Na vodě

Hřejivá výzva: Úkol č. 40 - Příběh odehrávající se na lodi

Ani nevím, jak tohle vlastně vzniklo. Prostě jsem jen mrkla na zadání, mrkla jsem na včerejší povídku... A bylo to. Takže ano, zase jsou to Páťa s Lukym. A ano, tak nějak to (ač ne bezprostředně) navazuje na právě tu včerejší věc. Co bych vymejšlela jinýho, když tenhle nápad přišel ochotně a sám... =D

„Vážně nechápu, jak jsi mě k tomuhle ukecal.“
„Upřímně, Páťo, já taky ne.“
„Proč jen ti vždycky na všechno kejvnu?“
„Protože mě miluješ?“
„Jen se na mě podívej. Nejdřív mě vytáhneš pod stan, ani ne před měsícem-“
„Tam se ti ale líbilo.“
„A teď k tomu stanu přidáš ještě TOHLE?“
„Nemel a pádluj, Paťulko. A nešij sebou tak.“
„Jak jen jsi mě dokázal vytáhnout NA VODU?“
„Slíbil jsem ti hodně koupání.“
„Jo, ale já tak nějak doufal, že to znamená, že mě vezmeš k moři. Nebo aspoň k nějakýmu jezeru. Nebo i k blbý přehradě. Ne NA ŘEKU. Natožpak abys mě nutil se po tý vodě pohybovat. Nemluvě o tom, že pokud jsem blbě nepochopil úvodní instruktáž, koupání je tak trochu nežádoucí, ne?“
„Tak trochu víc.“
„Vidíš?!“
„Ale můžeš se vykoupat, až vylezeme zpátky na břeh. Odpoledne. Možná večer.“
„Pokud se do tý doby nevykoupu hned několikrát.“
„Ano, pokud.“
„Jen tak mezi řečí, ty s tím máš docela dost zkušeností, co?“
„S čím přesně?“
„No... S tímhle. S vodáctvím.“
„Dá se to tak říct. Kolem dvacítky jsem s klukama jezdil často. A pak ještě nějakou chvíli. Skončil jsem... No, nějak chvíli předtím, než ses ty ke mně nastěhoval.“
„Víš, že si to absolutně neumím představit? Ty, taková slušná sekretářka...“
„Upřímně, já si nedokážu představit už ani tu slušnou sekretářku. Chci říct, fakt jsem to někdy byl já?“
„Ne. Nikdy TY.“
„Je hezký, že to tak vidíš, Páťo.“
„Ovšem. Hm... Takže jsi zkušenej vodák, jo?“
„Obávám se, že moje zkušenosti jsou po těch letech poněkud zrezlý. Momentálně si usilovně snažím vzpomenout, jak se vyhnout tomu, abysme se případně udělali.“
„Zkus myslet na sousedku z patra pod náma.“
„Idiote.“
„No co? Hele, zrovna tuhle část slangu si pamatuju jen proto, že když jsi mi to vysvětloval, kluci si neodpustili pár významnejch pohledů a hvízdnutí.“
„Protože jim sice táhne na třicet, ale pořád jsou to pubertální paka. A pokud jde o tebe, zrzounku, ta tvoje poznámka, že tě snad udělám až já večer ve stanu...“
„Ano, Lukášku?“
„Ta byla skvělá.“
„Ach, díky za uznání, lásko.“
„I když nepočítej s tím, že se do toho stanu dostaneme nějak brzo. Tu kytaru jsem totiž bral z nějakýho důvodu.“
„To mi došlo, že s ní nechceš jen machrovat. Ale neodvážil jsem se doufat, že tě konečně zase jednou uslyším hrát. A zpívat. A tak.“
„Jo, to víš, kluci by mě nenechali jet bez kytary.“
„To absolutně podporuju. Já bych tě taky nenechal, bejt v jejich kůži.“
„A to jsi mě slyšel zpívat i tehdy, když jsi nebyl naprosto... A hele. Pokud by ses chtěl vykoupat, myslím, že budeš mít příležitost.“
„Co? Plánuješ se snad udělat?“
„Ale ne. Vypadá to, že míříme k hospodě.“
„Vždyť jsme před chvilkou vyjeli!“
„Paťulínku, ty se toho musíš ještě hodně naučit...“