No, tak jsem zpátky

"Nekecej. Já bych si nevšimnul."
"Koukám, ty taky, drahoušku."
"Samozřejmě. Přece bych tě nenechal samotnou."
"Jasně. Tak zlej bys nebyl."
"Tohle byla ironie?"
"Samozřejmě, že ne. To bych si NEDOVOLILA."
"Tohle už ale byla."
"Proč myslíš?"
"Ále, jen takový hloupý podezření, to nic."
"Fajn. Tak čemu vděčím za to, že tu otra... že jsi tu?"
"Tipni si."
"Něco mi říká, že bys rád, abych psala, co?"
"Hm... Překvapivě intelifentní odpověď."
"Já po tobě něco hodím!"
"Ne, já už budu hodnej!"
"Určitě?"
"Jo! Polož ten hrnek!"
"Fajn. Takže psát?"
"No, kdybys naťukala pár řádek, docela bys mě-"
"Jsem doma DVA dny!"
"Jo, já vím. To je hromada času na nějakou tu aklimatizaci, odpočinek a přípravu na další psaní."
"Hm. A ty nápady, co se mi celou dobu, co jsem byla pryč, ZÁHADNĚ objevovaly v hlavě, ty tomu psaní jen napomůžou, že ano?"
"Nápady? Netuším, o čem to mluvíš. Já se k tobě ani nepřiblížil."
"Víš, já sakra dobře vím, že víš, že vím, že se nemusíš PŘIBLIŽOVAT, abys mi vnuknul nápad."
"É, počkej chvíli, tuhle větu si musím přebrat."
"Tak to potrvá."
"!!!"
"Co se tak tváříš? A než se zeptáš, ANO, narážím na tvoji inteligenci."
"Pch."
"Pch?"
"Abys věděla, já taky můžu klidně zmizet, a žádný psaní nebude!"
"Pápá."
"!!!"
"Problém?"
"Tak trochu."
"Tak to se nemáš."
"Asi tě kopnu."
"Hm, nemyslím, že máš povolený používat násilí proti svýmu spisovateli..."
"Jak TOHLE-"
"Ále, mám svý zdroje."
"A-ale..."
"Hele, tak co bude? Budeme tady hodinu debatovat, nebo jdeme psát?"
"No... Psát?"
"Fajn. A co?"
"É... Ehm. Teda... No..."
"Bože můj. Ty seš fakt Múza k nezaplacení..."