středa 27. února 2013

3 - Ručník

Tak, to bychom měli. Právě jsme se oficiálně dostali k první povídce o Patrikovi s Lukášem, jejíž téma jste si odhlasovali vy. Už minule jsem se zmiňovala o tom, jak mě drtivý vítězství Ručníku zaskočilo, a popravdě jsem si sama nebyla pořádně jistá, co na to napsat, ale... No, něco z toho vylezlo. A snad se vám to bude aspoň trochu zamlouvat.
Na příští týden jste si, opět drtivě, odhlasovali Porno (jste hrozně průhledný, víte to vůbec?), tak... se asi těšte. Tohle bude ještě docela sranda. A nezapomeňte hlasovat pro námět číslo pět. Vážně by mě zajímalo, co z těhle témat vyberete. Tohle bude ještě VELKÁ sranda...


"Patričku?"
"!!!"
"Myslíš, že by ses mohl otočit, Patričku?"
"Hele, tohle oslovení se mi ani za mák... To je MŮJ ručník, co máš na hlavě?"
"No, nech mě hádat. Je růžovej, má na sobě kytičky a voní po jasmínu. Něco mi říká, že ano, nejspíš je tvůj."
"Proč máš na hlavě můj ručník?"
"Nevíš?!"
"Ne. Ale mezi náma, mám v živý paměti náš rozhovor o pravidlech-"
"Jasně, že máš, odehrál se před týdnem. Kdyby sis ho nepamatoval, budu ti ty pravidla muset vytisknout a přimagnetkovat na ledničku."
"Možná bys stejně měl. Očividně si je totiž nepamatuješ TY."
"Narážíš na to, že se máš vyhejbat mýmu ručníku?"
"No... Jo. Tak nějak jsem čekal, že se TY budeš na oplátku vyhejbat tomu mýmu."
"Věř tomu, že bych rád. Ale je to docela složitý, když MŮJ ručník záhadně zmizel!"
"Nezmizel. Vypral jsem ho."
"CO JSI UDĚLAL?!"
"Hele, neječ! Viděl jsi vůbec, v jakým byl stavu? Už o pračku přímo ječel. No, a když jsem teda šel prát, tak jsem... ho vzal taky."
"Vypral jsi mi ručník?"
"Ehm... ano?"
"A kde je teď?"
"Tamhle v koši s čistým prádlem, samozřejmě. To máš jedinej ručník, nebo co?"
"Ne, mám jich asi deset. Ale toho, že můj se pohřešuje, jsem si všiml až v okamžiku, kdy jsem VYLEZL ZE SPRCHY."
"Hm. Příště ti na sprchovej kout nalepím papírek s varováním."
"To budeš nesmírně... Tak počkej, jaký příště? Ty už se mýho ručníku ani nedotkneš!"
"To jako ani ve chvíli, kdy už na něm bude vznikat malá a nesmírně páchnoucí civilizace? Tenhle k tomu totiž neměl daleko."
"Plánoval jsem prát O VÍKENDU, abys věděl!"
"A kolikátej víkend už to plánuješ?"
"Teprve... CO?"
"Ále, já jen, že ty ponožky, co jsem vyndal z koše na špinavý prádlo, si velice hlasitě stěžovaly na to, že ruším jejich posvátnej klid. A tričko ječelo a kopalo, když jsem ho dával do pračky."
"P-ponožky... Tričko... Tak MOMENT!"
"Hej, nerozhazuj moje čistý prádlo po zemi, buď tak hodnej!"
"Proboha, ty sis nedělal srandu. Ty jsi mi vypral úplně VŠECHNO?!"
"Ehm, ano? Uznej, dávat do pračky dva samotný ručníky, to by asi nebylo to pravý."
"Jeden ručník! Můj je odteď zakázaná zóna!"
"Říká chlap, co má ten můj na hlavě. Mimochodem, víš, ten jsem tam dával dneska čistej. Ještě jsem ho nestihnul ani použít. A kvůli tomu, že ty nejsi schopnej omrknout, jestli máš v koupelně ručník, než vlezeš do sprchy, ho teď budu muset hodit do prádla a vzít si jinej. A tenhle je jeden z mejch nejoblí- JAU! Proč po mně házíš můj ručník?"
"Doufal jsem, že tě to umlčí."
"Marně."
"To už si taky všímám. Sakra, můžeš mi vysvětlit, co teď děláš?"
"Opatrně očichávám svůj ručník, proč? Ach, proboha, je úplně nasáklej tím tvým odporně PÁNSKY vonícím šamponem a sprcháčem."
"No, aspoň to přebije ten tvůj nechutně sladkej jasmínovej."
"Říkal jsem, že jsem ho ještě nepoužil! Ta vůně není ze šamponu, mám jasmínovou aviváž."
"No tak z jasmínový aviváže... Tak moment."
"Hm?"
"AVIVÁŽ?!"
"No... Ehm..."
"Panebože. Panebože, ty jsi ji použil i na moje prádlo. Teď budu vonět jako teplouš!"
"No a? JSI teplouš."
"Ale nemusí to vědět každej, kdo se ke mně přiblíží na půl metru!"
"Přeháníš. Z mýho oblečení taky aviváž necítíš, když jsi ode mě půl metru, jen si to zkus."
"Samozřejmě, že ne! Nemá šanci proti tomu dámskýmu vanilkovýmu parfému, co používáš!"
"Ten je pánskej. A dneska ho náhodou nemám, takže klidně pojď sem a čichej, že půl metru ode mě žádnej jasmín neucítíš."
"Patriku, kdybych se k tobě dostal na půl metru, nejspíš bych se neovládl a uškrtil tě holýma rukama!"
"Ehm, pozor, tohle je častá chyba. Holýma rukama se jedná o ZARDOUŠENÍ. Škrcení vyžaduje nějakej nástroj, jako třeba šálu, škrtící lanko, kytarovou strunu..."
"Nebo šňůru oranžovejch korálků?"
"Proč jen mám pocit, že narážíš na tu jednu konkrétní, kterou mám na krku?"
"Nemám ani to nejmenší tušení."
"L-Luky... Máš v očích výraz šílenýho vraha."
"Fakticky? To jsem rád. Jeden expřítel mi řekl, že na mejch očích vůbec nejsou vidět emoce. Je fajn, že JEDNOU tam jsou!"
"H-hele, brzdi."
"Proč? Jen se jdu přesvědčit, že kolem tebe není cítit jasmín."
"Lžeš."
"Samozřejmě."
"POMOC!"
"Kam si myslíš, že utíkáš, sakra?!"
"Zamknout se ve svým pokoji, dokud tě ten vražednej amok nepřejde!"
"Ten mě S TEBOU v bytě nepřejde asi nikdy!"
"..."
"Bože, ty jsi přece jen baba..."
"..."
"A nenechávej na gauči LASKAVĚ válet mokrý ručníky!"

4 komentáře:

  1. Stále, kapitolu od kapitoly, marně doufám, že se tvé dialogy nějak zlepší. Ne, stále stejně špatně vykreslené charaktery - přehnané jako z americké reality show, stále stejné laciné vtipy a obyčejná mluva. Třeba to ozvláštnit, děvče. Je to jako spisovatelský Kameňák - prostý lid ho miluje, protože je stejně prostý jako oni. Ale co připravíš pro vybranější čtenáře?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, popravdě, v prvé řadě bych připravila doporučení ignorovat věci, u kterých je od začátku naprosto jasné, že jsou to jen oddechovky na pobavení, protože ty vážně pro náročnějšího čtenáře nejsou. ;) A pak... Popravdě, nevím. Nikomu to neberu, ale mě osobně vzletná próza plná důmyslných obratů nějak nebaví. Nebaví mě ji psát a většinou ani číst. Mám svůj styl a mám ho vcelku ráda. Chvála literárních kritiků pro mě není nikterak zvlášť důležitá, a rozhodně se o ni nebudu snažit na úkor vlastního dobrého pocitu ze psaní. Takže hádám, že další věc, co si pro vybranější čtenáře můžu připravit, je upřímná omluva a doporučení hledat jinde, protože i když vážnějším tématům se občas věnuju a věnovat budu, 'laciné vtipy a obyčejná mluva' mě prostě baví víc a umělecky znějící fráze ze sebe nevymáčknu, i kdybych snad stokrát chtěla. Ale já nechci. Bohužel. Ale každopádně díky za názor...

      Vymazat
  2. Drahý vybraný čtenáři,
    opravdu mi připadáš směšná, už je to, že přijdeš a začneš v komedii vytýkat obyčejnou mluvu...
    To tam má jako Arvari psát "Ach, Paťulko, mé srdce bije jak zraněný pták křídly, když uhlídám tvou nádhernou tvář?"
    Předveď, jak umíš psát ty a pak něco říkej.
    Ostatně nikdo si nestěžoval, všichni se na každý nový díl Páti a Lukyho těší, ale my jsme vlastně ten prostý lid a ne taková elita, jako jsi ty ;-)

    OdpovědětVymazat
  3. Sesypte se na mě, ale já nemohla mlčet. Ach ty sebevražedné tendence... :)

    Veroniqué, pokud jsi od Arvari vážně něco přečetla, zřejmě by ti došlo, že si vypěstovala určitý styl psaní, který jí sedí, zkusila s ním něco publikovat a její čtenáři si jej zamilovali, nemá tedy důvod cokoli měnit. Každý není typ, který dokáže příběh vytvářet opisy, někdo potřebuje dialogy a stručné popisy akcí - a díkybohu za tu jedinečnost. Samozřejmě zde jsou lidé, kterým dialogovky prostě nesednou, ale vyžadovat v takhle komediálním, 'oddechovém' dílku povznesený styl? Když se tu rozhlédneš, tak ale najdeš i povídky, které by ti snad vyhovovaly...
    P.S. Nejsem slepá fanynka, nejsem například nadšená úplně každým vtipem, protože mám v některých ohledech jiný humor, ale tohle jako celek se mi fakt líbí, tím spíš, že to není milionkrát ohrané. U toho "čtiva pro vybranější čtenáře," které produkují (či spíše snaží se produkovat) někteří bloggeři, se mi ovšem mnohdy vybaví někdo ze světových klasiků právě kvůli výraznému napodobování jejich stylu. A to podle mě taky není dobře. Kdybych si měla vybrat, raději beru tu nespisovnou oddechovku, u které se pobavím než nepodařenou kopii, ale to je otázka vkusu :)
    P.P.S. Chápu tvůj názor, ale mohla jsi trochu líp volit slova. Neohrazuju se proti názoru samotnému (tedy tomu, že se ti Patrik s Lukym nelíbí kvůli stylu, jakým jsou napsaní), ale proti formě, kterou jsi v komentáře použila.


    Taro, promiň, ale tvůj komentář mi nepřijde tak úplně fér. Konkrétně věta "Předveď, jak umíš psát ty a pak něco říkej."
    Abych se dostala k psané tvorbě autorky prvního komentáře, potřebovala jsem přesně dvě kliknutí, jelikož slečna zanechala odkaz na blog.
    Vyjadřuješ se zbytečně útočně. Kdybych měla jednat podle tvého vzoru, napíšu ti něco ve stylu: 'Prvně se pořádně podívej a pak až někoho obviňuj. Normální člověk totiž obvykle do kritického komentáře nekopíruje hned tři vlastní povídky a jednu báseň, aby dokázal, že umí psát líp.'
    Mimochodem, slečna nenapsala 'Já to zvládnu milionkrát líp, protože ty máš styl, co stojí za nic.' Slečna vyjádřila úplně normální názor, dokonce se pod něj i podepsala, jen nešťastně zvolila slova.
    To, že se jí dialogovky nelíbí, je úplně v pořádku, je to její věc - copak ty miluješ úplně všechno? Nebo si od někoho necháváš kecat do toho, co se ti má líbit a co ne?


    Arvi, take it easy. Nemůžeš se zavděčit úplně každému, protože ne každý se baví u komediálních oddechovek, někdo vážně hltá jen a pouze literaturu na úrovni. A ty máš spousty věrných příznivců a spoustu lidí, kteří tvoji tvorbu žerou :)
    A já ti třeba závidím to, že dokážeš příběh vykonstruovat jen z dialogů - a i když to možná není dostatečně "na úrovni," je to čtivé, má to děj a podle mě i sympatické hlavní hrdiny, což mi ke spokojenosti bohatě stačí :3

    OdpovědětVymazat