O odvaze žen

Na tuhle malou úvahu mě přivedla obyčejná každodenní záležitost. Tedy, každodenní. Díkybohu každodenní není, protože kdyby byla, tak každá, kdo ji musí prožívat, nejspíš zešílí. Řekněme tedy, že je to záležitost obvyklá. Jedná se o prostou epilaci nohou.

Ano, mluvím o tom procesu, kdy si člověk (většinou dívka) přejíždí po nohou tím malým stroječkem co vrčí a bzučí, ale především mává spoustou malých, protivných pinzetek. A odstraňování chloupků tímhle způsobem bolí. Opravdu a hodně BOLÍ. Kdo nezažil, nepochopí. Štípe to a pálí ještě pěkných pár minut po ukončení celého zdlouhavého procesu. A k čemu mě vlastně přivedla tato, pokud se člověk chce zbavit chloupků na delší dobu, nezbytná činnost?

Začala jsem uvažovat o odvaze žen. Co všechno vlastně děláme. Většinou abychom se zalíbily, ale kolikrát i jen proto, abychom se líbily samy sobě. A co dělají chlapi? Nic.

Žena pravidelně trpí kvůli holení nohou, podpaží, kvůli holení čehokoliv. Ty méně šťastné z nás se musí trápit likvidací protivných chloupků v obličeji, zejména tak zbytečné věci jako obočí. I tento zásah bývá velice bolestivý, přesto jej však podstupujeme. Většina mužů nic takového zažít nemusí.

Rozeberme si teď epilaci poněkud blíže. Obrovskou odvahu nás stojí už jen samotný akt vytažení onoho epilačního přístrojku ze skříně, poličky či jiného úložného prostoru, do kterého jsme jej po předchozím pokusu o likvidaci chloupků zahodily s tím, že na něj už v životě nesáhneme. Zapojíme tedy přístroj do elektřiny, pokud je to nutné. Pokud ne, prostě ho zapneme. Vytřeštíme oči při pohledu na rotující pinzety. Přístroj vypneme, několikrát se zhluboka nadechneme a znovu jej spustíme. Tentokrát v nás ovšem to vrčení vyvolá ještě větší hrůzu. Řekneme si, že nebudeme baby. Znovu se několikrát nadýchneme, sebereme poslední zbytky síly a přiložíme tu věc na kůži.

Vzápětí se v nejlepším případě pouze pokojem, v tom horším celým domem, roznese bolestný jekot, podle něhož všichni poznají, co právě děláme. Několik aktivních sousedů se nás možná pokusí spasit před obludou, jež nás přepadla, ale když se toto bude opakovat každých několik týdnů, brzy si zvyknou a budou jen ledabyle mávat rukou. My mezitím trousíme nadávky a postupujeme, milimetr po milimetru, v odstraňování ochlupení. Ty odvážnější dotáhnou celou akci až dokonce. Tím pádem mají vyhráno a nyní budou už jen postupně odstraňovat dorůstající chloupky. Ty méně duševní silou obdařené vydrží ještě půl minuty, poté epilátor sbalí a hodí do skříně, poličky či jiného úložného prostoru, odkud ho po nějaké té době zase vytáhnou a provedou další pokus. A tak dále až do nekonečna.

A muž si mezitím poklidně sedí, popíjí si své kafíčko a přemýšlí o tom, že by se po těch pár dnech mohl zase jednou oholit...