečet ještě teď, když na to pomyslím. Tehdy jsem mimo jiné já, velký fanoušek, poprvé schválně prošvihla epizodu Doctora Who (tedy, Pána času, ovšem) v televizi. A kdo mě zná, ví, že když se stane něco takového, jde vážně do tuhého. Jenže já na tom tehdy byla tak mizerně, že jsem si říkala... ani nevím co. Prostě jsem nějak nechtěla, aby se ta epizoda, co měli dávat, stala mojí nejnenáviděnější jen kvůli tomu, že když jsem se na ni koukala, byla jsem na dně.
Ale nakonec, v průběhu dlouhého večera, jsem si řekla, že na to kašlu. Že se podívám. Protože když se to vezme kolem a kolem, co mi dokáže zlepšit náladu víc než Doctor Who? Máloco. Koneckonců, ten večer mi dost pomohl i jeden z mých nejoblíbenějších citátů z něj.
Takže jsem si tu epizodu (kterou jsem měla staženou dávno předtím, než ji u nás dávali v televizi, ale tehdy jsem se nekoukala napřed) prostě pustila. A víte co? Ono to pomohlo. Protože Stormageddon, Dark lord of all. Protože 'I speak baby'. (A protože ta prodavačka tak nějak automaticky považovala Craiga za Doctorova partnera – ano, v TOM smyslu – a vůbec ji nerozhodilo, že by spolu snad měli vychovávat dítě. A i když to bylo nedorozumění, jistě, bylo to boží.)
Ale nejvíc, úplně nejvíc ze všeho, mi vážně pomohla ta scéna, co je vidět na úvodním gifu. Protože Matt je s dětmi naprosto bezkonkurenční. Protože to, jak 'Stormymu' říká, že může být čímkoli, a vypráví mu o tom, jak jako malý snil o hvězdách a pak žil svůj sen, to je prostě nádhera. Absolutní. A v tu chvíli jsem se culila jako idiot. A culím se pokaždé, když tu scénu vidím...
Souhlasím s tebou. Nic nedokáže zlepšit náladu tak jako Doctor :). A tento díl je opravdu inspirativní :).
OdpovědětVymazatTento diel je jeden z najlepších. Alebo možno nie. Je však jednoznačne najrozkošnejší. Úplne neskutočne. Dokonalý :3
OdpovědětVymazatTenhle díl si pamatuji moc dobře a také si moc dobře vzpomínám, jak jsem se u něj culila a jak moc se mi zkrátka celá epizoda líbila! :) A bože, teď mám hroznou chuť si Doctora pustit, jenže jakmile si jeden díl pustím, nebudu moci přestat a to si nemůžu dovolit... Uf, tak aspoň soundtrack si jdu někde vyhrabat, to poslouchat můžu. :D :)
OdpovědětVymazat