1 - Kousání

Víte, když jsem s Patrikem a Lukášem začínala, nějak jsem ani nedoufala, že to dotáhnu tak daleko. Byla jsem připravená na to, že to třeba nevzbudí ohlasy a já to po pár dílech otráveně stáhnu. Ale zázrak se stal a ohlasy přišly. Mnohem víc, než jsem čekala. Takže za sebou máme patnáct povídek a tu 'spolubydlící' fázi vztahu. A teď jsou z těch dvou přátelé. Vážně jen přátelé, jasno?

Ale nebojte, to, že se trochu změnil titulek, nic neznamená. Témata si pořád odhlasováváte vy a já vás za to pořád nemám ráda. I když, ta Růže, co jste si vybrali na příští díl, snad nebude zase tak zlá. Tedy, doufám, ne, že bych na ni už měla nápad.

A nezapomeňte hlasovat o téma na třetí díl. Výběr je tentokrát veskrze zajímavý. Jen mi někdo řekněte, jak se mi do námětů dostal Pelikán.

No, a teď už si asi užijte Kousání. Tohle mi vážně dalo zabrat...

Usilovné vyzvánění telefonu.
"Příjem."
"Luky!"
"No nazdárek, Paťulko."
"Jak se má můj milovanej kamarád?"
"Patriku, ty jsi něco pil?"
"Dneska? Ne. A včera jen trochu vaječňáku."
"Takže nejsi opilej?"
"Ne, Lukáši, to skutečně nejsem. Jakkoliv tě to asi zklame."
"Spíš bych řekl, že mě to překvapilo. I když... Nic, pardon. Málem jsem zapomněl, s kým mluvím. Všechno je v pořádku."
"Hm. Pokud tomu správně rozumím, ty jsi podle mýho chování předpokládal, že jsem ožralej, ale teď ti došlo, že já se tak, jako kdybych byl ožralej, chovám i jako střízlivej. Správně?"
"Echm, echm."
"To bylo nenápadné odkašlání?"
"Echm."
"Asi tě kousnu."
"Byl bych radši, kdybys to nedělal. Já na tyhle praktiky moc nejsem."
"Luky, ty jsi příšernej parchant, uvědomuješ si to?"
"No dovol! Proč bych měl bejt?"
"Nemáš mě rád. Nemáš rád to, jak ti říkám Luky, a vadí ti, když ti říkám, že jsi můj milovanej kamarád!"
"Kdy jsem řekl, že mi to vadí, proboha?!"
"É... No jo, neřekl."
"Správně. Náhodou mi to přijde i docela... roztomilý. I když zníš kapku přiopile, no."
"Takže se asi ani nemám ptát, jak si můj Lukášek užívá Vánoce u svý rodiny, co?"
"Tak, jak si to jen jde užít, když vezmeme v úvahu, že moje matka už ví o mym tetování a moje sestra se pokaždý, když se o tobě zmíním, zeptá, jestli tě miluju, nebo s tebou jen spím."
"PROSÍM?!"
"To byla reakce na kterou část?"
"No, vlastně... Na obě."
"To jsem taky mohl čekat. Takže, pokud jde o tetování, řekněme, že jsem zapomněl, že nejsem v bytě, a vylezl jsem z koupelny polonahej."
"Když dovolíš, tohle doma neděláš."
"Dělám. Ráno, když se chystám do práce."
"Kurva. Asi začnu vstávat brzo. A co maminka povídala?"
"No, abych řekl pravdu, hodil jsem to na tebe. Řekl jsem, že jsi mě ukecal, že to bude hustý, když to udělám, a já jsem slabej a podlehl jsem. Promiň, Paťulko."
"V pohodě. Hádám, že to přežiju. Zejména vzhledem k tomu, že se s tvojí mámou asi nikdy v životě neuvidím... A co má tvoje sestřička s tím, že spolu my dva šukáme?"
"Ehm, to bych asi radši nekomentoval."
"Lukáši?!"
"No, to s tím tetováním se stalo třiadvacátýho večer. Maminka si všimla toho tetování. Sestřička toho, že mám na rameni otisk zubů."
"Otisk... Co prosím?"
"Přiznávám. Když jsi odjel, měl jsem dvě noci za sebou... návštěvu."
"Aha, využil jsi příležitosti, co?"
"Přirozeně. A než začneš bejt zvědavej, je to prostě jeden z kamarádů s výhodama, žádnej trvalej přítel!"
"Z toho bych tě nikdy nepodezíral, Luky."
"No, to ti teda pěkně děkuju."
"Není zač. Takže jsi měl poněkud vášnivou návštěvu?"
"Poněkud hodně vášnivou."
"Poslyš, Luky, ale neříkal jsi před chvílí, že na kousání a podobně NEJSI?"
"Však nejsem. Ale zkus si to někomu vysvětlit uprostřed sexu. Zvlášť ve chvíli, kdy je naprosto jasný, že to dělá jen proto, že se mu to vážně hodně líbí..."
"Jasně, to bych taky nikomu nic nevysvětloval. Rozhodně ne. Teda, ne, že bych já osobně něco proti kousání měl. Když je to někam, kde to není vidět, a neskončím s prokousnutou kůží, tak je to-"
"Prokousnutou kůží? Ty jsi někdy skončil s PROKOUSNUTOU kůží?!"
"Jo, jednou. Někdy v devatenácti. Ale bylo to s gothikem, co já vím, možná byl přesvědčenej, že je upír... A ten sex za tu mírnou ztrátu krve stál!"
"Paťulko, poslyš, já vím, že jsme teď oficiálně přátelé, ale tohle je stejně trochu moc informací."
"Nechceš slyšet o mejch zkušenostech s kousáním? Ještě pár historek bych měl. Povětšinou o kousnutí do krku, pokud možno den před nějakou důležitou zkouškou. A jednou jsem měl naprosto úchvatný otisky zubů na ušním lalůčku. I když to zrovna vypadalo poměrně sexy..."
"Nebudu se tvářit, že si to dokážu představit. Nedokážu."
"Možná bych vyhrabal i fotku. Tuším, že můj tehdejší přítel prohlásil, že to se prostě musí zvěčnit..."
"To je dobrý, Patri. Nemusím vidět všechno."
"Škoda. A já bych se tak rád pochlubil..."
"Věříš, že ti to věřím?"
"Mhm... A co ty tvoje otisky zubů na rameni? Už to zmizelo, nebo to ještě budu mít tu čest vidět, až se vrátíš domů?"
"To by se ti líbilo. Nic takovýho."
"Ach jo, to je ale škoda... A kdy že se mi vlastně vrátíš, Lukášku?"
"No, chtěl jsem už dneska, ale máma chce doma ještě opravit pár věcí, takže asi přijedu až zítra. A ty přijedeš kdy?"
"Já? Já už jsem doma. Odjížděl jsem dneska ráno. Byl jsem včera večer nenápadně vyhozen slovy 'mám tě ráda, Patriku, ale běž zase rozradostňovat život někomu jinýmu'. Na máminu obhajobu, měli mě tam od jednadvacátýho, pětadvacátýho přijeli bráchové s rodinama... Myslím, že už s tátou chtějí mít tak trochu... klid."
"To si nedokážu představit, že by někdo chtěl mít klid OD TEBE, Patričku."
"Pch. Jen žvaníš. Ve skutečnosti se na mě už určitě těšíš."
"Přiznávám. Ale jen proto, že jestli si musím vybrat mezi tebou a mámou se ségrou, ty jsi mnohem míň nepříjemná varianta."
"Lukášku, asi budeš mít kousanec i na druhým rameni. Nebo rovnou na prdeli!"
"Hm, ne. Tam jsem už jednou jeden měl. Takový kousnutí na zadku umí hodně znepříjemnit život."
"CO?! TY jsi měl-"
"Ehm, Patriku, musím jít. Máma na mě volá."
"Neodvažuj se to teď položit, Lukáši!"
"Měj se. Uvidíme se zítra."