9 - Sousedka

Věřte, že i když vám se možná ten týden mezi kapitolami Patrika a Lukáše zdá jako dlouhá doba, pro mě je to doba poměrně krátká. Poslední dobou to nějak nestíhám psát včas, takže zásadně dopisuju až ve středu večer. No, když mám v tu středu migrénu a celej den jsem mimo, je to kapku nepříjemný. Vážně doufám, že to na kapitole není moc poznat.

Nicméně, organizačně. Na příště jste si, zcela NEČEKANĚ, zvolili téma 'Podezřelá skvrna'. A udělali jste mi tím vcelku radost. Mám už jeden nápad... *sem vložte ďábelský smích*

Jako obvykle můžete v anketě pod článkem hlasovat o dalším námětu. A tentokrát se nám to docela tematicky rozněžnilo. Tak schválně, co vyberete.

A teď dost okecávání. Užijte si tenhle díl. =)

"Tak POSLYŠ, Patriku..."
"Kam se podělo 'Paťulko, jsem doma'?"
"Hm, nevím. Asi odletělo do teplejch krajin."
"Teplejších než byt dvou gayů?"
"Jo. A o tohle přesně jde."
"O co? Stalo se něco, Luky?"
"Dej mi chvilku. Zuju si boty a hned... jsem u tebe."
"Chceš si o tom promlouvat z očí do očí? To bude vážný."
"No, jak se to vezme."
"Proboha, nechceš mi říct, že jsi změnil orientaci a stal se z tebe homofob a teď mě chceš vyhodit na ulici, viď?"
"Ačkoliv by mi to podstatně zjednodušilo život... Ne."
"Zjednodušilo... Luky, co se děje?"
"Ále, nic tak podstatnýho. Nechceš reklamní čokoládu? Šéfce to dneska přinesla klientka a šéfka to strčila mně, protože ona váží nejspíš tak padesát kilo, ale musí si HLÍDAT POSTAVU..."
"A ty jsi miláček a víš, že jsem na sladký, tak jsi přinesl čokoládku mně? Dej ji sem!"
"Hm... Tady. Snad ti bude chutnat. Nedáš si kafe?"
"Ne, ale dal bych si čaj. Už půl hodiny se přemlouvám, abych se zvedl a šel si ho uvařit."
"Chápu. Těch pět kroků od gauče do pokoje je hrozná dálka."
"A minimálně dva kroky, než ten gauč obejdu! Nemluvě o tý námaze se vstáváním. Pak najít konvičku, vyčistit sítko, najít hrnek, vybrat si z pěti druhů zelenýho čaje, uvařit vodu, počkat, než vychladne na správnou teplotu na zalití čaje..."
"A vážně nechceš to kafe?"
"Popřemýšlím o tom. Ale mám chuť na čaj..."
"Jaká je pravděpodobnost, že všechny ty tvoje čajový krámy najdu?"
"No, asi... jako že je najdu já."
"A ta je?"
"Velice malá, řekl bych."
"Patri, už jsem ti někdy řekl, že jsi hroznej bordelář?"
"Jsem si jistej, že ano. Hm, když tak o tom přemýšlím, zkus..."
"Ha! Mám to!"
"Fakt?"
"Jo. Konvička, sítko, hrnek. Kde máš ty čaje?"
"V poličce nad kafem."
"Nad kafem... Bezva. A kterej bys rád? Neříkej NÁZEV, jen barvu plechovky, prosím."
"Myslíš, že si to pamatuju? Počkej..."
"Hele, najednou ti nedělá problémy zvednout se?"
"Ne. Poslyš, Luky, je milý, že jsi mi našel tu konvičku, ale promiň, nemůžu nechat svůj čaj v rukou amatéra. Mhm, tak jakej... Jo, jasmínovej. Dám si jasmínovej..."
"To je ten, po kterým se hihňáš jako puberťačka?"
"Přesně tak, drahoušku. V klidu, můžeš si přestat všímat mýho čaje. Jdi si uvařit kafíčko. A co jsi mi to vlastně chtěl?"
"Hm?"
"Co? Vletěl jsi sem se slovy 'tak poslyš, Patriku', takže předpokládám, že jsi mě asi chtěl za něco seřvat."
"Ach. Jo, to jsem teda chtěl. Dole u schránky mě zastavila sousedka. Víš, ta, co bydlí pod náma."
"Ta stará paní s fialovejma vlasama?"
"Přesně ona."
"Ta, co když mě uvidí, zpravidla nejdřív vytřeští oči a pak se pokřižuje?"
"Áno, zlato."
"Ta, co se tě dva tejdny po mym nastěhování ptala, jestli sis to dobře rozmyslel, nasadit si do bytu takovýho zvrhlíka?"
"Jo, Páťo."
"Ta, co zjevně nemá ani to nejmenší tušení o tom, že jsi taky buzna?"
"PATRIKU!"
"Copak ti naše milá sousedka chtěla?"
"Nic důležitýho, můj milej zrzounku. Jen mi chtěla poreferovat o tom, co se tu o víkendu dělo. Tak si říkám, udělal jsem dobře, že jsem jel na návštěvu k mámě, co?"
"Luky, musíš pochopit, kdybys NEJEL, jsme rozhodně víc potichu. Vážně, dovolil jsem si trochu se, ehm, urvat ze řetězu jen proto, že jsi tu nebyl!"
"Trochu? Ta zatracená ženská prej slyšela skoro všechno, co jsi během vašeho sexu říkal. A podle všeho nemáš v posteli zrovna vybíravej slovník."
"Ehm, no..."
"A víš, co je nejlepší, Páťo? Ona v tu chvíli nebyla doma. Byla u jiný babky ještě o patro NÍŽ!"
"U tý s růžovejma vlasama?"
"Vím já?"
"To nevím, jestli víš, ale hádám, že to bude ona. Jednou jsem je potkal obě. Ta s fialovejma vlasama se pokřižovala, ta s růžovejma se začala tiše modlit."
"Kristepane..."
"Jo, to vlastně řekla ještě před tím modlením."
"No, každopádně, pochopil jsem, že když jsi popisoval víkend s Vítkem jako 'plnej dokonalýho sexu', nijak jsi nepřeháněl."
"Ne, to ani omylem. Proboha, jen si na to vzpomenu..."
"Hele, jestli se hodláš rozrušovat, padej k sobě do pokoje!"
"Jsi zlej. Nenecháš mě myslet na mýho přítele."
"Ne v kuchyni a v mojí... Počkej, on už je tvůj PŘÍTEL?"
"To jsem se nezmínil?"
"Ani ne. Mlel jsi o tom, že tě bolí břišní svaly, že sis skoro vykloubil rameno, i když nechápu jak, barvitě jsi popisoval, jak jste v jednu chvíli skončili na zemi... Ale o tom, že je Vítek tvůj přítel, nepadlo ani slovo."
"Ach. No... Tak asi už padlo. No, chápeš, prostě to nějak... vyplynulo."
"Jasně. To se tak běžně stává. A už ses zamiloval?"
"Maximálně do toho sexu. I když musím přiznat, že Vítek je... svým způsobem vážně zlatíčko. Milej, pozornej..."
"Ach. Takže tě k sexu nezval slovy 'drž hubu a sundej kalhoty'?"
"Ne. Tebe někdy jo?"
"Pokaždý."
"Hm. Hádám, že se prostě chová jinak k lidem, do kterejch je zamilovanej."
"Jasně. Nebo dostal ránu do hlavy."
"Luky, ty jsi tak příšerně cynickej, že... Co to je?"
"No, znělo to skoro jako zvonek u našich dveří. Ale kurva. To bude sousedka. Slíbil jsem jí, že se jí přijdeš omluvit za ten kravál... A že odříkáš pár Otčenášů, ale tvař se, že ty už máš za sebou."
"Co? Ty ses asi musel zbláznit, Lukáši. Mám se jí OMLOUVAT za to, že si užívám sexu? Copak si nevzpomíná na svoje mladý léta?"
"Těžko. Přece jen už je to pár stovek let..."
"Hm, taky fakt. Ale to nic nemění na tom, že omlouvat se jí nehodlám!"
"Ale hodláš."
"Ne, nehodlám."
"Omluv se, nebo jediná doba, kdy budeš moct mít tenhle byt sám pro sebe, bude tehdy, když budu v práci!"
"A to je můj problém? Ty to budeš poslouchat."
"PATRIKU!"
"No jo, no jo, už jdu. Proboha, ty se naotravuješ. Nemám se jí dodatečně omluvit za každou šukačku, co jsem v tomhle bytě zažil?"
"Ale neblbni. Vždyť by jí utekly večerní zprávy."
"Nejbližší zprávy začínají v sedm. To je skoro za dvě hodiny!"
"Jo, za pouhý dvě hodiny."
"Luky, teď ze mě děláš kurvu."
"A ty na to zcela výjimečně nejsi hrdej."
"Kdo řekl, že nejsem? Jen-"
"Proboha, nemohl bys jí už otevřít? Jestli bude zvonit ještě minutu, půjdu ji osobně shodit ze schodů!"
"..."
"Čekáš, co?"
"Ano, prosím. I když mám pocit, že ten slib nesplníš."
"Šel bys laskavě otevřít a omluvit se?"
"Fakt musím?"
"!!!"
"Ach jo. Fajn. Snad se mě nepokusí umlátit Biblí..."