Hřejivá výzva: Úkol č. 37 - Příběh začínající slovy: "Nedočkavě pohlédl na své hodinky..."
Za to, jak jsem splnila tenhle úkol, bych se možná měla stydět. Nestydím se. No, dobře, nechala jsem se trochu unést, ale... No, to je jedno. Martin, Martina... A premiéra jednoho filmu, kterýho se já sama nemůžu dočkat. Někdo už asi tuší, o kterej půjde... =D
Nedočkavě pohlédl na své hodinky. Tedy, přesněji řečeno na svůj mobilní telefon. Kdo dneska vůbec ještě nosí hodinky?
Ještě dvacet minut. Už JEN dvacet minut.
Rozhlédl se kolem sebe. Jen stěží se ovládl, aby nezačal poskakovat.
A pak ji uviděl. Rychlým krokem k němu mířila, batoh přehozený přes rameno, platinově blond vlasy a v nich sytě rudý pruh.
„Kde vězíš?!“ vyhrkl, jakmile byla na doslech.
„Ježiš, klid, Martine. U pokladny byla fronta,“ pokrčila rameny a při té příležitosti si mírně nadhodila batoh. „Máš lístky?“
„Samozřejmě,“ kývl. „Můžeme jít?“
„To se tak moc nemůžeš dočkat Starka?“ ušklíbla se. „Počkej, až se to dozví tvůj přítel, že slintáš nad fiktivní postavou.“
„Já na to aspoň mám právo. Jsem teplej,“ frkl Martin. „Ty jsi lesba a slintáš nad ním právě tak.“
„Já jsem nezadaná lesba. Mám větší právo než ty.“
„Je to CHLAP.“
„To neznamená, že na mě nemůže působit příjemně po estetické stránce. Právě naopak, po té je nesmírně přitažlivý. A miluju jeho hlášky.“
Věnovala zářivý úsměv slečně, která kontrolovala jejich lístky.
„A v tichosti sníš o tom, jak si to rozdává s Lokim,“ zamumlal Martin.
„V tichosti? Ale prosím tě,“ zaculila se. „Nemluvě o tom, že sníš o tomtéž.“
„Protože jsou oba... jak jsi to říkala? Přitažliví po estetické stránce.“
„A mají stejně boží hlášky.“
„A Tony by mohl Lokimu ukázat, že i když je člověk na dně, pořád se ještě může dostat na hladinu, když bude chtít.“
„A Loki by mohl bejt jedinej, kdo Tonyho dokáže nezabít.“
„Martinko, uvědomuješ si, že našemu okolí musíme znít jako dva totální magoři?“
„Mám ve vlasech rudej pruh a na krku přívěšek s Lokiho helmou. Ty máš přívěšek s Tonyho obloukovým reaktorem. To, jak ZNÍME, je zcela vedlejší.“
„Pravda,“ kývl. „Popcorn?“
„Ano, prosím...“
Ještě dvacet minut. Už JEN dvacet minut.
Rozhlédl se kolem sebe. Jen stěží se ovládl, aby nezačal poskakovat.
A pak ji uviděl. Rychlým krokem k němu mířila, batoh přehozený přes rameno, platinově blond vlasy a v nich sytě rudý pruh.
„Kde vězíš?!“ vyhrkl, jakmile byla na doslech.
„Ježiš, klid, Martine. U pokladny byla fronta,“ pokrčila rameny a při té příležitosti si mírně nadhodila batoh. „Máš lístky?“
„Samozřejmě,“ kývl. „Můžeme jít?“
„To se tak moc nemůžeš dočkat Starka?“ ušklíbla se. „Počkej, až se to dozví tvůj přítel, že slintáš nad fiktivní postavou.“
„Já na to aspoň mám právo. Jsem teplej,“ frkl Martin. „Ty jsi lesba a slintáš nad ním právě tak.“
„Já jsem nezadaná lesba. Mám větší právo než ty.“
„Je to CHLAP.“
„To neznamená, že na mě nemůže působit příjemně po estetické stránce. Právě naopak, po té je nesmírně přitažlivý. A miluju jeho hlášky.“
Věnovala zářivý úsměv slečně, která kontrolovala jejich lístky.
„A v tichosti sníš o tom, jak si to rozdává s Lokim,“ zamumlal Martin.
„V tichosti? Ale prosím tě,“ zaculila se. „Nemluvě o tom, že sníš o tomtéž.“
„Protože jsou oba... jak jsi to říkala? Přitažliví po estetické stránce.“
„A mají stejně boží hlášky.“
„A Tony by mohl Lokimu ukázat, že i když je člověk na dně, pořád se ještě může dostat na hladinu, když bude chtít.“
„A Loki by mohl bejt jedinej, kdo Tonyho dokáže nezabít.“
„Martinko, uvědomuješ si, že našemu okolí musíme znít jako dva totální magoři?“
„Mám ve vlasech rudej pruh a na krku přívěšek s Lokiho helmou. Ty máš přívěšek s Tonyho obloukovým reaktorem. To, jak ZNÍME, je zcela vedlejší.“
„Pravda,“ kývl. „Popcorn?“
„Ano, prosím...“
Ja už denne pripomínam, že už len necelé dva mesiace. Veď ešte nedávno to boli dva ROKY. Úplne neuveriteľne sa teším.
OdpovědětVymazat(Ešte vymyslieť, ktoré Marvel tričko si dám na seba. A nesmiem zabudnúť na svoj prívesok s Mjolnirom :D)