Já chci vodku

Dlouho jsem sem k dobru nepřihodila nic teplýho, takže, no, teď to asi napravuju. Teplá povídka, tehdy psaná na TT 'Alkohol'. Jo, tohle TT se mi docela zamlouvalo. Snad je to na tý povídce aspoň trochu vidět...

„Já chci vodku.“
„Žádná vodka.“
„Aspoň malýho panáka.“
„Ne!“
„Tak rum? Slivovici? Absinth? Fernetem taky nepohrdnu, i když neručím za to, že ho ustojím...“
„Žádnej alkohol. Alkohol ještě žádnej problém nevyřešil!“
„Ne, ale aspoň na chvíli nutnost řešení odsune. Copak ty to neznáš? Vodka je odpověď! Ale otázku jsem zapomněl...“
„Mám podotýkat, že když se teď ožereš, celá situace se výrazně ZHORŠÍ?“
„Jen malýho panáčka. Na kuráž.“
„Ale no tak. Nejdeš na popravu.“
„NE?!“
„Ne. Jdeš se představit mým rodičům.“
„Promiň, ale v jakým vesmíru není představení rodičům poprava? Viděl jsem to, když si ségra přivedla toho svýho.“
„Příteli tvojí sestry je pětadvacet a jí je sedmnáct. Ty jsi jen o dva roky starší než já.“
„Jasně. A to, že jsme TEPLÍ, je jen nepodstatnej detail, že ano?“
Zastavil se těsně před vchodem do jejich domu, přitáhl si mě k sobě a políbil mě.
„Lásko,“ řekl. „Oni to vědí. Jasno? Jsou s tím smířený. Nechtějí poznat toho teplouše, co svedl jejich synáčka na scestí, chtějí poznat mýho PŘÍTELE.“
„Tvůj přítel chce vodku,“ konstatoval jsem.
„Padej dovnitř,“ frkl a ukázal na vchodové dveře. „Když budeš hodnej, dostaneš JEDNU skleničku vína.“
„Víno nepiju,“ zaprotestoval jsem.
„No právě.“
Velmi zvolna jsme stoupali po schodech do čtvrtého patra.
„Hele...“ vzdychl jsem. „Já už mám s těmahle představovačkama jistý zkušenosti. Pochop, že mám... obavu, že to zase dopadne jako u mýho bejvalýho.“
„A to bylo jak?“ pozvedl obočí.
„Hm, nech mě chvíli... Kdy jsi vlastně přišel na to, že jsi gay? Tví rodiče to ví? A jak to přijali? Nemáš AIDS? A kdo z vás dvou dělá holku?“
Zarazil se. Když jsem se otočil, třeštil na mě oči.
„CO?!“ vyjekl.
„Ta poslední otázka padla až po pár skleničkách vína, pravda,“ uznal jsem. „Pak v rychlým sledu následovaly další tři, když jsem jim řekl, že je to jejich chlapeček. Pak už se radši na nic neptali.“
„Mhm, hmh...“
„A víš, co na tom bylo nejsmutnější?“
„Že ty víno nepiješ, takže jsi byl dokonale střízlivej?“ kousl se do rtu.
„Přesně,“ kývl jsem a popadl ho za ruku, abych ho přiměl jít dál. „Pochop, jsou situace, na který je lepší bejt trochu... v náladě.“
„Myslíš, že naši se budou ptát, kdo z nás dvou je dole?“
„Jsi andělskej blonďáček s velkejma modrejma očima a drobnou postavou. Když vezmeme v úvahu všechny stereotypy, myslím, že odpověď nejspíš už znají.“
„Aha. Tak teď jsi mě uklidnil.“
„To jsem rád.“
Až příliš brzo jsme stáli přede dveřmi jejich bytu. A až příliš brzy po zazvonění (konkrétně během tří vteřin) se dveře otevřely.
„Ahoj, bráško,“ zakřenil se mladík, který v nich stál, a kterého jsem naštěstí už znal, vzhledem k tomu, že nás s Tomem jednou nachytal v posteli. „Jdete o dvacet minut pozdějc. Táta zrovna uvažoval, kde jste se asi zasekli. Mám se zeptat, co si dáte k pití.“
„Já jen... džus, jestli máte,“ řekl jsem nervózně, když jsme vešli do bytu.
„S vodkou,“ dodal Tom. „Oběma.“
„Alkohol už problémy řeší?“ naklonil jsem se k němu opatrně.
„Ne,“ kousl se do rtu. „Jen chci bejt v náladě, kdyby došlo na postelový otázky.“
„Neboj, nebudou se ptát, kdo z vás je dole,“ mrkl jeho bratr a položil mu ruku na rameno. „Já už jim to preventivně řekl.“
„Ehm...“ přihlásil jsem se opatrně. „Mohl bych do toho džusu dostat vodku dvojitou?“
„Mohl bych dostat vodku do skleničky na džus?“ dotázal se Tom.
„Pánové...“ zavrtěl jeho bratr hlavou. „Vy si vážně koledujete o to, aby se téma u dnešního oběda změnilo na alkoholismus...“