Dohazovačka

 Abyste neřekli, že sem nehodím nic hetero (i když je mi naprosto jasné, že kdybych to neudělala, moc z vás se po tom doopravdy shánět nebude, ehm), máme tu další starší, tedy, hodně starou věc. Vlastně už to jsou tak dva roky, co jsem tohle psala. Co myslíte, je to znát? Já  nějak nemám sílu to číst... =D



Jak jen mámě vysvětlit, že být v sedmadvaceti sama není smrtelný hřích?
Taky by mi ještě chybělo, aby byl.
Protože já jsem prchlivá, občas sexuálně neuspokojená holka, co si o víkendu ráda přispí, ke kafi si s oblibou dá nějaký ten zákusek, miluje svoje vlasy, ale na druhou stranu závidí všem, co nemusí při výběru kalhot brát ohledy na velký zadek, a rozhodně nepodporuje házení drobných lidem žebrajícím v maximálně pětiminutové vzdálenosti od obchodu, kde mají alkohol. Vážně nepotřebuju do sbírky DALŠÍ smrtelný hřích.
Už takhle se budu smažit v tom nejžhavějším pekelném kotli. I když, pokud díky tomu uteču před mámou, je to jen malá oběť.
Zkrátka, moje máma, které je, mimochodem, pouhých pětačtyřicet, si jaksi umínila, že by mi už ráda nejen vystrojila veselku, ale taky co možná nejdřív jezdila, jakožto hodná babička, hlídat moje děti.
Což je sice teoreticky docela hezký plán, ale poněkud neproveditelný, když už nějakého půl roku (zase) nemám stálého partnera.
Většina matek by seděla a čekala na chvíli, kdy se blýskne na lepší časy, nebo maximálně občas přispěla nějakou dobře míněnou radou (typu: „Hele, a nechceš zajít k mojí kadeřnici, ať nejsi furt taková stejná…“), ale moje máma je v tomhle ohledu bohužel v té menšině, která se rozhodne vzít osud své dcery do vlastních rukou.
Začalo to už na oslavě mých sedmadvacetin, když ke mně přitáhla syna jedné své kamarádky. Vlasy špinavý blond, oči divně modrozelené, navíc schované za ne právě hezkými brýlemi. Kostkovaná košile. Džíny.
Nikdy jsem lidi podle vzhledu nesoudila, ale on se bohužel ukázal uvnitř stejně nudný jako navenek. Bankovní úředník. Rád se kouká na televizi. Umění mu nic neříká.
Hned druhý den jsem mámu slušně požádala, aby se mi do milostného života už nepletla. Zdálo se, že to bere.
Za týden jsem v samoobsluze poblíž svého bytu vrazila do modrookého blonďáka v džínách, bílém tričku a džínové bundičce, která mu ovšem s kalhotami naprosto neladila. Vypadal docela dobře. Dal se se mnou do řeči. Odnesl mi nákup.
Pak se ukázalo, že bydlí na druhém konci města. A po krátkém výslechu se mi potvrdilo, že ho na mě poštvala máma.
Ale nechtěla jsem být nespravedlivá, on za to přeci nemůže, navíc vypadá fajn. Souhlasila jsem, že s ním půjdu na rande. Když do sebe obrátil třetí pivo během hodiny, pochopila jsem, že to nebude muž pro mě.
O měsíc později jsem poznala jednoho kluka ve fit centru. Tmavé vlasy i oči, vysportovaná postava, pivo ani nepil. Po dvou týdnech chození, které já pokládala za docela fajn, a po jedné společně strávené noci (docela pomoc  pro moje poslední dobou poněkud napjaté tělo, popravdě) mi řekl, že kdyby mu moje máma předem řekla, že mám takový zadek, v žádném případě by do toho nešel. Vrazila jsem mu takovou facku, že se ten silný chlap div neskácel k zemi, a hrdě odešla z jeho bytu.
Zamířila jsem přímo k mámě, a tentokrát jsem už byla o poznání důraznější a hlasitější. A máma slíbila, tedy pod pohrůžkou mého vstupu do kláštera, že už zanechá pokusů nalézt pro mě ideálního sam… partnera.
Za nějaký čas jsem u svého kadeřnictví potkala Šimona. Vlasy černé jako uhel a skoro po ramena. Šedomodré oči. Moc pěkný úsměv. Kožená bunda a červené tričko. Sympaťák.
V prvním okamžiku mě napadlo, že se zaručeně musí ukázat, že ve sklepě buď vyrábí drogy, nebo tam má schovanou mrtvolu. Vzápětí mě napadlo, že jestli se ukáže, že ho na mě poštvala máma, budu mít ve sklepě mrtvolu já.
Ale nevypadal jako někdo, koho by moje matka považovala za dobrého partnera. Což bylo potěšující.
„Ehm, sklep nemám. Náš dům je bohužel nevede. Mám parkovací místo. Ale tam se mrtvola blbě schovává.“
Už jen to, že neutekl, když jsem se ho na tak blbou věc zeptala, něco znamenalo. A tím vtípkem si mě získal.
Jeden den kafe, druhý den večeře, třetí kino. Měl, stejně jako já, zlozvyk komentovat filmy.
Další večeře, další, divoká noc…
Měl stejný smysl pro humor. Doplňovali jsme se. Byl neskutečně sladký. Moc nepil, leda párkrát do týdne víno. Slušně vydělával. Měl vkus. A nevadil mu můj zadek. Prostě ideál chlapa.
Tedy, kouřil, i když jen krabičku za týden. Ale to já taky. Takže žádný problém.
Když jsem to ráno po první noci vstávala, měla jsem pocit, že asi budu vážně zamilovaná.
Šimon spokojeně bloumal říší snů, takže jsem se tiše oblékla a vydala se na průzkum bytu, ze kterého jsem předchozího dne zahlédla jen oranžovou barvu stěn předsíně, a to ještě jen letmo. Koupelnu jsem našla rychle. Kuchyň taky. A zjištění, že má stejná kávovar jako já, bylo více než potěšující.
S hrnkem horké kávy jsem se usadila v obývacím pokoji. Natáhla jsem se pro televizní ovladač, protože jiná činnost se v cizím bytě jen těžko hledá, když mě na odkládacím stolku upoutalo něco zcela jiného.
Papírek s adresou mého kadeřníka. A datem, kdy jsme se potkali. A časem, kdy jsem tam šla.
Zděšeně jsem papírek zvedla. Zatraceně. Přece mě nesledoval už před naším setkáním, že ne?!
Odhodila jsem ten lístek zpátky na stolek a zvedla se. Musela jsem pryč. Tohle přece…
Za letu se papírek otočil. Byla to vizitka.
Markéta Stašková. Nehtová modeláž.
„Kurva, MAMI!“
„Ehm… A jejda,“ ozvalo se za mnou.
Otočila jsem se. Šimon se na mě rozespale díval, na sobě jen černé trenýrky. Vypadal by snad i roztomile. Kdyby…
„Takže jsi další, koho poslala matka?!“ frkla jsem.
„Když se přiznám, bude to polehčující okolnost?“ kousl se do rtu. „Ach jo, kočičko, promiň. Já… Domluvila to s ní moje máma. Řekl jsem si, že za to nic nedám, když se tam budu motat. Kdyby ses mi nelíbila, prostě odejdu. Tečka. Ale ty ses… mi líbila. A moc.“
„A co jsi čekal, že se stane, když na to přijdu, no?“ ušklíbla jsem se. „Že se ti vrhnu kolem krku a všechno ti to odpustím? Lhal jsi!“
„Jen jsem ti neřekl, jak jsem se o tobě dozvěděl. Stejně to není DŮLEŽITÝ!“
Udělal krok směrem ke mně.
„A co je podle tebe důležitý?“ zeptala jsem se.
„Že jsem díky tomu všemu našel tu nejúžasnější holku, jakou jsem kdy poznal,“ usmál se smutně. „Nechci tě kvůli tomu ztratit. Prosím. Mrzí mě to…“
Zavrtěla jsem hlavou a… vrhla se mu kolem krku.
Fajn, mami. Vyhrála jsi…