Říkám to předem, dneska je to trochu
delší. Teda, ne nijak nadměrně dlouhý, ale přece jen delší než minule.
Ne, že bych myslela, že si budete stěžovat. Je mi naprosto jasný, že i
kdyby to bylo dvakrát tak dlouhý, vám to vadit rozhodně nebude. Čímž
neříkám, že začnu psát dvakrát tak dlouhý kapitoly. Z toho už by
přeskočilo i mně.
K
organizačním otázkám, na příště jste si vybrali téma Máslo. Což, abych
pravdu řekla, jsem naprosto nečekala. Ani omylem. No, bude to výzva. Ale
aspoň bude zábava...
A
nezapomeňte hlasovat zase o dalším tématu, mimochodem. I když, vzhledem k
tomu, co za možnosti padlo, hádám, že to ani nebude nutný. Je mi
naprosto jasný, co vyhraje. Ale schválně, zkuste mě překvapit.
"Páťo, jsem doma!"
"No konečně. Kde ses flákal?"
"Musel jsem makat přesčas. Copak, chyběl jsem ti?"
"Makat přesčas? Někoho jsi v kanclu přefiknul?"
"Ne, mý zrzavý prasátko, nepřefiknul. Vážně jsem musel makat přesčas. Moje milá vedoucí o půl čtvrtý zjistila, že má na čtvrtou domluvený hned dvě kurva důležitý schůzky, takže jsem jednu musel přehazovat na pátou, samozřejmě čekat, až i ta druhá skončí, znova hledat v počítači podklady ke smlouvě, protože ty, co jsem jí dával předevčírem, někam zabordelila..."
"Život sekretářky je těžkej, co?"
"Mlč. A nejhorší je, že to ani nebyla moje vina! Kdybych ty schůzky domlouval JÁ, tohle se nikdy nestane! Ale když si jednu domluví sama ctěná MADAM, tak je hned průšvih! Bože, že já ji k tomu telefonu vůbec pouštim..."
"Ale Lukášku... Chceš namasírovat záda?"
"..."
"Co tak koukáš?"
"Přemýšlím."
"???"
"No, masáž bych rád. Ale nevím, jestli je bezpečný, abych se kvůli ní svlíkal."
"Hele, všímal sis snad poslední dobou, že bych po tobě vyjížděl?"
"No... Ne?"
"Správně. Ne. Od tý doby, co mi od mýho tajnýho ctitele přišel ten úžasnej zelenej přívěšek na krk a ten vzkaz, že mi přesně půjde k mejm nádhernejm očím..."
"Jo, Páťo, já vím, poslouchám o tom od minulýho pátku."
"No, ale tím pádem ti musí bejt rozhodně a nepochybně naprosto jasný, že sundat si přede mnou tričko není nebezpečný!"
"Pořád doufáš, že tě ctitel pozve na rande?"
"Samozřejmě. Jak dlouho ještě může odolávat?"
"S tím, jak vyfintěnej poslední dobou chodíš ven? Dlouho ne."
"V to přesně doufám. Chceš teda tu masáž?"
"Ach, ano, prosím."
"Fajn. Tak si sundej... Mhm..."
"Tak nevím, ale z tvýho pohledu získávám pocit, že NENÍ bezpečný si to tričko sundávat."
"Pardon. To je jen... reflex. Nemáš nějaký lepší břišní svaly, Lukášku?"
"Hele, o mý břicho se nestarej. Tebe zajímají záda."
"Na těch máš ale taky MOC pěkný svaly."
"Ticho a masíruj."
"Počkej, jen skočím pro nějakej olej. Nasucho to za nic nestojí..."
"PATRIKU!"
"To byla zcela neúmyslná dvojsmyslná formulace!"
"Jasně, a já jsem lítající veverka."
"Jů! Veverku jsem si vždycky přál!"
"Bože, za co mě trestáš?"
"Za to, že sis mě vzal jako spolubydlícího."
"Jasně. Každej dobrej skutek musí bejt po zásluze... Ách, ano..."
"Vidíš? S olejem je to mnohem příjemnější. A pěkně to klouže..."
"Tohle už byl zcela cílenej dvojsmysl, co?"
"Jasně, veverko."
"Páťo, jestli je některej z nás veverka, jsi to... MHM..."
"Veverky nejsou jen zrzavý, abys věděl. Některý jsou i černý."
"I kdyby byly fialový s růžovejma puntíkama, momentálně mi to je jedno. Sakra, ty máš ale šikovný ručičky."
"To není zdaleka všechno, co mám šikovný."
"Jo, dokážu si to živě představit. Ach, přesně tam, jo..."
"Hm, Lukášku, když jsi teď tak hezky uvolněnej, můžu ti položit jednu otázku?"
"Jakoukoliv."
"Víš, když jsi celý dny v práci, cejtím se tu hrozně osaměle. Moc bych si přál mít tu živýho tvora, ke kterýmu se budu moct přitulit..."
"Kam míříš, Patriku?"
"Nemůžeme si pořídit nějaký zvířátko?"
"PROSÍM?"
"Mám blbej pocit, že už přestáváš bejt uvolněnej."
"Div se mi. Zvířátko? Jaký by sis představoval? Ne, nech mě hádat, čivavu? Jorkšíra? Něco, co se dá oblíkat a vodit na procházku?"
"No dovol. Za co mě máš?"
"Za nic, co bys nebyl."
"Tak abys věděl, tohle nejsem. Chtěl bych kočku."
"Tak kočku..."
"Jo, kočku. Máš něco proti kočkám?"
"Já? Ne, miluju kočky."
"TY?"
"Jo, JÁ. Elegantní a nezávislý stvoření, dělají si, co jen chtějí..."
"Chápu. Jsou takový, jakej ty jsi bejval v mládí a jakej pořád v duši tajně jsi, co, ty naše sešněrovaná sekretářko? Teda, až na tu část s 'elegantní'."
"Ty jsi tak milej, že se mi chce skoro brečet, Patí."
"Tak si pořídíme zvířátko?"
"Ne."
"Proč ne?!"
"Majitel-"
"Myslíš svýho bejvalýho."
"Majitel má na tohle poměrně jasnej názor. Pokud jde o zvířátko, můžeš si pořídit maximálně tak rybičky nebo křečka."
"Hm. Ani po jednom extra netoužím."
"Bohužel. Už kdysi jsem se s ním snažil ohledně kočky dohodnout, ale nepovolí. A ne, nepovolí ani když na něj budeš dělat hezký oči."
"A zkusil jsi ho přivázat k posteli, chvíli ho kouřit a pak ho mučivě pomalu honit tak dlouho, dokud nebude prosit a škemrat a neslíbí ti cokoliv?"
"Jo, PŘESNĚ to jsem zkusil. K ničemu to nebylo."
"Hm. Takže jsme bez zvířátka."
"Líp bych to nevyjá... Jo, Patriku, přitlač..."
"Ach jo, ale to je stejně taková škoda. Jen si to představ, mít krásnou, heboučkou kočičku..."
"Sakra!"
"C-co je? Provedl jsem něco?"
"Ty? Ne. Já? Ano!"
"Tohle asi nechápu, Luky."
"Dole mě chytila domovníkova manželka! Dneska ráno u ní někdo zvonil a dal jí pro tebe dárek, ale ty jsi dneska venku nebyl, tak to předala mně..."
"A to mi chceš říct, že než jsi došel nahoru, tak jsi na to ZAPOMNĚL?"
"Ne, až ve dveřích, když ses zeptal, kde jsem se flákal. Počkej, dal jsem to do tašky... Ale nejdřív by sis asi měl otřít ruce od toho oleje."
"Hm... Otřeny. Já věděl, že se ta krabice s kapesníčkama na konferenčním stolku nebude hodit jen na-"
"Mlč a vezmi si to."
"Je to zabalený v zeleným papíru."
"Určitě zas proto, že ti jde k OČÍM."
"Hele, neškleb se tak. Závidíš, že tobě nikdo... Ach, můj bože."
"Co? Co je to?"
"P-plyšová kočka. Zrzavá."
"Cože?"
"Zrzavá plyšová kočka. Proboha, jak tohle mohl vědět? Lukáši?!"
"Na mě nekoukej. Před deseti minutama jsem myslel, že bys chtěl jorkšíra, vzpomínáš? Není u toho zase nějakej lísteček?"
"Ne, vůbec nic. Jen ta kočka. Nádherná kočka. Zrzavá jako moje vlasy... Panebože, ono to i mňouká!"
"No, nevím, jestli bych tohle nazýval autentickým kočičím mňoukáním."
"Mně je jedno, jestli je autentický! Je to neuvěřitelně rozkošný!"
"Hodláš si to přehrávat ještě dlouho?"
"Ano!"
"Přísahám, až toho tvýho tajnýho ctitele dostanu do pracek, za tohle mu zakroutím krkem."
"Co jsi povídal, Luky?"
"Nic. Že půjdu do sprchy."
"Užij si to."
"Jo. To ti pěkně děkuju..."
Žádné komentáře:
Okomentovat