9 - Korálky

Hm, po minulým týdnu mám nějak skoro i pocit, jako byste na Patrika s Lukášem začali tak nějak... hromadně kašlat. Ne moc komentářů, hlasů v anketě nejmíň od hlasování o třetí kapitolu... No, nechci znít vyčítavě. Jen mě to trochu zarazilo, zamrzelo a přimělo uvažovat o tom, jestli něco nedělám blbě... Ale třeba to tenhle týden bude lepší.

Na příště jste si v anketě odhlasovali téma Lubrikant, čímž, pokud mám být upřímná, jste mě docela potěšili, jelikož jsem na něj už měla nápad. A slibuju, že to vážně bude zábava. I dnes můžete hlasovat pro téma na přespříští, tentokrát už jedenáctý díl. I tady mám téma, co bych psala docela ráda, tak třeba mi uděláte radost a zase pro něj bude většina. Ale co to je, to vám neřeknu. Přece vás nebudu ovlivňovat.

No, bez dalšího zbytečného okecávání... Užijte si Korálky. =)

"Patriku, jsem doma!"
"Fakt? Já myslel, že je to jeden z těch kluků, kterejm jsem za poslední dva týdny dal klíče..."
"!!!"
"Neboj, Luky, to byl vtip."
"No to teda pevně doufám, že byl! Kdyby ne, asi tě nakopnu do prdele tak, že doletíš na druhej konec Prahy!"
"To by mě ale bolelo. Nejdřív to kopnutí, a pak i ten dopad."
"Dám krk na to, že bys tam určitě našel někoho, kdo ti ten zadeček ochotně pofouká a dá ti na něj pusinku."
"Polib mi prdel, Lukáši."
"Ty si vážně fandíš, drahoušku."
"S tím, jak tu teď dva tejdny chodíš jako sněhulák, jen abych nemohl zahlídnout ani malej kousíček tvýho těla? Ne, to by si fandil asi jen idiot."
"Když je to nutný, je to NUTNÝ."
"Kolikrát ti mám opakovat, že jsem si z tebe jen utahoval? Teda, částečně. Poslyš, máš nádherný tělíčko, ale stejně-"
"Kolikrát ti mám opakovat, že ti to nespolknu?"
"Ale já vážně nelžu!"
"Kecy, kecy, KECY, Patriku. Ale to je jedno. Kde máme jídlo?"
"Jídlo?"
"No... JÍDLO."
"Na nákupy chodíš ty, pamatuješ? Cestou z práce. A jmenovitě dneska jsi měl jít."
"JÁ?! Když jsem ti dopoledne volal kvůli tomu, jestli jsi na můj účet poslal prachy za nájem, řekl jsi, že jsi v krámě na nákupu!"
"Ne, to neřekl. Proč bych měl?"
"Chceš mi říct, že mám halucinace, nebo co?"
"To ne, ale... Ach, Lukáši, ty IDIOTE. Řekl jsem, že jsem v KORÁLKÁRNĚ na nákupu!"
"Prosím?!"
"Nech mě hádat. To slovo jsi neznal, tak si to tvůj mozek přeložil na 'v krámě', je to tak?"
"Co je to, kurva, korálkárna?"
"Obchod, kde se prodávají korálky?"
"To je nějaký tvoje vymyšlený slovo?"
"Ne, to je naprosto normální a běžně používaný slovo. Teda, v okruhu lidí, co vyrábí bižuterii, samozřejmě, že nečekám, že TY-"
"Byl sis kupovat KORÁLKY?!"
"No, ano. Samozřejmě."
"A to jsi nemohl říct, že si kupuješ korálky?"
"Teoreticky... mohl."
"Tak proč jsi to neřekl?!"
"No, protože jsem nemohl předpokládat, že si budeš myslet, že kupuju jídlo."
"Takže... si to ujasníme, ano? Už včera tu nebylo skoro nic k jídlu, takže dneska tu není nejspíš vůbec nic."
"V lednici je pár vajíček."
"Úžasný. To vážně hodně pomůže, že? Zejména když nemáme ani zatracený pečivo. Ale hlavně, že máme tvoje úžasný KORÁLKY."
"Hele, já je potřeboval. Už jsem vůbec neměl z čeho vyrábět, a víš, jak se NUDÍM, když nemůžu dělat šperky?"
"Myslíš tu svoji lacinou bižu."
"Znáš lepší šperk?"
"Pro jistotu asi řeknu, že ne."
"Ale hele, Luky, kdybys viděl, jaký korálky jsem nakoupil! Budu mít krásný zelený náušnice s motýlama. A mám oranžový korálky a červený a černý, ty černý budou fakt úžasný, a taky žlutý! Taky jsem se rozhodl zjistit, jestli pro mě bude to pravý tyrkysová. A pak jsem objevil hotovej poklad, absolutně to pravý pro mě, nádherný duhový korálky, nádherně lesklý, měnící barvu... dokonalost sama, fakt!"
"..."
"L-Lukášku?"
"Můžeš mi říct, kolik jsi tam nechal?"
"Myslíš, že si to pamatuju? Dokud mám peníze, tak tak přízemní věci, jako je cena materiálu, neřeším. Tak... Čtyři stovky? Možná pět... Ne, fakt si nejsem jistej."
"KOLIK?!"
"Hele, ne všechno je pro mě. Něco je taky pro kamarádky. A kdybys snad chtěl duhovej náramek, co by ti šel k tomu tvýmu tetování..."
"Přísahal jsi, že o mým tetování už nikdy v životě ani nekvákneš!"
"Jako bys mě neznal..."
"..."
"No tak, Luky, nedívej se na mě furt tak vražedně."
"A jak se asi mám dívat? Vážně, to jsi ty peníze nemohl vzít a utratit je radši v supermarketu?"
"No, já nevím, ale housku si na ucho nepověsím. Možná nějakou menší sušenku bych-"
"ZA JÍDLO, Patriku. Nebo mi chceš říct, že ty snad žiješ ze vzduchu?"
"Ne, já se stavil ve fastfoodu, když jsem šel domů."
"Ach. Jasně. Takže TY jsi najedenej."
"No, abych řekl pravdu, teď už mám zase hlad. Už hodinu netrpělivě čekám, až přijdeš a přineseš ten slíbenej nákup."
"Bezva. Takže v překladu jsme oba hladoví?"
"Ehm..."
"Tak abych se otočil a šel pěkně zase na nákup, je mi to naprosto jasný."
"Luky, počkej!"
"Co? Spěchám. Rád bych byl brzo zase doma."
"No, já... Já klidně půjdu s tebou. Pomůžu ti. A... Na omluvu tě nejdřív zvu někam na večeři?"
"Počkej, zopakuj mi to, protože já mám asi vážně halucinace. Na omluvu?"
"Víš, já..."
"Nechceš mi říct, že uznáváš, že to byla tvoje chyba, že ne?"
"Ne, jen uznávám, že jsem mohl použít jiná slova, když vím, co jsi za nechápavýho a nevzdělanýho idiota, Luky."
"Proč jen mám pocit, že lepší omluvu z tebe nedostanu?"
"Protože nedostaneš. Takže... Přijmeš to pozvání a moji pomoct při nákupu?"
"Když se tak ochotně nabízíš... No, tak jo. Ale upozorňuju tě, že jestli budeš zdržovat, uškrtím tě tvojí šálkou, náhrdelníkem... Zatraceně, ČÍMKOLIV, co v tu chvíli budeš mít na krku!"
"Chápu, žádný zdržování. A nic na krk. Jdu se nachystat. Dej mi... maximálně deset minut, ano?"
"Fajn. Aspoň si na chvíli v klidu... PATRIKU!"
"C-co jsem provedl?"
"Ále. Jen jsem na něco šlápnul. Na něco tyrkysovýho... kulatýho... plastovýho..."
"No, pokud je to to, co myslím, tak to je skleněný, víš, já nikdy nekupuju-"
"Patriku!"
"Omlouvám se, už se to nestane."
"Hm. To ti tak věřím. Když máš nový korálky, je jen otázkou času, kdy zas nějakej najdu v kafi..."