Náhoda

Hřejivá výzva: Úkol č. 38 - Den náhody (libovolný útvar)

Sice tu byli už včera, ale dneska je tu máme zase. Dvojka Martin a Martina. Protože mě tohle prostě napadlo napsat s nima. Pokud vám to vadí, no... slibuju, že se tu nějakou dobu zase neobjeví. Možná. (No, upřímně, myslím, že po týhle výzvě si dám se spaním fakt nějakou chvíli pauzu, takže...)

„Ale ta slepice měla naprosto stejný tričko!“
„Já vím, Martinko. Uklidni se a napij se čaje.“
„Absolutně STEJNÝ!“ zuřila Martina.
„Mohla to bejt jen náhoda.“
„Jela jsem pro to triko třicet kilometrů. A ona v něm přitrajdá dva dny po tom, co ho viděla na mně a PTALA SE, kde jsem ho sehnala!“
„Velká náhoda? Možná nečekala, že ti to bude vadit, hm?“ usmál se nervózně Martin.
„Vzala si k němu i prakticky stejnou sukni, jakou jsem k němu měla já. K čertu s tím, vzala si sukni. Ona sukně ani nenosí!“
„No, ty taky zrovna moc často ne.“
„Na čí straně přesně jsi, Martine?“
„Vzhledem k tomu, jak se tváříš, tak na tvojí.“
„Hodnej kluk,“ kývla.
„Ale pořád to mohla bejt náhoda.“
„Taky měla skoro stejný boty.“
„Náhoda?“
„A červený punčocháče.“
„Dobře, to na náhodu asi neuhraju.“
„Kdyby to byla náhoda, tak si můžu jít vsadit, protože zrovna dneska bych NÁHODOU vyhrála. Už jen chybí, aby si ta slepice odbarvila vlasy!“
„Tak daleko to snad zase nedotáhne, ne?“
„Já nevím. Nejsem si jistá už ničím. Krom toho, včera jsem jí řekla, kde jsem sehnala ty černý kraťasy, takže se fakt těším, kdy přiletí v těch.“
„Hele, a není možný, že se tě třeba... snaží sbalit? Nebo ti dává najevo svůj obdiv. Víš jak, napodobování JE nejvyšší forma obdivu.“
„Tak ještě jednou, na čí straně jsi?“
„Chápu, jestli se tě pokouší sbalit, jde na to naprosto blbě,“ ušklíbl se Martin.
„Správně.“
„Hele... Mám jí to říct?“
„Říct co?“ vytřeštila oči.
„No, ať tě radši někam... pozve. Na skleničku. Nebo rovnou do postele.“
„Právě jsi ze mě udělal absolutní kurvu.“
„Tak trošku,“ zaculil se. „Už jsi klidnější?“
„O něco,“ kývla a upila z hrnku s čajem. „Hele, poslyš, Martínku, nechtěl bys se mnou zajít do sekáče? Potřebuju něco na sebe.“
„Odkdy nakupuješ v sekáči?“
„Právě začínám. Je to jedinej způsob, jak zajistit, že moje oblečení bude jinde nesehnatelný.“
„Já ti nevím. Nějak se mi nechce chodit ven. Dneska je tam docela hnusně.“
„Pak tě pozvu na kafe a dort.“
„Hoď do sebe ten čaj. Vyrážíme za pět minut.“