8 - Valentýn

Ehm, tak jo. Asi jste si všimli, že tenhle tejden jsem tu poněkud neaktivní. Nebudu se rozepisovat proč, prostě teď pár dní nemám tak docela na psaní čas. Od víkendu to zas bude lepší, takže můžete očekávat nějaké to kratší Gramatické okénko, nejspíš povídku na TT, po víkendu pak zase Píšeme knížku... No, je toho dost. Ale teď k Patrikovi s Lukym.

Na příště jste si odhlasovali téma Sousedka. Neřeknu vám, nakolik jste mi udělali nebo neudělali radost, ale prozradím vám, že jak to zpracovat už tak nějak vím. A máte se na co těšit.

Jako obvykle můžete v anketě hlasovat o přespříští téma. A tentokrát se v anketě najde i nějaké to velice... zajímavé. Tak mě schválně překvapte tím, co si odhlasujete. Nebudu se zlobit vůbec za nic, a favorita taky nemám.

Fajn, dost bylo okecávání. Pěkně si užijte Valentýn. A prosím, nebijte mě...

"Luky, jsem DOMA!"
"Co? Už? Je teprve deset, ne?"
"No, to sice jo, ale... Valentýnský rande už skončilo."
"Po třech hodinách? Takže hádám, že to nešlo moc dobře."
"Šílíš? Šlo to přímo SKVĚLE! Bylo to úžasný, nádherná večeře, romantika, víno..."
"A zvládli jste to i se sexem za tři hodiny?"
"My spolu nespali, Luky."
"PROSÍM?"
"Nespali. Ještě ne. Někdy příště. Teď to bylo prostě jen... romantický rande. Nemusíme na to přece hned skočit, ne?"
"Pojď sem. Nemáš teplotu? Nenasypal ti něco do toho vína? Patriku, takhle ty přece nemluvíš!"
"No, přiznám se, že to řekl on. Ale... Je to pravda. On na mě trpělivě čekal tak dlouho, já na něj trpělivě čekal, tak je přece jedno, že budeme ještě chvíli oba trpělivě čekat na sex. Tak... No, možná do příštího rande. To je v sobotu."
"Ach. Takže zas tak trpělivej bejt nechceš, co?"
"Čekal jsem už dost dlouho, nezdá se ti?!"
"Tohle už zní trochu víc jako ty, Páťo. Tak kdo je vůbec ten tvůj ctitel? Někdo, koho známe?"
"To bys neuhodl. Je to jeden z těch tvejch mírně rockerskejch kamarádů s výhodama, co se tady občas mihnul."
"To nám omezuje výběr jen asi na pět lidí... Kterej?"
"Vítek!"
"Co? TEN?!"
"Ten. Ten hezounek s blond vlasama a nevinnejma modrejma očima, který tak kontrastujou s jeho stylem. Ten pětadvacetiletej čistokrevnej rocker, do kterýho bych nikdy, nikdy, NIKDY neřekl, že je schopnej něčeho tak romantickýho. Vlastně si vzpomínám, že když mě tu viděl poprvý, neřekl mi jinak než 'zrzavá buzno'..."
"No, pokud chceš věřit všem možnejm knížkám, filmům a seriálům, tak takovýhle napětí jasně vede ke vztahu."
"Blbost. To bych tě do postele dostal dávno, Lukášku."
"Neříkej mi Lukášku!"
"Jo, o tom mluvím. Ale každopádně... Ach. Nemohl jsem asi čekat nikoho lepšího než Vítka. Byl tak krásnej a okouzlující a..."
"Seš si jistej, že je to on? Vítek totiž zrovna okouzlující nebejvá!"
"Taky jsem si to myslel. Ale to, jak mě držel za ruku, jak se na mě něžně díval..."
"Tohle vážně přestává znít jako Vítek."
"A podívej, co mi přinesl. Oranžovou růži. Úplně stejnou jako tu, co mi na samym začátku hodil do schránky. Není to nádherný?"
"Promiň, asi mu budu muset zavolat. Mám nebezpečnej pocit, že podstoupil lobotomii. Fakt je to VÍTEK?"
"Fakt je to Vítek."
"A nechtěl tě hned dostat do postele?"
"No... Ne."
"Tady je něco špatně. Tady je něco hrozně špatně."
"On říkal, že to budeš říkat. Ale víš, v čem to je? Protože do mě se zamiloval. Proto na to chce jít pomalu, proto je romantickej. Miluje mě!"
"A ty jeho?"
"No, vzhledem k tomu, že se skoro neznáme, o lásce bych nemluvil. Ale rozhodně se mi líbí, to zas jo. A je moc sympatickej a milej."
"A krásnej a okouzlující, že?"
"To byla ironie?!"
"Co? Ne, nebyla."
"Nekecej. Jsi nějakej divnej, Lukáši. Co se děje?"
"Ále, nic důležitýho."
"Jsi naštvanej, že můj ctitel je Vítek? A štve tě, že je mi sympatickej a chci se s ním vídat?"
"Ne, Paťulko, tohle se tebe ani jeho netýká."
"Poslouchám."
"Kuš. Nehodlám ti kazit den, kdy jsi měl fajn rande, notabene když je Valentýn."
"Luky, ty Valentýna neuznáváš."
"Ale ty jo, Patričku, takže-"
"MLUV!"
"Ehm. Fajn. No, prostě jde o to, že... Pamatuješ na Martina? Toho z mojí práce."
"Pornohvězdu? Pamatuju."
"No, fajn. Tak milej Martínek začíná zase vystrkovat drápky. Dneska jsem v práci zjistil, že zřejmě někam ZALOŽIL zprávu, nad kterou jsem strávil tři dny a mám ji zítra odevzdat. O všem z toho samozřejmě ví. A podle všeho ji ZALOŽIL i v mym počítači. A já mám zálohu jen z prvního dne. Strávil jsem celej den a večer tím, že jsem to dodělával. Jsem mrtvej, Páťo..."
"Ach, ty můj malej chudáčku. To jsi měl říct hned. Neblekotal bych tu o nějakým rande... Chceš uvařit kafe? Chceš masáž zad? Chceš, abych šel Martina zmlátit?"
"Děkuju, ale kdybych ho chtěl nechat zmlátit, mám přátele, co by na to byli použitelný mnohem líp. Bez urážky. A pokud jde o to blekotání... Jen klidně blekotej dál."
"No, ono beztak není moc o čem. Prostě jsme seděli v restauraci, jedli a povídali si. Poznávali se."
"A on je moc krásnej a okouzlující."
"Luky!"
"Hm, když tak o tom přemýšlím, možná bych ocenil tu masáž. Mám úplně ztuhlej krk, jak jsem tu zprávu dodělával tady na gauči. Přísahám, nevím, jak tady můžeš každej den PRACOVAT!"
"Jednoduše. Vezmu si notebook na klín, pěkně se opřu..."
"Uvědomuješ si, že to negativně ovlivňuje tvoji plodnost?"
"Vzhledem k tomu, že jsem tak jako tak teplej, bych to neviděl jako zásadní problém."
"Taky fakt. Sakra, mělo mě to napadnout."
"Že nepotřebuju bejt extra plodnej, když jsem teplej?"
"Že si mám vzít notebook na klín a opřít se! Aspoň bych teď možná mohl narovnat záda!"
"Jen klid. Skočím si pro masážní olej a hned ti je napravím."
"Nemusíš, Páťo. Je mi jasný, že takhle sis Valentýna rozhodně nepředstavoval, takže-"
"Počkat. Teď mi něco došlo!"
"???"
"Počkej, kde to... Něco jsem ti totiž koupil. Nechápej to špatně, je to jen... abys pochopil, že Valentýn není tak mizernej svátek. Ták... tady to je."
"Želé srdíčka?"
"Říkám, nechápej to špatně. Za prvý je to kvůli tomu množství MEJCH gumovejch medvídků, který jsi spořádal. A za druhý, no... Jsme jen přátelé, jo. Ale já tě mám fakt moc rád, Luky..."
"Vždyť já tebe taky, Páťo. Pojď sem."
"Co? Proč?"
"Chci tě obejmout, pako."
"A to jako... dobrovolně?"
"Ano, dobrovolně. A ano, cítím se dobře."
"Páni. Já zírám. Tak jo, beru!"
"Je mi to jasný. Ach, Patri. Ty moje zrzavý zlatíčko..."