středa 27. února 2013

11 - Nachlazení

Možná se teď divíte, proč je tu dnešní kapitola tak brzo. No, odpověď je docela prostá, bolí mě hlava, takže zaprvé nemám žádnou lepší zábavu a zadruhé by mě vážně docela potěšilo pár přívětivých komentářů. A hádám, že vám vážně nebude vadit, když si Patrikem a Lukáškem zpříjemníte už dopoledne, viďte?
Na příští týden jste si (zcela předvídatelně) odhlasovali jako námět Kouření. No, jak je ctěná libost. Ne, že bych s tím měla zásadní problém, vlastně mi to docela zapadá do příběhu, takže... No, máte se na co těšit. Jen doufám, že si teď nezačnete dělat plané naděje...
Ehm, no, každopádně, nezapomeňte v anketě hlasovat o příští téma, i když přiznávám, tenhle týden to náhoda zase nijak zvlášť nevychytala. Ale snad si něco vyberete.
Tak... si hezky užijte Nachlazení.


"If I touch a burning candle I can feel no pain... If you cut me with the knife it's still the same..."
"Patriku, zavři laskavě hubu, nebo to s tím nožem zkusím."
"Kurva, co tady děláš?!"
"Ležím... na gauči?"
"Hele? Je ti něco?"
"Mhm... Víš, jak jsem včera říkal, že na mě možná něco leze?"
"Ano?"
"A ty ses nabídl, že na mě místo toho klidně vlezeš ty?"
"Asi jsem měl, co?"
"Mhm... Jo. Asi."
"Co je s tebou?"
"Že by nachlazení?"
"To by mi blbej neřekl, Luky. Co KONKRÉTNĚ?"
"Vím já? Já... bolí mě v krku, nemůžu polykat, asi mám horečku... Je mi... zima..."
"A proč jsi nezůstal rovnou v posteli, blbečku?"
"A jaká je šance, že bys mě v posteli našel, hm? Nulová. Krom toho, já vážně myslel, že to... zvládnu, když jsem ráno vstával."
"A pak ses tady zhroutil na gauč a dokázal se jen přikrejt, správně?"
"Mhm..."
"Úplně jako tehdy, jak jsi měl tu kocovinu."
"Hm, no... Mezi náma, tehdy mi možná bylo o něco líp."
"A sakra, to je zlý. Ukaž..."
"Patriku, varuju tě, nepřibližuj se."
"Kušuj, ty pitomče. Chci si jen sáhnout, jestli máš teplotu."
"Jasně. To ti tak věřím."
"Ale prosim tebe, když jsi v tomhle stavu, vážně nemám chuť tě nějak... Kurva, Lukáši, ty úplně hoříš!"
"Řekni mi něco, co aspoň netuším."
"Máme někde teploměr?"
"Ptáš se mě? Taky tady bydlíš."
"Ale ty jsi tady bydlel první. JÁ si teploměr nepřinesl."
"A já ho neměl. Hergot, nikdy jsem ho nepotřeboval, naposled jako malej. Stačí vědět, že mám horečku, nemusím vědět-"
"A něco proti tý horečce tu máš, když už jsme u toho?"
"Proč se ptáš? Koukni se do lékárničky. O tý přece víš, kde je!"
"Jsi hrozně protivnej, uvědomuješ si to vůbec?"
"Hm, kdo by to řekl..."
"Idiote. Mhm, tak co tu... Ne, je tu jen něco proti bolesti a pár kondomů."
"Dej mi to proti bolesti."
"Bolí tě něco?"
"Trochu hlava, ale... Prášky proti bolesti sráží i teplotu, tak mi je dej..."
"Prosím? Tohle? To skoro ani na tu hlavu nezabírá. Hnusná růžová lentilka..."
"Patriku, nežvaň a prostě mi ty prášky-"
"Mlč! A ať tě ani nenapadne vstávat. Dojdu ti pro něco na horečku a něco na ten krk... Říkal jsi, že tě bolí v krku, že jo?"
"Mhm..."
"Fajn. Tak jen chvilku vydrž..."
"Patriku, tohle není tvůj pokoj!"
"Já vím. Jdu ti pro peřinu. Nemůžeš se potit pod tou lehkou dekou. A pokud se nechceš vrátit do postele..."
"Hm, ani ne."
"Tak... tu pro tebe mám peřinu. Uf, pěkně těžká, mezi náma. Chceš i polštář?"
"Ne, díky. Mám... pod sebou naskládaný polštářky. Ale poslyš, vůbec se o mě nemusíš takhle-"
"Mlč. Teď mi dej chvíli. Jen se převleču a vyrážím na nákup."
"Ale to vůbec není-"
"Luky, bez urážky, ale o tomhle ODMÍTÁM diskutovat. Jasno?"
"J-jasno... pane?"
"Tak je hodnej Lukášek. Koupím ti piškotek..."

O 37 minut později
"Luky, jsem doma! Jsi vzhůru?"
"T-t-trvalo ti to!"
"Ach, sakra. Jsi na tom hůř?"
"M-mám... hroznou zimnici."
"Neboj, vždyť už sprintuju. Počkej, jen to tady položím a... KURVA!"
"A popadá ti to..."
"Hm, asi na tom nejsi zas TAK blbě, když se směješ!"
"Ne, já na tom jsem blbě, jen... Patriku, ty ses nezul?!"
"Tak mám dojem, že fakt žádnej prášek na horečku nepotřebuješ."
"Ale no tak! Samozřejmě, že ano! Koukej mi ho dát!"
"Jak se to říká?"
"Patričku, prosím..."
"Hm... No, dobře. Zvládneš si sám sednout a ten paralen si vzít a zapít, nebo potřebuješ asistenci?"
"Nejsem malý dítě. Jen mi dej ten prášek a vodu. Teda, dej mi dva, protože mně je vážně příšerně."
"Ehm, jo. Mám i ten teploměr."
"To je vtip?"
"Ne. Samozřejmě, že ne. Budeš hodnej kluk, teď se změříš, a znova zase za pár hodin, ať víme, jestli ti teplota klesá."
"To myslíš-"
"Mlč! Jo, a mimochodem, na bolest v krku jsem ti nic nekupoval. Byl jsem na nákupu, koupil jsem med a citrony, takže ti budu vařit čaj-"
"Nenávidím čaj s medem a s citronem. Když jsem byl jako malej nemocnej, matka ho do mě lila bez přestání. A NE nebrala jako odpověď."
"Tak v tom se s ní shodnu."
"A-ale..."
"BEZ DEBAT, Luky. A potom ti ještě uvařím česnečku, to zas proti nachlazení prosazuje MOJE milá maminka."
"Já ale nerad-"
"Na to se tě nikdo neptal, drahoušku."
"Tohle vůbec není fér!"
"Co na to říct, Lukášku? Život prostě vždycky fér nebejvá."
"Ale uvědomuješ si, že já tě vůbec nemusím poslouchat, viď? Nejsi moje matka!"
"Ne, ale můžu jí zavolat. Kdykoliv. A když si nedám pozor, mohlo by mi třeba vyklouznout to o tom ROZKOŠNÝM tetování, co má její synáček už od puberty..."
"Uvědomuješ si, že mě právě teď VYDÍRÁŠ? A dost sprostě!"
"Ale je to jen pro tvoje vlastní dobro, Luky. Mimochodem, volal jsi do práce, abys jim řekl, že nepřijdeš?"
"Jo... Mám se do zítřka sebrat. Musím udělat podklady pro... kurva... důležitý jednání."
"Do zítřka?! Zakašlal jsi jim do telefonu tak, jak jsi zakašlal teď?"
"V sedm ráno jsem ještě kašel neměl."
"Hm... Někde tu mám zázvor."
"Patriku, jestli něco naprosto NENÁVIDÍM-"
"Luky, upřímně, co se stane, když ti zejtra bude blbě a ty podklady zvořeš?"
"Co asi? Kolikrát ti mám říkat, že ta zatracená ženská jen čeká na okamžik, kdy mě bude moct za něco vyrazit?"
"Takže se prostě do zejtřka musíš sebrat, abys to zvládnul, chápu to správně?"
"Já to zvládám! Když nemusím... vstávat. A hejbat se. A myslet."
"Ach, no, všechno takový nepotřebný věci, když děláš sekretářku."
"ASISTENTA!"
"Jak je libo. Sakra, tak kde je ten zázvor?"
"Patriku, dělej si se mnou, co jen chceš, ale říkám ti, že zázvorovej čaj prostě-"
"Co chci?"
"!!!"
"No, je víc způsobů, jak se můžeš... vypotit... Nemusíš jen tak ležet pod peřinou..."
"Dám si zázvorový čaj, děkuji."
"Seš si jistej?"
"Jo. A dvojitej bych prosil!"
"Ach, Luky, ty jsi TAK snadno zmanipulovatelnej..."
"PROSÍM?!"
"Co? Já nic neříkal. Jen jsem zapnul konvici. Chudáčku můj malej, asi už blouzníš z horečky. Nechceš na nohy mokrý ponožky? Když jsem měl horečku, moje babička mi VŽDYCKY-"
"Zkrať to. Mám šanci se těm ponožkám vyhnout?"
"Naprosto ne."
"Fajn. Tak si posluž. A byl bys tak hodnej a zapnul mi televizi? Ten ovladač je trochu moc daleko, takže abych na něj dosáhnul, musel bych se odkrejt."
"Už běžím."
"Mhm, děkuju. Víš, tohle by ještě nakonec mohlo bejt docela fajn nachlazení..."

1 komentář:

  1. Taky nesnáším med čaji :D A Patrik jako chůva je naprosto na zabití :D :D Skvělé, skvělé :D Bavím se naprosto královsky :D

    OdpovědětVymazat