sobota 16. března 2013

Ve světě, kde...

Víte, co fakt miluju? Když si řeknu, že napíšu ultra krátkou povídku na téma týdne (tentokrát je to 'Místo, kde chci žít', kdybyste nevěděli), jen aby mi z toho pak vyšly skoro čtyři tisíce znaků, v překladu asi jedna a půl stránky v editoru. No, stává se.
Tak jo, dneska to není zrovna dvakrát vtipný, má to jen trochu překvapivou pointu... Ale na druhou stranu, je to úplně nový a po dlouhý době je to zase aspoň z větší části lesbický, a víte, že těhle povídek tu moc nemám. I když, v brzké době tu nejspíš bude ještě jedna. Múza je totiž hroznej parchant...


Blonďák vytřeštěně zíral před sebe, zatímco brunet vedle něj měl hlavu složenou v dlaních. Oba byli bledí jako stěna, oba se skoro třásli.
Blonďák se zhluboka nadechl...
„Já už tu nechci žít.“
„To mi povídej.“
„Ve světě, kde je něco takovýho možný...“
„Příšerný. Prostě příšerný.“
„Jak může Bůh něco takovýho vůbec dopustit?“
„Jestli se může tohle stát, žádnej Bůh neexistuje.“
„Nechápu to. Prostě nechápu. Celej svět jako by šel do háje. Najednou mu nerozumím, nevím, co čekat...“
„Jo, cejtím to stejně. Tohle... Tohle je příšerný.“
„Přitom to na začátku vypadalo jako taková zábava.“
„Měla to bejt zábava! Teda, chci říct, říkají, že člověk musí čekat, že to může dopadnout špatně, ale... Já nechápu, kdy a proč se to zvrhlo.“
„Nevím. Já prostě nevím. Udělali jsme něco špatně?“
„Očividně.“
„Očividně? Chceš něco slyšet? Stejně je to celý TVOJE vina!“
„Moje?“
„No jasně! Kdo ten pitomej nápad měl, no?!“
„A kdo se toho hned chytil?!“
„Ale jen proto, že bylo čeho se chytit. Samotnýho by mě tohle nenapadlo!“
„Ne? Takže ty mi tvrdíš, že jsi o tom nikdy nesnil?“
„Samozřejmě, že ne!“
„Aha, takže to, co jsi řekl asi pět vteřin po tom, co jsem ti přednesl ten nápad...“
„Drž hubu. DRŽ HUBU.“
„Víš, měli bysme si to přiznat. Můžeme za to oba.“
„Ale ty víc.“
„Nikdo z nás víc.“
„TY VÍC.“
„Ach, Bože. No dobře, já víc.“
„Fajn. Tak se mi to líbí.“
„...“
„Bože, já už na tomhle světě nechci žít...“

Zrzka se zaculila na černovlásku.
„Pánové vypadaj vyloženě šťastně, co?“
„Vyloženě,“ kývla černovláska. „Myslím, že si to všechno pěkně vyčítají.“
„Myslím, že co se to stalo, ještě si to vyčítat nepřestali,“ olízla si zrzka rty a sklonila se, aby mohla černovlásku políbit.
„No jo, ale kdo mohl tohle tušit?“ zašeptala černovláska. „To mají za to, že jsou dobytci. Kdyby nechtěli lesbickou show...“
„Tak se nám nezalíbí bejt lesbičky?“ pozvedla zrzka obočí.
„Přesně,“ kývla černovláska. „Teda, ne, že by se nám to mělo šanci zalíbit, kdybysme to v sobě už neměly, a já se pořád cítím docela bisexuálně, ale... To jim přece říkat nemusíme.“
Zrzka otočila hlavu a její pohled se na okamžik setkal s tím zoufalého blonďáka.
„Ještě jednou, proč že to chtěli přijít na náš zásnubní večírek?“
„Vím já? Jsou to chlapi. Hádám, že když uvidí pár žhavejch lesbi polibků, zapomenou na svoje nebohý zraněný ega.“
Zrzka prsty něžně pohladila hřbet černovlásčiny ruky.
„Máme tu nějaký hetero holky, který by jim v tom zapomínání mohly pomoct?“
„Obávám se, že ani jednu, co by přišla sama,“ zavrtěla černovláska hlavou. „Ale našlo by se pár lesbiček, co by jim třeba předvedly žhavou show.“
„Ne. Myslím, že z toho se vyléčili.“
„No, pak by tu bylo pár kluků, co by rádi otestovali JEJICH heterosexualitu,“ zakřenila se černovláska.
„Lákavý, ale... Obávám se, že na tohle můj bejvalej drahoušek fakt není,“ ušklíbla se zrzka.
„Jo, tak to je škoda. Pak jim asi nemám... Tak moment. To jsou Petry?“
Zrzka se prudce otočila, jen aby viděla, jak k blonďákovi a brunetovi přichází dvě dívky s dlouhými tmavými vlasy.
„Naše milá bisexuální dvojka se stejnejma jménama?“ zamračila se. „Hele, že my jsme jim na jednom mejdanu říkaly, jak jsme se daly dohromady?“
„Sakra,“ kousla se černovláska do rtu. „Tak proto se mě jedna z nich ptala, jestli jsou tu dneska naši bejvalí?“
Obě sledovaly, jak si tmavovlasé dívky vyměnily vášnivý polibek.
Prakticky vzápětí se oba muži fascinovaně zvedli ze svých židlí a následovali dívky ven z baru.
„No, tak se nevyléčili, dobře,“ konstatovala zrzka. „Jak je možný, že jim na to skočili tak rychle?“
„Chlapi,“ pokrčila černovláska rameny. „Prostě... Chlapi. A heteráci.“
„Asi můžeme bejt rády, že jsme se jich zbavily, co?“ položila zrzka ruku kolem černovlásčina pasu.
„Asi určitě,“ usmála se černovláska. „Miláčku... Co bys řekla na to, kdybysme si šly trochu zatancovat?“
„Předvedeme show zbylejm heterákům?“ pozvedla zrzka obočí.
„Jak ty to jen děláš, že vždycky uhodneš, na co myslím...“

4 komentáře:

  1. Heh, taky ráda předvádím show :D ale zrovna není s kým, bohužel :D

    OdpovědětVymazat
  2. Výjimečně můžu pochválit chlapce, že to takhle pěkně vyřešili za holky... Oni zjevně nemaj jen blbí nápady :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jasně, někdy jsou zjevně docela užitečný... =D

      Vymazat