Ještě pořád vás Patrik s Lukáškem
nenudí? Nelezou vám na nervy? Nevyvolávají ve vás touhu vzít je (nebo
mě) něčím těžkým po hlavě? Ne? To jsem ráda. Protože je tu další díl.
Tentokrát
vám nebudu oznamovat, co za téma jste si vybrali na příště, neboť, jak
si vzpomínáte, jsem sama poněkud diktátorsky vybrala Valentýn. Po
přečtení dnešního dílu vám nepochybně dojde proč.
Každopádně,
na přespříště si už téma zase vybíráte vy. A i když náhodné losování
vám tentokrát tu práci nijak neulehčilo, no, snad z toho něco vytáhnete.
Vzhledem k tomu, že můžete jen tušit, co přesně se bude dít v příštím
díle, bude to ještě vcelku... zábava. (vložte ďábelský smích)
"Tak jo, Patriku, koupelna je volná. Jestli snad chceš do sprchy, tak... Co tohle, kurva, je?!"
"Mhmpf?"
"Ano, na to se ptám."
"Mhm... Vypadá to skoro jako mega balení gumovejch medvídků."
"A kde se to tu vzalo? Ještě když jsem šel do sprchy, tak to tady nebylo!"
"To nebylo, no."
"No, moje otázka trvá. Kde se to tu vzalo?"
"Když jsi byl ve sprše, někdo zazvonil u dveří. Když jsem otevřel, nikdo tam nebyl. Ale na rohožce stál tenhle kyblík gumovejch medvídků a na něm cedulka s mým jménem."
"Takže už zase ten tvůj ctitel?"
"Zcela očividně, Lukášku."
"Proč jen mám pocit, že z toho nejsi zdaleka tak nadšenej jako na začátku?"
"Hm, já ti ani nevím. Za poslední týden si říkám, že už to trvá nějak moc dlouho. Chápeš, že už by byl nejvyšší čas, aby se ten ctitel přestal schovávat a konečně se rozhoupal a pozval mě na rande. Chci vědět, kdo mi dává všechny ty úžasný dárky! Chci se s ním potkat, popovídat si..."
"Zašukat si..."
"Jo, to taky. Uvědomuješ si vůbec, jak dlouho jsem už neměl sex?!"
"Uvědomuju. A dost mě to děsí."
"Nesouložím. Nesouložím jen kvůli němu. Ale dlouho už to nevydržím. Jestli se brzo neobjeví za dveřma on OSOBNĚ, tak PŘÍSAHÁM, že-"
"Ne tak dramaticky, Páťo."
"To se ti snadno řekne. Já tu šílím!"
"Já si všímám. Hele, a přestaň do sebe cpát ty medvídky. Ať ti je ten tvůj ctitel dal z jakýhokoliv důvodu, zaručeně to nebylo proto, aby byl jeden velkej gumovej medvídek i z tebe."
"Hm. Naznačuješ snad, že když sním celej ten kyblík, přiberu?"
"No, já ti nevím. Ukaž, kde to má kalorický hodnoty..."
"Koukej to položit, Lukáši! Nechci to vědět!"
"Takže, to máme... Hele, víš o tom, že v tom kyblíku je taky dopis?"
"Co? DOPIS?!"
"Jo, dopis. Je přímo tady, vykukuje za tou etiketou... Hej!"
"Kurva, koho napadne schovat dopis do gumovejch medvídků?!"
"Někoho, kdo čeká, že se na ně okamžitě vrhneš a začneš je ujídat? Vzhledem k tomu, jak jsi je likvidoval, když jsem přišel ze sprchy, nejspíš bys na něj během pár minut přišel sám, ehm."
"Abys věděl, už jsem plánoval, že je nechám bejt!"
"Nechal bys je tak na deset minut, znám tě. Tak co je v tom dopise?"
"Když přestaneš žvanit, možná budu mít šanci si ho přečíst."
"Neumíš číst, když na tebe někdo mluví?"
"Lukáši!"
"No jo furt..."
"Hodnej. Takže, co tu máme. Patriku..."
"..."
"Panebože. On píše, že se do mě asi zamiloval!"
"Co to?"
"Tvoje oči barvy smaragdů, tvoje vlasy jako světlo zapadajícího slunce... Ach, Luky, to je úžasný!"
"Jaký 'ach, Luky'? Já s tim nemám nic společnýho!"
"Já vím, že nemáš. Z tebe bych takovouhle romantiku nedostal ani kdybych ti držel u hlavy nabitou pistoli."
"No, mně se to spíš než jako romantika zdá jako docela slušnej kýč, abych tak-"
"Luky, ty vážně nic nevíš. Romantika přece MÁ bejt kýčovitá. Oči barvy lesní studánky, vlasy jako eben, vstaň, slunce spanilé, svět se... Panebože!"
"Co tak zíráš?"
"Ono to tu je! The world is changed because you are made of ivory and gold. The curves of your lips rewrite history! Ááách..."
"Česky by to asi nešlo, co?"
"Svět se změnil, vždyť vy jste stvořen ze slonoviny a ze zlata. Křivky vašich rtů přepisují dějiny."
"Ehm..."
"Co? Nevíš, z čeho to je, co?"
"Podle tvýho výrazu..."
"Obraz Doriana Graye, ty neromantickej kulturní ignorante!"
"Jo, tak jsem tušil správně."
"A je tam dodatek o tom, že na mě by to sedělo spíš s mědí. Ááách..."
"Ách, můj bože."
"Máš problém?"
"Ne. Naprosto ne, Patí. Je tam ještě něco jinýho než sladký kecy?"
"Hm, počkej... Romantika, romantika, tohle taky... PANEBOŽE!"
"Co? Další citát z nějaký tvý oblíbený knížky?"
"Ne. Panebože! To je POZVÁNÍ NA RANDE!"
"CO?!"
"Na rande. Příští čtvrtek. V sedm večer. Valentýnský rande. Panebože, panebože, panebože!"
"Valentýnský rande? Proboha, horší už to bejt nemůže..."
"Potěšilo by ho, kdybych si na sebe vzal ten obojek, co mi věnoval."
"Odvolávám, může."
"Lukášků..."
"Nech mě hádat. Může to bejt horší i pro mě?"
"Luky, že mi pomůžeš sladit oblečení, aby šlo k tomu oboječku?"
"Ehm, já ti do toho fakt nechci kecat, ale nemyslíš, že bys na první rande měl přijít spíš jako... ty?"
"Já přijdu jako já. Nehodlám se stylizovat do rockera! Jen potřebuju... zhodnotit, v čem mi to sluší."
"A nemůžeš si na to pozvat nějakýho svýho vyloženě teplýho... Hele, nekoukej se tak!"
"Jak, Lukášku?"
"Jako štěňátko, kterýmu držíš oblíbenou hračku mimo dosah."
"Tak se rozhodně nekoukám, Lukášku."
"A přestaň mi říkat Lukášku!"
"Proč, Lukášku?"
"PATRIKU!"
"Ano, Lukášku?"
"Bože... Když řeknu, že ti pomůžu, přestaneš na mě zírat a půjdeš se dál cpát gumovejma medvídkama?"
"Cpát? Zešílel jsi?! Za tejden mám rande, nemůžu si dovolit přibrat ani deko! Vlastně myslím, že si dám o pár návštěv fitka víc."
"No, to víš že jo. A pak si budeš chtít po rande zasouložit a nebudeš moct, protože se nehneš."
"Ale sakra. To mě nenapadlo."
"Tak to máš kliku, že mě máš, ne? Nezasloužil bych si za to upozornění třeba pár gumovejch medvídků? Ty stejně musíš držet dietu... JAU!"
"Nehrab na moje medvídky, Lukáši!"
"To mám za to, že jsem ochotnej pomoct ti vybrat hadry na rande, i když vím, že to bude znamenat sedět a koukat na to, jak se přede mnou producíruješ v čemkoliv, co ti přijde pod ruku?"
"..."
"Copak, Páťo?"
"Vem si medvídka, Luky. Vem si jich hodně, potřebuješ si obalit nervy. Já se jdu převlíct."
"Co? Nechceš mi snad říct, že hodláš začít HNED?"
"No ovšem. Mám na to, abych svůj outfit vyladil, jen TEJDEN!"
"Ach, můj bože."
"Problém?"
"Ale ne. Kdepak. Jen mi řekni, máme doma ještě nějakou čokoládu? Na tohle medvídci stačit asi nebudou..."
Žádné komentáře:
Okomentovat