Gayové jsou fajn, ale do seriózní literatury je netahejte

Původní článek z 12. června 2012

Mezi náma, poslední dobou se vážně snažím nebýt výbušná potvora. Když mě něco naštve, tak v klidu dýchám, jsem zdvořilá a pořádně reaguju až když vychladnu.

Nechladnu.

Aby bylo jasno, neberu nikomu právo na vlastní názor. Nemusí se vám líbit gay tématika, nemusí se vám líbit číst intimní homosexuální scény. Klidně to řekněte, nemám s tím problém. Já zase nemusím těžší sado-maso. Ale neodsoudím knížku (nebo autora) jen proto, že se to tam vyskytuje.

Ne, to, že někomu vadí homosexualita, není to, co mě trápí, ani náhodou.

Způsob podání je.

Točí mě ta hloupá (ano, HLOUPÁ) představa, že do 'vážného' fantasy homosexualita nepatří, pokud tam nemá pořádné opodstatnění. Nemůže tam být jen tak. Pokud chcete psát gaye, pište si YA fantasy. A nezapomeňte na upíry. A nechte je šukat na sluníčku, protože 'All that glitters... is gay'. _{(Jak nás poučil Velvet Goldmine.)}

Upřímně, jsem překvapená, že autorku rovnou neodkázali na psaní Harry Potter fanfiction. Jen tak pro jistotu. Aby ty fuj 'teplejší pasáže' v tištěné podobě otravovaly jen ty, co se kvůli nim obtěžují nažhavit tiskárnu.

Vadí mi to, že je knížka srážená dolů jen proto, že vybočuje z průměru jiným způsobem, než by podle někoho měla.

Dovolím si citovat část Wulfricova komentáře: "nudné fantasy a ještě ke všemu Slash?"

Ne. Nudné fantasy, které vybočuje právě tím slashem. Což se nemusí líbit každému. Ale ona drtivá většina věcí se nebude líbit KAŽDÉMU. A nedělají knížku horší.

Vznesla jsem v komentářích dotěrnou otázku, jestli by se něco změnilo, kdyby hlavní hrdina byl hrdinka. Sex a vztah by byl pořád neopodstatněný, je to tak?

Ale teď mě napadá ještě dotěrnější otázka.

Co by se stalo, kdyby v knížce byly hlavní HRDINKY?

Něco mi říká, že ty 'teplejší pasáže' by někteří pánové četli hned několikrát, a knížku přitom drželi jen v jedné ruce. If you get my drift.

A uvědomujete si, DOUFÁM, že lesbičky jsou taky homosexuální, že? Už je to míň fuj? Já si to myslela.

Ale tohle všechno bych ještě brala a dejme tomu překousla jako názor, který považuju za blbý, ale... Fajn. Názor. Ale něco mě přimělo vidět rudě.

Protože já si vážně nemyslím, že je potřeba každou autorku něčeho gay označovat za 'potrefenou yaoistku'.

Možná je to jen nevhodná volba slov, špatné vyjádření, nebo možná i klidně moje vztahovačnost, ale osobně tahle dvě slůvka považuji za silně urážlivá.

Zejména tu potrefenost.

Alergie na označení za yaoistku je jen a jen můj problém. Já jsem slashařka, vždycky jsem byla, vždycky budu. Netahejte na mě yaoi, nehledě na to, jestli to je nebo není totéž.

Ale 'potrefená'...

Ano, cítím se dotčená. Cítím se HODNĚ dotčená, když jsou autorky homosexuální literatury, mezi které patřím, označovány prakticky vzato za cvoky. Nebaví mě to.

Nechodím a neoznačuju jiné lidi za potrefené gothiky, hopery nebo fotbalisty jen proto, že mají rádi věci, co já nemusím. Zejména když dotyčného člověka ani neznám.

Ale možná jsem prostě jen moc svobodomyslná.

Možná jsem vážně cvok, když mi nevadí gay ani lesbické vztahy, když to beru jako naprostou přirozenost a pohlaví je prostě to poslední, co mě zajímá.

Když píšu gaye nebo lesbičky prostě jen podle toho, jak mi to Múza přihraje, protože hej, v životě homosexualita většinou závažné opodstatnění nemá, že ano.

A víte co? Nebudu se rozčilovat. Jdu se dívat na Velvet Goldmine.

Jelikož ano. Já mám taky ráda, když se mají dva muži rádi...

Dodatek z 1. 3. 2013

Víte, vlastně bych měla Wulfricovi za tu recenzi zcela upřímně a od srdce poděkovat. Kdyby ji nenapsal a tak šíleně mě nenaštval, nikdy bych nejspíš Nightrunners nevzala a nepřečetla si je. A to by byla vážně velká škoda. Protože ta série je absolutně, absolutně dokonalá. A já jsem na ní těžce závislá.

S odstupem bych se k původní recenzi vyjádřila asi následovně. Lynn NENÍ potrefená yaoistka.Vztah hlavních hrdinů je všechno, jen ne neopodstatněný. Ty ošklivý a fuj teplý scény (když se k nim po DVOU KNÍŽKÁCH pánové konečně dostanou) povětšinou končí u padání do postele. Občasný polibky, něžnosti a 'talí' VÁŽNĚ za teplý scény nepovažuju.

Ta série je dobrá. Prostě dobrá. A přísahám, že neznám dokonalejší literární pár, než jsou Alec a Seregil, zejména pak v těch dílech, co v češtině ještě nejsou.

A je mi tak nějak  jedno, co si o tom myslí nějakej homofobní puberťák. Protože...

Their lovemaking that night was fierce and full of need. Surging and tumbling, each got as good as he gave, leaving a few fingertip-shaped bruises and teeth marks in their wake. Afterward, they fell away from each other, sweaty and winded. A rare night breeze wafted in through the open window; cooled, Seregil rolled over and lay with his head pillowed on Alec’s smooth chest as Alec lazily stroked his hair the way that made him feel especially content. Seregil kissed the warm skin over his lover’s heart, savoring the salty taste and strong pulse beneath his lips.
If you die, I won’t be far behind.
Some emotions and thoughts traveled over the talimenios bond more clearly than others, or perhaps Alec knew him too well. Gently tugging a strand of Seregil’s hair, he murmured, “I’d wait for you at Bilairy’s Gate. Now stop worrying. I love you.”
“I love you, too, talí.”

-Lynn Flewelling - Casket of Souls