5 - Máslo

Páni, to už jsme zase tak daleko? Pátej díl druhý části, budeme hlasovat o sedmej... Nějak to utíká, nezdá se vám? No, sentiment ponechme stranou.

Pokud jde o příští téma, nijak jste mě nepřekvapili. Je to Obojek. Ale nebudu si stěžovat, přiznám se, že jste mi tím udělali docela radost. Tohle téma mi totiž poměrně slušně zapadne do příběhu. Pár z vás nejspíš už tuší jak. Ehm, no... Tak nevadí. Holt jen nebudete překvapení.

Na příště se nám nesešla ani zdaleka tak zajímavá skupinka možností, ale každopádně mě potěšíte, když nezapomenete hlasovat o to, jaký námět byste rádi viděli zpracovaný. A povšimněte si, prosím, že tam ZASE straší krabice. No jo, ať žije náhodnej los. Nechcete se jí třeba už konečně zbavit? V kontextu Patrikova tajnýho ctitele by se to mohlo jevit jako docela fajn...

Ne, mlčím. Nebudu vás k ničemu navádět. Jsem hodná autorka a rozhodně vás nechci nijak ovlivňovat.

Takže... si prostě běžte číst a zapomeňte, že jsem něco řekla, ano?

"Patriku?"
"Jo, já vím, jsi doma, všimnul jsem si. Neseš nákup, co?"
"Jak jsi to poznal?"
"Šustí tašky. A tvoje nadávky jsem slyšel už když jsi ještě byl za dveřma."
"Slyšel?"
"Mhm..."
"A to jsi mi nemohl dojít otevřít?"
"To bych se musel zvedat."
"Chceš mi říct, že já táhnu celej nákup ze supermarketu až sem nahoru..."
"A já jsem línej zvednout svůj mrňavej děvkovskej zadek z gauče a jít ti otevřít dveře. Přesně tak."
"Aspoň, že to přiznáš."
"Co konkrétně? Lenost, nebo děvkovskej zadek?"
"Oboje."
"Proč bych nepřiznal? Jsem na to koneckonců patřičně hrdej!"
"Počkej. Na lenost, nebo-"
"Na oboje, Lukášku, na oboje. Nebo myslíš, že když přijde na zadek, tak nemám bejt na co hrdej?"
"Jsi línej jít mi otevřít dveře, ale nejsi línej na to, abys vstal a kroutil přede mnou prdelkou?"
"Ehm, no..."
"Když už stojíš, byl bys tak hodnej a šel mi pomoct s nákupem? A neodvažuj se zase si sednout!"
"A-ale..."
"Nastup, Patriku!"
"Co za to?"
"Co za to? Hm, řeknu ti to jednoduše. Víš, co je s hromadou tašek obzvlášť těžký? Vybrat poštovní schránku. Ale mně se to povedlo."
"Poštovní... LUKY?!"
"Ano, Paťulko?"
"Něco mi zase poslal, co?"
"Hm, no, já ti nevím..."
"Tak věz, ty zatracenej-"
"Bejt tebou, můj drahej zrzečku, bych vážil slova. Podívej, co mám, takovou pěknou obálečku polepenou zeleným papírem..."
"Koukej to dát sem!"
"Hm, a jak víš, že je to pro tebe? Teda, pravda, píše se na tom 'Patrik'..."
"Lukáši, nebuď mrcha!"
"Ale no tak, no tak, takhle se mluví s kamarádem?"
"Tohle se dělá kamarádovi? LUKY!"
"Abych řekl pravdu, dneska je taková... podezřele lehká a málo objemná. To by mě teda zajímalo..."
"Tak hele, ZLATO, jestli mi tu obálku nedáš, ty a já přestaneme bejt přátelé!"
"Na to mě máš moc rád, zrzounku."
"Jsem schopnej tě velice rychle přestat mít rád, spolehni se!"
"A nebylo by ještě rychlejší... uklidit ten nákup?"
"Jsi hnusnej vyděrač, víš to?"
"Díky, budu to brát jako poklonu."
"Není to poklona!"
"To je pro mě docela smutný, co?"
"Ještě smutnější je, že jsi na mě tak hrozně zlej!"
"Nejsem zlej. Kdybych byl, vypadá to jinak. Já tě jen motivuju."
"Ach. Tak to je potom nejspíš v pořádku, co?"
"Přirozeně. A tím spíš, že tím dosáhneme oboustranné spokojenosti. Ty budeš mít svůj dopis..."
"A ty se nemusíš obtěžovat s uklízením nákupu, je mi to jasný. Hm... Luky, ty jsi nekoupil máslo?"
"Ale do prdele."
"Ne, jako lubrikant je máslo nic moc. To už bych si ho radši namazal na rohlík."
"Mám se vůbec ptát, kdy a proč jsi zkoušel použít máslo jako lubrikant?!"
"Luky, já už toho jako lubrikant zkoušel. Máslo, sádlo, olivovej olej, sprchovej gel, kondicionér, hydratační krém, balzám na rty, víš, ten v kelímku, sliny..."
"Jsem naprosto nudnej, když vždycky používám jen lubrikant?!"
"Ne, prostě ses jen ještě nedostal do situace, kdy žádnej lubrikant nebyl po ruce. Na tvou obhajobu, nesouložíš zdaleka tolik a na tolika různejch místech. Zpátky k tomu máslu..."
"Patriku, upřímně, jestli chceš máslo, dojdi si ho koupit. Já nemyslím, že ještě někdy budu schopen jíst rohlík s máslem, takže asi přejdu na margarín. A nejspíš si budu muset koupit místo sprchovýho gelu spíš mejdlo, protože jinak se kvůli tobě snad ani neumyju."
"Ty jsi nějaká citlivka. Mimochodem, pokud jde o ten margarín-"
"Jestli jsi ho taky použil jako lubrikant, NECHCI TO VĚDĚT! Nemíním do konce života jíst suchý rohlíky!"
"Můžeš si na rohlík dát salám, víš."
"S tím žádnej sexuální zážitek nemáš, viď?"
"Ne, osobně ne. Ale když o tom tak přemýšlím, jeden kamarád..."
"Mlč! Nechci to slyšet. Nic o salámech, nic o okurkách, nic o příhodně tvarovanejch lahvičkách sprchovýho gelu, nic o-"
"Znáš někoho, kdo si to dělal lahvičkou sprchovýho gelu?"
"Doufám, že ne. A jestli řekneš, že znám, sháněj někoho, kdo mě pod oknem seškrábne z chodníku."
"Bez obav, takový věci nedělám. Mám dostatečnej arzenál nejrůznějších hraček, včetně těch, co se dají použít ve sprše, takže... klid. A teď na to přestaň myslet a vrať se k tomu máslu."
"To to celý spustilo, nevzpomínáš si?"
"Vrať se ještě PŘED tu sexuální poznámku, ano? Podstatný je, že nemáme máslo!"
"To jako vůbec?"
"To jako vůbec. Už od včerejška. Proto jsem ti ho psal na seznam věcí, co se mají koupit. Dneska jsem si musel dát na rohlík salám. Na předvčerejší rohlík, podotýkám."
"Paťulko, můžu na tebe mít jednu malou otázečku?"
"Nech mě hádat. Týká se toho, proč jsem si prostě nedošel koupit čerstvý rohlíky A máslo?"
"Ty jsi tak neuvěřitelně chytrej."
"Ehm, no, víš, jde o to, já..."
"Ty jsi prostě jen línej, co?"
"Ano, myslím, že jsi to docela vystihl."
"Hm, a Paťulínečku?"
"Začínám se tě bát."
"Máš čeho se bát."
"Jo, to tak nějak předpokládám."
"Patí, chtěl bys svoji obálečku?"
"Ty moc dobře víš, že chtěl, ty parchante."
"Hm, ale abys ji dostal, musíš udělat jednu... ne, DVĚ věci."
"Je první z nich to, že ti už nebudu říkat parchante?"
"Dneska mě svojí inteligencí vážně překvapuješ. Tak schválně, uhodneš i tu druhou věc?"
"Seberu se a půjdu koupit máslo, co?"
"A rohlíky. Tak nějak jsem na ně taky zapomněl."
"Co? Zatraceně, Lukáši, na co jsi v tom supermarketu myslel?!"
"Na hezkou prdelku kluka, co mi dal u regálu s kafem svoje telefonní číslo. Jo, když jsme u toho... kup i kafe."
"Počkej, telefonní číslo? TOBĚ dá někdo v supermarketu jen TAK svoje-"
"Jo, takhle nějak jsem byl taky vykolejenej. Tak se div, že nemáme máslo."
"Nedivím. Naprosto nedivím. Protože... Mně asi taky budeš muset dát chvíli, než se z toho šoku vzpamatuju a budu moct někam jít!"
"Podívej, obálečka..."
"Kafe, máslo a rohlíky?"
"Jo, kafe, máslo a... Hele, nechtěl by sis třeba vzít peněženku? Mohla by se ti docela hodit!"