14 - Lepidlo

Abych vás předem varovala, dnešní díl není nic moc co do délky a nic moc co do zápletky. Dějově navazuje na ten minulý, takže jestli jste ho snad nečetli, možná by to chtělo napravit. Ale vy jste ho četli, já vím, a teď už nedočkavě vyhlížíte další. No, teď byste měli projevit vděk mojí babičce, která potřebuje pomoct s pečením cukroví, pročež by nový díl Patrika a Lukáše mohl být buď teď ráno, nebo až tak po třetí odpoledne. Vzhledem k tomu, že jsem hodná Arvarinka... Je teď. Jak vidíte.

Na příště anketa nebyla a stále platí mnou zvolené téma Vánoce. Pokud chcete protestovat, protestujte. Ale bejt váma, neprotestuju. Bude to totiž docela zábava.

A až sjedete dolů na anketu na přespříští díl, nelekněte se. V úvodním článku jsem tehdy slibovala, že příběh Patrika a Lukáše rozdělím na etapy, a etapa spolubydlících s patnáctým dílem končí. Od sedmadvacátého prosince (pokud neskončí svět) budeme mít etapu novou. A v ní budeme díly počítat zase od jedničky. Takže... Hlasujte, hlasujte. I když mám stejně tušení, že vím, co vyhraje.

A užijte si Lepidlo...

"Bezva, Patriku. Jsme doma. Takže už můžeš přestat přehrávat."
"Já nepřehrávám. Já regulérně umírám."
"Ale prosím tebe."
"Vážně. Já... Možná jsem už umřel, nejsem si jistej."
"Věř, že jsi neumřel. Protože kdybys umřel, nediskutuješ se mnou o tom, jestli jsi umřel."
"Jak víš, že nejsem zombie? Třeba se po tobě za chviličku vrhnu a pokusím se ti sežrat mozek."
"Hm, zombie mají mrtvolnější barvu."
"Mooozkýýý..."
"Chceš konečně nějakej mít?"
"Tak tohle bylo ale vážně hnusný, Luky. Tak hnusný, že bych tě za to klidně praštil, kdybych se nebál, že mi pak upadne ruka!"
"Posluž si a prašť mě, někde tu máme lepidlo. Myslím."
"Chtěl bys upadnutou ruku řešit LEPIDLEM?"
"A není to jedno? Jsi zombie. Na zdraví by tě ohrozilo maximálně tak to, že bych ti ustřelil hlavu. A ne, že bych tady měl pistoli."
"Chyba."
"No, nevím, jak často se bude opakovat útok přihřátejch zombie..."
"Mozečkýýý..."
"Zmínil jsem se někdy, že jsem naprosto alergickej na tenhle příšernej přihřátej přízvuk?"
"Hm... To teda nevím proč, drahouši."
"Patriku, já tě přestanu podpírat!"
"Ne! Já jsem hodnej! Prosím, já jsem hodnej. Jen mi pomož... dostat se ke gauči, ano?"
"Kdybys nediskutoval o tom, že jsi zombie, mohl jsi na něm dávno bejt. Ták... Fajn. Sedíš. Spokojenej?"
"Ne. Zombíček by rád mozeček."
"Jestli zombíček nechce, abych mu zalepil pusinku, měl by VÁŽNĚ přestat takhle mluvit."
"Ty jsi na mě prostě hrozně ZLEJ, Lukáši."
"Jo? Jak jsi na tohle přišel, Paťulko?"
"Neříkej mi Paťulko, když to myslíš ironicky!"
"Fajn, jak moje drahá zrzavá buzna přišla na to, že jsem na ni zlej?"
"No, tak za prvé, naprosto jsi mě odrovnal v posilovně."
"Odrovnal jsem ti jen ruce a břicho. Fyzičku máš dobrou. A stehna jsi skoro necejtil. Což mě teda docela překvapuje, abych se přiznal."
"Luky, víš, jaká je jedna z mejch oblíbenejch poloh?"
"Jak bych to asi... No kurva."
"Mhm... Když se rád projíždíš, prostě NEMŮŽEŠ mít slabý stehna."
"Bože můj... Dobře, příště se zaměříme na ruce a břicho, chápu. A ať tě ani NENAPADNE dožadovat se alternativního tréninku stehen!"
"Neboj, po tobě nic nechci. Mám číslo hned na dva kluky z posilovny, takže..."
"!!!"
"Co tak koukáš?"
"Jaký dva kluky, prosím tebe?"
"Ále. Takovýho toho rozkošnýho blonďáčka, co tam zjevně chodí jen očumovat ostatní chlapy-"
"Ne, tomu nevolej. Není v posteli extra dobrej a je hrozně... sobeckej."
"Šoustal jsi ho, nebo to máš z doslechu?"
"Šoustal. Bohužel. Kéž by mi to tak někdo řekl dopředu, ušetřil bych si zklamání."
"A jsi si jistej, že ho nešukáš pořád a nesyslíš si ho pro sebe, jo?"
"Naprosto jistej, Paťulko. S tímhle už NIKDY."
"Mhm... Dobře, toho si škrtám. A co ten zelenookej brunet?"
"Zelenookej... kdo?"
"Měl na sobě jen černý kraťasy."
"Ten namakanej?"
"No, o něco svalnatější než ty, ano."
"Ten přece není teplej!"
"A k tomu jsi došel JAK, Lukášku?"
"No, řekněme, že jeho reakce, když jsem na něj jednou chvíli zíral a možná si LEHCE olízl rty, nebyla zrovna... nejpřívětivější."
"Vyhrožoval, že ti rozbije hubu?"
"Ne, byl poněkud... nápaditější. Tuším, že to bylo něco o tom, že mi narve do prdele kilovou činku, jelikož dámička jako já by neměla přijít do styku s ničím těžším."
"Hm... Tak toho si škrtnu taky."
"Cože?"
"No co? NIKDO nebude mýho Lukáška označovat za dámičku."
"Promiň... TVÝHO Lukáška?"
"Bydlíme spolu. To znamená, že spolu musíme držet. Táhnout za jeden provaz. A to znamená, že jsi můj Lukášek."
"To mi chceš říct, že jen kvůli tomu, že ten hezoun na mě jednou byl hnusnej, ty... Ty s ním nebudeš spát?"
"Samozřejmě. Martina jsem přece taky poslal do hajzlu, když ti udělal tu hnusárnu s řasenkou, ne?"
"Ehm, no... Jo."
"Tak vidíš. Nevím, proč bych to neměl udělat i tentokrát."
"No, protože... Tenhle chlap se ti líbil víc a ještě jsi s ním nespal?"
"Byl na můj vkus trochu... MOC namakanej. Jestli chápeš, jak to myslím.
"Seš si jistej, že to nejsou kyselý hrozny? Protože jestli si to s ním chceš párkrát rozdat, věř, že mně to naprosto-"
"Mlč, Luky. Už jsem řekl. Solidarita."
"Takže ode mě se taky čeká, že budu solidární, když se objeví někdo, koho nemáš rád, a bude se se mnou chtít vyspat?"
"Neboj. Vím, že tobě se příležitost k sexu tak často nenaskytne. V tomhle případě bych to SOLIDÁRNĚ přetrpěl."
"Tak jo. Tím sis podepsal rozsudek. Jdu najít to lepidlo."
"Co? Proč? Mně momentálně nic neodpadává, i když teda pravý ruce tak docela nevěřím..."
"Neslíbil jsem ti zalepit pusu?"
"Jo, ale jen když budu mluvit jako-"
"Menší změna. Zalepím ti pusu, když budeš jednoduše MLUVIT."
"Kdybych mohl, zvednu se a odejdu."
"Nemůžeš. Takže?"
"..."
"Hodnej Patrik. Vidíš, jak ti to jde..."