Vylez z tý skříně!

Tak jo, sice jsem se už na TT 'Jsem šíleně dospělý/á' tak nějak vyjádřila, ale pravdou je, že už od začátku týdne jsem měla v hlavě hned dva nápady, jak ho zpracovat. A tohle je ten druhej z nich.

Jen tak pro upřesnění/lepší pochopení: Co je to coming out, to nejspíš víte. (Kdyby ne, ve stručnosti je to přiznání odlišné sexuální orientace nebo identity.) V angličtině je celá fráze 'coming out of the closet'. Čili něco jako, ehm... Lezení ze skříně. To jen, aby bylo jasno, že úkryt hlavního hrdiny není zvolený tak docela náhodně...

 

„No tak, Aleši.“
„Ne!“
„Nebuď jako malej.“
„Budu!“
„Pojď ven.“
„Ani omylem.“
„Povídám ti, vylez z tý skříně!“
„NÉ!“
„Podívej, já můžu taky prostě jen otevřít dveře a vytáhnout tě, ale chci ti dát MOŽNOST vylézt dobrovolně a zachovat si tak svoji důstojnost!“
„Já se odsud ani nehnu.“
„Aleši! Jako tvoje MATKA ti říkám, ať vylezeš.“
„Jako tvůj SYN ti říkám, že nevylezu.“
„Můžeš mi vysvětlit, proč ne?“
„Líbí se mi tu.“
„Aha. Takže to vůbec nemá souvislost s tím, co jsi mi před... deseti minutami řekl?“
„Mělo by?“
„Tak trochu.“
„Nemá to žádnou souvislost.“
„Aleši, tak sakra!“
„!!!“
„Koukej se začít chovat jako dospělej.“
„Já nejsem dospělej, je mi šestnáct!“
„Jo? Ale před deseti minutama jsi dospělej byl. Šíleně dospělej, akorát na to, abys mi oznámil, že se ti líbí chlapi a ne ženský, ale ne dost na to, aby ses vzápětí neotočil, nezaječel jako šílenec, nedoběh do svýho pokoje a neskočil DO SKŘÍNĚ.“
„Když ty ses na mě tak divně podívala. A vytřeštila jsi oči.“
„A divíš se? Můj syn mi právě sdělil, že nebudu mít vnoučata!“
„Vždyť brácha už dítě má!“
„Aleši, vylez z tý skříně, ať si můžeme promluvit jako dva DOSPĚLÍ lidi.“
„Ne, já chci bejt tady. Je tu příjemný teplo. A navíc... Navíc mě právě chytla migréna, bude lepší, když zůstanu ve tmě.“
„Bože můj, za co mě trestáš...“
„To nevím, ale asi to bereš za hodně velkej trest.“
„Cože?“
„No, asi to bereš za hodně velkej trest, že je tvůj syn b... b... buzna.“
„PROSÍM?“
„Říkám, že to asi-“
„Já tě slyšela! Aleši, ty myslíš, že mi to VADÍ?“
Dveře skříně vrzly a mezi černým kabátem a zimní bundou se vynořila rozcuchaná blonďatá hlava.
„A... Nevadí?“
„Samozřejmě, že ne! Jsem v šoku, ale to neznamená, že mám něco PROTI!“
„Ale já... jsem buzna.“
„To už jsi říkal.“
„Budu randit s klukama, mami.“
„To si uvědomuju.“
„Budu mluvit o klucích a na ulici se za nima budu otáčet.“
„Dobře.“
„Když mi budeš povlíkat postel, může se stát, že mi pod polštářem najdeš lubrikant nebo nějakou erotickou hračku!“
„No, myslím, že už jsi dost velkej na to, aby sis měnil povlečení sám, co ty na to?“
„Hm...“
„Tak co? Vylezeš z tý skříně a půjdeš se laskavě navečeřet?“
„Vážně ti to nevadí, mami?“
„Vážně nevadí. Mám tě ráda, ať jsi jakejkoliv. Mohl by ses chtít stát holkou, a měla bych tě pořád ráda. Jasno?“
„Fakt?“
„Co? Chceš se stát holkou?“
„Ehm, ne. Ne, cejtím se docela dobře tak, jak jsem, díky. I když mám asi křeč v noze.“
„To máš z toho, že máš potřebu schovávat se ve skříni...“