7 - Žárlivost

Já vám to řeknu asi takhle. Kdybyste si Žárlivost odhlasovali někdy pozdějc, je to nejspíš mnohem větší sranda. Ale řekla jsem, že budu psát podle vás, takže jsem si s tím musela nějak... poradit. Přiznávám, trochu jsem vás převezla. Ale jen zcela malinko. Asi byste nehádali, kdo na koho a proč bude žárlit...

Na příští týden vyhrálo (o pouhé dva hlasy) téma Infarkt. Měla bych si to nechat pro sebe, ale tomuhle tématu jsem fandila nejvíc, i když na něj nemám nic vymyšlenýho. Ale bude to zábava. Veliká. *ďábelský smích*

Na příští týden můžete zase vesele hlasovat, a tentokrát jsem vážně zatraceně zvědavá, co vyberete. Témata vypadají značně... šíleně. Mimochodem, pořád nikoho nenapadá žádný hezký téma (slovo nebo slovní spojení), co bych si mohla napsat na seznam? Kdyby ano, šoupněte mi to do komentářů.

A teď už bez dalšího zdržování... Užijte si dnešní díl. ;)

"KOLIK?!"
"Ehm, no... sedmnáct, Luky."
"JAK?!"
"Ale no tak. Víš, co dělám za práci, tak se tak blbě neptej."
"Já jen... Jsi si jistej, že sis nepřivydělával i nějak jinak? Třeba jako prostitut..."
"Kamarádka mi dala pětistovku za to, že jsem jí vyrobil osmery náušnice, pět náramků a tři náhrdelníky, počítá se to?"
"Sedmnáct..."
"Ale no tak, Luky, přece bys nežárlil."
"Na co? Na to, že dostaneš za měsíc sedmnáct tisíc, i když nezvedneš zadek z gauče, zatímco já mám čtrnáct, když se dřu jako kůň?!"
"Abys věděl, moje práce je psychicky náročná!"
"Jo, ale kafe z mýho kávovaru ti to ZNAČNĚ ulehčuje, že?! A taky televize a možnost pouštět si písničky a... a..."
"Vážně žárlíš, co, Lukášku?"
"A ty bys NEŽÁRLIL?! Trčím v práci hodiny a hodiny, kafe máme jen hnusný instantní nebo z automatu, nemůžu si nic pustit, ale zato poslouchám, jak na mě vrčí šíleně protivná šéfová... Ne, pardon, máš pravdu, nemám ani ten NEJMENŠÍ důvod k žárlivosti!"
"Hele, já nemůžu za to, že ses rozhodl šoustat s nadřízeným a připravit se tak o pěkný, teplý a dobře placený místečko. A to 'teplý' nemyslím dvojsmyslně, aby mezi náma bylo jasno."
"Sedmnáct... Já myslel, že jsi říkal, že jsi na volný noze a nejsi zas kdovíjak SKVĚLE placenej!"
"Ale jo, některý měsíce jo. Podle toho, kolik toho zrovna dostanu na překlad."
"Nech mě hádat. Tenhle měsíc toho zjevně bylo HODNĚ."
"No, stěžovat si nemůžu."
"Ale... Kdy jsi to překládal? Chrápeš do deseti, sám jsi mi to říkal, a když přijdu domů, tak jen koukáš na televizi nebo surfuješ po internetu!"
"Náhodou, někdy si taky čtu. A předevčírem jsem zrovna byl ve sprše."
"A není to jedno? To je nepodstatný. Podstatný je, že NEPŘEKLÁDÁŠ. Tak kdy tu práci děláš?!"
"No, většinou tak od dvanácti do čtyř, proč?"
"Pracuješ ČTYŘI HODINY DENNĚ-"
"Hele, Luky, klídek. Pěkně nádech a výdech, nádech a výdech..."
"Neříkej mi, co mám dělat!"
"..."
"Tohle prostě není fér. Tohle NENÍ fér."
"Ale no tak, Lukášku..."
"Kolik si tak vyděláš v PRŮMĚRNEJ měsíc?"
"Tak... třináct, čtrnáct?"
"!!!"
"P-promiň?"
"Za svůj průměrnej měsíc si vyděláš tolik, co já, a přitom denně pracuješ polovinu doby, co já, a ještě v mnohem lepších podmínkách?"
"Ehm, jo, vždyť říkám. Promiň."
"Kdyby ses obtěžoval překládat víc jak čtyři hodiny-"
"Hele, někdy nad tím sedím dýl. Když je to složitější. Ale většinou je to... docela výhra, že mi platí za normostranu a ne za hodinu. Krom toho... No dobře, přiznávám, tenhle měsíc jsem se tomu asi věnoval MALIČKO víc než obvykle, jelikož mě to zrovna... docela bavilo."
"Patriku, už jsem ti někdy řekl, že tě asi nenávidím?"
"Někdy? Ano. Dneska? Ne, dneska ještě ne. Měl jsi nějak podezřele dobrou náladu. Teda do chvíle, kdy ses měl potřebu zeptat na to, kolik jsem dostal za poslední měsíc zaplaceno..."
"Jo, taky si už říkám, proč jsem to vlastně udělal. Úplně mi to zničilo docela fajn den."
"Ach, Luky, chceš obejmout?"
"Zase?"
"Hele, nenuť mě, abych si myslel, že nemáš žádný pozitivní emoce!"
"To, že se nenechávám rád osahávat, neznamená, že... Hm, uznávám, je to docela příjemný."
"Zlepšuje se ti den?"
"Kdyby mi nelezly do nosu tvoje vlasy, tak se zlepšovat nepochybně začne."
"Drahoušku, kdy jsi naposledy měl vážnej vztah? Protože jestli se takhle chováš ke svýmu příteli, když ho máš, tak... Ale DO PRDELE!"
"Co? Co jsem provedl?"
"Nic! Zapomněl jsem, že mám za půl hodiny rande! Kurva, kurva, KURVA!"
"Rande? S KÝM, probůh?!"
"S naším pošťákem. Nevěřil bys, jak je rozkošnej. Proti pošťákovi nic nemáš, ne?"
"Krom toho, že mi předevčírem zmačkal účet za mobil?"
"Ehm, to... To nebyla tak docela jeho vina. Spíš moje. Předevčírem jsme se totiž u tý schránky potkali. A on... koukal na mě. A pokusil se zastrčit ten dopis asi o deset cenťáků níž, než měl."
"A pak už zastrkoval něco jinýho někam jinam, hádám správně?"
"Náhodou ne, abys věděl."
"Neměl čas?"
"Ne. Ale teď ho má. Večer mě nečekej. Mám v plánu spoustu nevázanýho sexu."
"Jo, to jsem tak i nějak předpokládal."
"Hele, co ten výraz? Žárlíš snad i na to, že mám sexuální život?"
"Ale kdepak. Já jsem spokojenej takhle."
"Tak proč se tak divně tváříš?"
"Přemýšlím."
"O čem jako?"
"Neměl by ses jít převlíkat?"
"Přemejšlíš o tom, kterýho ze svejch kamarádů s výhodama si pozveš, když máš volnej byt?"
"..."
"To snad nemyslíš vážně!"
"Copak, Patrísku? Snad nakonec nežárlíš ty."
"Co? Ale kdepak. Já ti to přeju. Jak dlouho jsi nesouložil, dva měsíce?"
"Jestli řekneš ještě slovo, tak vstanu a na dvacet minut se zavřu v koupelně."
"Jdu se oblíkat!"
"Super. A já si jdu zavolat. Hele, nechceš mít rande častějc?"