8 - Infarkt

Vzhledem k tomu, že to teda je ten Infarkt, vás předem uklidním. Nebojte, na konci dnešního dílu budou oba hlavní protagonisti naživu a zdraví. I když u Patrika je tu jisté riziko, že se tento stav záhy po konci kapitoly změní... Ehm, radši nebudu nic vykecávat. Ještě si to nepřečtete.

Na příští týden jste si rozdílem jednoho jediného hlasu zvolilli Korálky. Trochu skok od Infarktu, ale vaše přání je mým rozkazem. Nepochybně to bude zábava.

Co se týče ankety na příští týden, musím říct, že tentokrát si náhoda vážně dala záležet a možnosti se nesmírně povedly. Krom těch Drobečků, co tu už ZASE otravujou. Ale nemyslím, že je nějaká šance, že zvolíte je, protože, no... Jsou tu mnohem lepší. Tak schválně, jestli mě zase jednou překvapíte...

"Patrísečku?"
"Do prdele! Tohle už mi nedělej!"
"Co jako?"
"Nepliž se za mě a pak mě neoslovuj. Přísahám, jednou z tebe dostanu infarkt!"
"Neplížil jsem se. Přišel jsem."
"Chodíš moc tiše. A vůbec... Ale DO PRDELE."
"Ano, už zase mám na hlavě tvůj ručník. Můj ručník totiž ZASE zmizel."
"Ručník?"
"Ehm, jo, tady, vidíš. Každopádně, MŮJ ručník-"
"Co je to ručník?"
"Hele, cítíš se dobře?"
"N-ne, myslím, že jsem ten infarkt vážně dostal."
"Ale prosím tě, z čeho?"
"Kde jsi TOHLE vzal?!"
"Co jako?"
"TOHLE!"
"Patriku, když neurčitě máváš rukou směrem k mýmu tělu, těžko ti řeknu, kde jsem TO vzal. O co jde? O mý spodní prádlo?"
"N-ne..."
"Tak o co, hergot? Ne, počkej, to tetování? To jsi ho ještě nikdy neviděl?"
"Teto... DO PRDELE!"
"Posledních pár minut to říkáš až podezřele často."
"Máš vlevo od pupíku vytetovanou DUHOVOU VLAJKU?!"
"Víš, z mýho pohledu je to vpravo, ale..."
"Kde jsi vzal duhovou vlajku?!"
"Bože... Nechal jsem si to udělat sedmnácti. Rodiče nechtěli respektovat moji orientaci, tak jsem se jim vzpeřel. Proboha to neříkej mojí mámě!"
"No, jestli to neví, bylo to hodně tichý vzepření."
"Mlč. Přišel jsem si tehdy jako úžasnej rebel!"
"Ano, v sedmnácti si člověk přijde jako rebel dost snadno."
"Mlč. Stejně si ho nechám brzo dát pryč, už mě docela štve."
"A-ale... To nemůžeš! Vždyť vypadá úžasně!"
"Jo, jasně. Až jsi z něj málem dostal infarkt."
"To... to nebylo z toho. Vlajky jsem si všiml až ve chvíli, kdy jsi řekl 'tetování'."
"Tak z ČEHO? Nic jinýho zajímavýho na mně už není, stojím tu v trenýrkách! Počkej, nekoukáš na... Jdu si vzít kalhoty."
"No DO PRDELE."
"Ne, to teda ani omylem."
"Počkej, kam jdeš?"
"Oblíct se!"
"Ale proč? Luky, no tak. Vždycky jsem chtěl šukat s chlapem s vytetovanou duhovou vlajkou."
"Ani na to NEMYSLI, Patriku. Už jsem ti stokrát řekl, že MĚ nedostaneš. KURVA!"
"Co děláš?"
"Nic. Jen... jsem neudržel balanc."
"Mám ti s těma kalhotama pomoct?"
"Ty mi s nima pomůžeš leda tak dolů. Ani se nepřibližuj! Moje ložnice je zakázaná zóna!"
"Můžeme klidně souložit v tý mojí."
"Patriku, varuju tě. Jestli s těmahle vtípkama nepřestaneš, najdu si jinýho spolubydlícího a pak tě odsud VYKOPNU."
"Víš, že to nemůžeš. Máme smlouvu, dokud bude každej z nás platit svoji půlku nájmu, ten druhej ho nemůže... Do prdele."
"Probůh, co? Už zas máš ten infarktovej výraz."
"J-já... Kde jsi sebral tohle upnutý tričko?"
"Nikdy jsem ho na sobě ještě neměl?"
"Ne, pokud já vím. Většinou nosíš volný košile, volný trika s dlouhým rukávem, případně volný trika s tříčtvrtečním rukávem. Volný, volný volný. Kdybys na sobě někdy měl TOHLE dokonalý tričko, tak se teď tak nedivím těm tvejm dokonalejm... Kurva, kde jsi ty svaly sebral?!"
"Svaly? Ale no tak, TAK úžasný zase nejsou. Jen trochu... vyrýsovaný."
"Zmínil jsem se někdy, na co nejvíc letím?"
"Jdu si vzít volný triko."
"Co? Ne, to ne! Pojď sem, ať se ještě chvíli můžu kochat, PROSÍM!"
"Patriku, já nevím, jestli jsem se zmínil, ale mezi náma se nic nestane!"
"Nechci, aby se stalo. Jen si chci představovat to tvoje tělíčko, až příště budu... příjemně relaxovat ve sprše. Nechceš mi ještě ukázat to tetování?"
"Hodláš si MĚ představovat při masturbaci?"
"Ne, jen tvoje tělo."
"Stejně, potěšilo by mě, kdybys to nedělal."
"Když slíbím, že nebudu, nepůjdeš se převlíknout?"
"Samozřejmě, že půjdu. Koukáš na mě jako na kus masa, proboha!"
"Krásnej kus masa."
"Okamžitě si přestaň olizovat rty!"
"Lukášku, ty chodíš posilovat?"
"No samy mi ty svaly nenarostly. Chodím do posilovny každý pondělí, a každej čtvrtek ráno plavat."
"Tvrdil jsi, že v pondělí děláš přesčasy!"
"No, tak to jsem lhal."
"To jsem předpokládal, ale já myslel, že spíš někoho v práci potají šoustáš, nebo že třeba chodíš pomáhat bezdomovcům... Nemyslel bych, že... Kam vůbec chodíš, ty prolhanej zmetku?"
"Cha. Myslíš, že na to ti skočím?"
"Na co jako?"
"Ten výraz zmatenýho štěňátka si nech. Ptáš se, protože mě tam chceš chodit šmírovat."
"Z toho mě podezříváš? Že si budu platit posilovnu jen proto, abych tam každý pondělí odpoledne mohl stát a sledovat tě, jak trénuješ? Jak ty kouzelný vyrýsovaný svaly pracujou, napínaj se, zabíraj... Omluv mě prosím."
"Co? Kam jdeš?"
"Ále, jdu si pro novej ručník. A pak do sprchy."
"To nemůžeš myslet vážně!"
"..."
"PATRIKU!"
"Mlč. Udržuju v hlavě tu představu."
"Žádná představa! Nemáš PRÁVO-"
"Ve svý hlavě mám právo na všechno, Lukášku. Jo, a... Víš, znám gaye, co posilujou, oni znají další gaye, co posilujou, a i heteráky, co posilujou... A někdo z nich bude URČITĚ vědět, kam chodí vysokej tmavovlasej hezounek s brejlema a nádherně širokejma ramenama... Hm. Jsem idiot, uznávám. Mělo mi dojít mnohem dřív, že tvoje ramena nejsou jen tak."
"Ty... TY..."
"Bacha, Luky. Já vím, tvoje srdce musí bejt díky tomu trénování taky docela silný, ale... stejně. Pozor na infarkt."
"Patriku, nezavírej ty dveře koupelny!"
"Tak za půl hodinky jsem venku. Jo, a doporučoval bych ti dát si do uší sluchátka. Jen tak pro jistotu..."