15 - Vánoce

Možná je to trochu úlet, dávat vám vánoční povídku už takovou dobu před Vánoci. Ale za prvé, Patrik a Lukáš prostě patří na čtvrtek, a za druhé, co kdyby přece jen zejtra byl ten konec světa, že ano?

Každopádně, abych to neokecávala, na příště jste si zvolili téma Kousání, čímž jste mě popravdě kapku dožrali. Vážně se musíte dobrejch témat zbavovat jak na běžícím pásu? I když, ehm, je váš problém, že se pozdějc, až by se to dalo zpracovat mnohem zajímavějc, budete nudit... *nenápadné odkašlání* Nemluvě o tom, že mi tohle téma všechno, jen ne zapadá do konceptu další kapitoly.

No, dost stěžování. V anketě si můžete odhlasovávat přespříští téma. Tentokrát nemáte výběr právě nejzajímavější, ale ručím vám za to, že konečné zpracování by zajímavé rozhodně bylo. No, znáte mě, já i z nejnevinnějšího tématu dokážu udělat pěknou kravinu...

A nezapomeňte, že příště už najedeme na další 'kapitolu' vztahu našich dvou buzniček. Myslím, že už z konce dnešního dílu pochopíte, jaká to bude. Tak si pěkně užijte...

"Lukášku?"
"No sláva, jsi doma. Kde jsi byl?"
"Ehm, tohle je... nějakej druh výslechu? Protože jestli jo, chci právníka."
"Právníka?"
"Ehm... No."
"Čekal jsem, že spíš vybalíš to, že vyžaduješ bejt před výslechem nejdřív zatčenej a patřičně spoutanej."
"Sakra, to mě nenapadlo. Nemůžeme si to dát znova?"
"Co prosím?"
"Zeptej se mě, kde jsem byl."
"Děláš si srandu?"
"PROSÍM, Luky!"
"Bože můj... Tak kde jsi byl?"
"Tohle je nějakej druh výslechu? Protože jestli jo, tak chci bejt před výslechem nejdřív zatčenej a pěkně pevně spoutanej!"
"Spokojenej, Paťulko?"
"Ne. Vůbec nejsi šokovanej a pohoršenej."
"Divíš se, když jsem ti tu pohoršující větu osobně vymyslel?"
"Hele, na to nemusíš poukazovat. Zkusíme to ještě jednou. Zeptej se-"
"Patriku, ty jsi něco pil?"
"Ne, proč?"
"Tak rovnou hulil?"
"Ale no tak. Víš, že na tohle moc nejsem."
"Šlehnul sis? Dal ti někdo extázi?"
"Ne, proboha! Chci říct, měl jsem jeden svařák, ale-"
"No, tím se to vysvětluje."
"Luky, nic proti, ale z jednoho svařáku se neopiju."
"Hm, když to říkáš... Kde jsi vlastně byl, že sis tam dával svařák?!"
"Kde asi? Nakupovat vánoční dárky, samozřejmě."
"Dvacátýho prosince? Začínáš vyloženě brzo, co?"
"Začínám? Já už jich většinu samozřejmě MÁM, Luky. Dneska jsem prostě sháněl něco pro lidi, kterejm jsem dřív nevěděl, co koupit, takže jsem pro ně dneska šel sehnat aspoň nějakou blbost."
"Proč jim radši nedáš peníze?"
"Dát babičce peníze? To přece nemůžu!"
"Nevíš, co koupit BABIČCE? To jsou přece ty nejjednodušší dárky. Čokoláda nebo mejdlo, čokoláda nebo mejdlo..."
"Tak abys věděl, koupil jsem jí moc hezkej šátek na krk. Vyloženě luxusní. Sice mě stál skoro tisícovku, ale-"
"Tisí... Co se divím. Pan překladatel si to může dovolit, že?"
"Ty mi furt nemůžeš zapomenout to, že jsem JEDNOU vydělal sedmnáct tisíc, co?"
"Podruhý jen šestnáct a půl?"
"Šestnáct. Náhodou. A abys věděl, tak já na vánoční dárky prostě šetřím. Abych mohl svejm blízkejm koupit něco hezkýho. Nebejt nijak... omezenej financema."
"Nebejt omezenej? Takže když ti řeknu, že chci Ferrari-"
"Promiň, ale tobě jsem už dávno koupil něco jinýho. Takže s Ferrari máš smůlu. Aspoň letos. A příští rok... No, nejspíš taky, TAK neomezený zdroje zas nemám."
"Hm, škoda... Tak moment. Ty jsi mi něco koupil?!"
"Ano?"
"DÁVNO koupil?"
"No jasně. To jsem, ehm... neměl?"
"Já nevím. Nevím, jestli... je běžný, že si lidi, co jsou jen spolubydlící, kupujou navzájem vánoční dárky."
"My jsme jen spolubydlící, Luky?"
"Ehm... Co jinýho bysme měli bejt?"
"Přátelé?"
"Co to?"
"Jaký 'co to'? My dva jsme jednoznačně přátelé. Vždyť si to vezmi, Luky. Kradeš mi ručník. Vtipkujeme o pornu. Víš minimálně o polovině mejch sexuálních zážitků. Půjčil jsem si od tebe lubrikant. Vím o tvým tetování, staral jsem se o tebe, když jsi byl nemocnej, a dal jsem ti pár svejch vysoce ceněnejch tipů ohledně kouření."
"Žádnej tip jsi mi nedal, ty namyšlenej-"
"A naprosto jsi mě zničil v posilovně! A pak jsi mi udělal moc příjemnou masáž ramen, mhm..."
"Patri, jestli takhle definuješ přátelství, mám blbej pocit, že jsem ho ještě nikdy dřív nezažil."
"Ehm, no... Věříš, že já možná taky ne?"
"Bezva. Takže přátelé?"
"Rozhodně."
"Přátelé si dárky k Vánocům kupujou, co?"
"Neboj, Luky. Jestli mi nic nechceš kupovat, tak nemusíš. Já se z toho nezblázním."
"Ehm, no, teda... No, víš, já pro tebe jakože dárek vlastně taky, ehm... mám."
"I když jsi mě ještě před pěti minutama bral jako spolubydlícího?"
"Spolubydlícího, co mám ale docela rád. V tom přátelským slova smyslu. VÝHRADNĚ."
"No jo furt. Ty se taky naotravuješ..."
"Hele, takhle se mnou nemluv, jinak žádnej dárek nedostaneš, mladíku!"
"Luky, mluvíš jako moje matka."
"PATRIKU!"
"Ach, začínám se dostávat do vánoční nálady."
"Přísahám, já se z tebe jednoho krásnýho dne zblázním."
"Můžu ti říkat 'maminko', Luky?"
"Ne!"
"Hm, škoda. Takže co? Dáme si dárečky, když jsme si je teda navzájem koupili?"
"Co? Dvacátýho?"
"Proč ne? Chci vidět tvůj výraz, až to rozbalíš, a dneska je poslední večer, co spolu před Vánocema budeme, takže-"
"Ale nemáme stromeček. A nejsme nijak... slušně oblečený. A co štědrovečerní večeře?"
"Nečekáš ode mě, že teď odněkud vytáhnu kapra a bramborovej salát, že ne?"
"Ne, to... ne."
"Žádná večeře. Jen si dáme dárky. Takže... Skoč pro ten můj, pokud ho máš u sebe. A já... zařídím stromeček."
"A odkud vytáhneš ten?!"
"Lukáši!"
"No jo, no jo... Vždyť už jdu."
"Hodnej kluk. Protože tohle bude... Tak trochu vánoční kouzlo. KURVA!"
"Co tam děláš?"
"Lámu si palec o sedačku."
"Proboha, Patriku..."
"Neprotáčej ty panenky! Ani tě nemusím vidět, abych věděl, že to děláš!"
"Blá. Blá. Blá."
"Mlč, nebo stromeček vrátím na původní místo?"
"Na původní... Patriku, tohle není stromeček. To je moje lávová lampa."
"Ne, to je náš teplej vánoční stromeček."
"Teplej... Chápu, proto musíš bydlet s gayem. Heterák by ti tu lampu vrazil-"
"Ne, zlatíčko, heterák by tu lampu ani neměl."
"Taky fakt. Ehm, kde přesně že jsou moje dárky?"
"Sakra. Omluv mě na okamžíček."
"Samozřejmě, Paťulko. Já zatím ty tvoje elegantně naaranžuju pod stromeček a budu se tvářit, že je přinesl Ježíšek, ano?"
"To bude přímo skvělý. Můžeme se s těm mejma tvářit stejně, i když mě je tam uvidíš dávat?"
"Ale co bysme... To už jsi zpátky?"
"Samozřejmě. Měl jsem dárky pro tebe nachystaný na nočním stolku. Abych ti je dal nejdýl zejtra dopoledne. Hele, a nechceš... Nechceš si je rovnou rozbalit? Vážně už se nemůžu dočkat, až ten tvůj výraz uvidím."
"Začínám se bát, Patri."
"Nemáš vůbec čeho. Slibuju, bude se ti to líbit. Teda, snad..."
"Fajn, prostě... Kterým mám začít?"
"Tím menším."
"Začínám bejt vážně hodně... Patriku?!"
"To je, ehm... duhovej přívěšek. Taková malá duhová, ehm... vlajka. Víš, když to svoje tetování nemůžeš... běžně ukazovat, tak... No, já vím, stejně to nebudeš nosit. Ale je to jen-"
"Budu to nosit, Patriku. Teda, asi ne do práce a asi ne na návštěvu k mámě, ale..."
"Tobě se LÍBÍ?"
"Jasně, že se mi líbí, Patriku. Je... Svým způsobem naprosto boží."
"Páni, a já čekal, že na mě budeš ječet. Tak otevři ten druhej, otevři ten druhej!"
"Neposkakuj tak, vždyť už jdu na to... No páni. Vyhoďme ho z kola ven?"
"Říkal jsi, že máš rád Přelet nad kukaččím hnízdem, ne? Tak jsem ti, ehm, nakouknul do knihovničky..."
"Proč jen nejsem překvapenej?"
"... a zjistil jsem, že knížku ještě nemáš."
"Měl jsem. Někomu jsem ji půjčil. Od tý doby jsem ji neviděl. Já... Díky, Patri. Jsi zlato..."
"Nečekal bych, že od tebe něco takovýho někdy uslyším, Luky."
"Mlč. A otevři si svý dárky, jo?"
"Taky mám začít od menšího?"
"Hm... Ale jo, můžeš."
"Bezva. Tak třeba tím. Co to asi... Že by nějaká cetka?"
"Ehm, no..."
"Náušnice a korále? Luky, to je nádherný! Děkuju!"
"Není... Zač, Patri."
"A jsou přesně v tom odstínu zelený, co mi sluší. Lukášku, ty snad fakt budeš buznička."
"Hádám, že tohle je vážně velký uznání."
"No to si piš! A teď se podíváme, co jsi mi koupil dál. Hm... že bys měl stejnej nápad i s knížkou?"
"Je mi to až trapný, ale-"
"LUKY! Obraz Doriana Graye v angličtině? A tak krásnej... Díky, díky, díky moc!"
"Fakt se ti líbí? Já nevěděl-"
"Ale samozřejmě, že líbí. Ničím, co jsi mi mohl dát, bys mi nemohl udělat větší radost! Teda, krom nabídky sexu, ale-"
"Přátelé, jasno, Paťulko? Přátelé."
"No jo furt."
"A teď... mi slez z klína, ano?"
"Já tě jen přátelsky objímám, zlato."
"Aha. No, tak... Pokračuj. Vlastně je to docela... příjemný..."