Nejčernější den vašich životů

Víte, jsou věci, co mě fakt štvou. Když někdo bude říkat, že když budou děti vychovávat homosexuálové, budou ty děti 'nenormální' a zcela zaručeně taky teplý, nebo budou homosexualitu minimálně považovat za normální věc. (Ach, ta tragédie, umíte si to představit?!) Štve mě, když čtu o tom, že coming-out dítěte je pro rodiče osobní tragédie málem na horší úrovni, než kdyby totéž dítě srazilo auto. Štve mě to, a když mě věci štvou, mám blbou tendenci dělat si z nich legraci.

Takže, zcela volně a kapku duhově na téma 'Černá' jeden samozřejmě naprosto smyšlenej dopis jednoho syna dvou tátů.

A ano, je zcela cíleně absurdní. Tentokrát to je proto, že vám to má něco říct. Tak snad řekne...

Tati, a... tati.

Ještě než napíšu to, co mám na srdci, chci vám poděkovat za všechno, co jste pro mě v minulosti udělali. Chci vám říct, že vás mám oba moc rád, i když Marek začal být můj táta až v době, kdy mi bylo pět. Táta číslo dvě. Chci vám říct, že si moc vážím vaší výchovy a všeho, co jste mi do života dali. Proto mě neskutečně bolí to, co se vám teď chystám napsat, protože ve chvíli, kdy si to přečtete, se z dneška stane asi ten nejčernější den vašich životů. Přesto nemůžu mlčet, protože když budu dál mlčet, nejspíš se udusím.
Vím, že jste si vždycky přáli, abych byl v životě co možná nejspokojenější. Zahrnovali jste mě vší láskou, které jste byli schopni, a já vám za to nikdy nepřestanu být vděčný. Nikdy jste na mě neměli přehnané nároky, kladli jste toho na mě jen tolik, kolik jsem dokázal zvládnout. Ani nevím, jak jste věděli, co všechno vlastně dokážu, protože já si kolikrát byl naprosto jistý tím, že na ledacos z toho nemám. Jen díky vám jsem překonával sám sebe, díky vám a vaší důvěře. Ale tohle... Tohle nezvládnu. A moc se vám za to omlouvám.
Nebojte, nechystám se vám napsat nic ve smyslu 'vykašlal jsem se na školu' nebo 'odcházím žít do chaty uprostřed lesů', ne. I když, možná byste to přivítali víc než to, co se dozvíte.
Někde uvnitř mě zůstává slabá jiskřička naděje, že až tenhle dopis dočtete do konce, budete mě pořád mít rádi, aspoň maličko, i když nejspíš ne tak, jako dřív. Samozřejmě, pokud budete chtít, sbalím si věci a odejdu z vašeho bytu i z vašich životů. Nějak se už životem protluču, díky tomu všemu, co jste mi dali. Ale ani nedokážu vyjádřit, jak byste mi chyběli, takže... Takže vás prosím, na kolenou vás prosím, pokuste se mě pochopit, pokuste se podívat se na to i z mého úhlu pohledu. Vždyť na tom, že se někdo rozhodne nežít po vzoru svých rodičů, není nic špatného, nebo ano? Neodkopávám tím vaše hodnoty, nepošlapávám vaši výchovu, nemůžu za to, že jsem... jiný.
Musím to už říct. Nemůžu to dál držet v sobě.
Tati, tati...
Jsem HETEROSEXUÁL. A ta známost, o které jsem před vámi poslední půlrok mluvil, je... dívka. Omlouvám se, že jsem to nedokázal říct dřív.

S láskou (snad ještě) váš...

Daniel

P.S. Jen jsem vám chtěl říct, že Terezka dneska přijde na večeři. Miluje lasagne. Díky, tati. ♥
P.P.S. Nádech. Výdech. Nádech. Výdech. Tak je to správně. Žádný infarkty, a prosím, nečekejte na mě doma s válečkem na nudle.

P.P.P.S. Mám vás rád.