Hřejivá výzva: Úkol č. 43- Konec
Tak jo, a je to tady. Dočkali jste se konce Hřejivé výzvy. Od nynějška vás nebudu skoro den co den otravovat oblažovat povídkami a články. Upřímně, nevím, jak často teď budu něco házet. Možná se vrátím k frekvenci dvakrát až třikrát týdně. Pokud bude čas a inspirace. Momentálně jí moc není, musím přiznat. Ale to snad přijde. Minimálně vám dlužím nějaké ty knižní tipy. Asi tak dva, prozatím. A možná vyhrabu i nějaký ten filmový. Až se zase na něco podívám.
Ale abych se držela zadání posledního úkolu, což je konec, co kdybychom si dali takové malé shrnutí mých pocitů z výzvy?
Pocit první: Byla fakt blbost se na to v průběhu na čas vykašlat. Pravda, měla jsem důvody, spoustu práce do školy, osobní věci... Zkrátka nějak nebyl čas, a když náhodou byl, nebyla zase vůle. Takže jsem si dala pořádnou pauzu, a když jsem se rozhodla, že budu pokračovat a dotáhnu tu výzvu do konce, bylo už málem pozdě. proto nastal ten velký závod a skoro každodenní psaní, protože, no... Já jsem prostě beran, a když si beran něco vezme do hlavy, tak to prostě udělá. A já si vzala do hlavy, že dokončím výzvu včas. A to se mi teď taky podařilo.
Pocit druhý: I když to byla občas slušná inspirace, už bych do toho znova nešla. Chci říct, ty úkoly, co mě vážně bavily a jejichž psaní jsem si užívala, nějak nevyvážily ty úkoly, u nichž jsem si zoufalstvím skoro rvala vlasy a které jsem psala jen z donucení. Jo, inspirace je fajn, ale příště ji radši budu hledat jinde. Tohle jednoduše není nic pro mě.
Pocit třetí: I navzdory tvrzení v bodu číslo dva musím říct, že bylo docela fajn přesvědčit se, že když na to přijde, tak dokážu napsat věci, o nichž bych si nemyslela, že je napsat dokážu. Ovšem stále trvám na tom, že propříště si podobné akce odpustím. Nebo aspoň v nejbližší době. Mám přece jen jenom jedny nervy. =D
No, a myslím, že tím ukončím i tenhle článek. Ano, je poněkud stručnější, ale... No, tak to holt už někdy bejvá. A teď, když mě omluvíte, jdu konečně zase makat na nějaký tý knížce. Možná. =D
Prečo by som sa mala radovať? :O Práveže je to veľmi tragické, bude mi to chýbať :D
OdpovědětVymazatTo jsi asi jediná... =D
VymazatJsem moc ráda, že ses zúčastnila a dotáhla to s námi a tou naší výzvou do konce. Nejeden z nás se u ní zpotil, ale neříkej, že nemáš radost, žes to zvládla? :) Já bych naopak do výzvy šla znovu a některé věci bych teď, s novými zážitky a inspirací, napsala jinak. :)
OdpovědětVymazatDíky za účast, já i Iris si toho vážíme! :)
Tak jako radost mám, to jo, ale tak nějak mám pocit, že mi to za ten skoro permanentní stres prostě nestálo, no. Vždycky znova a znova zjistím, že psát na zadání mě jednoduše nebaví, respektive mě baví pár úkolů a zbytek protrpím...
Vymazat