Víte, kde bych vážně chtěla žít?

Ano, uvědomuju si, že psát na TT, i když už na blog.cz nejsem, je tak trochu... zbytečný. Moc dobře vím, že nový lidi mi to na blog nenaláká (a nedá se říct, že bych to teď nepotřebovala, nějak to tu upadá, nezdá se vám?), přečte si to jen těch pár lidí, co na tenhle blog ještě chodí... Ale co, koneckonců jsem TT brala vždycky spíš jako podnět ke psaní, než co jinýho. Obvykle k povídce, ale tentokrát i k menší úvaze. Kde já bych chtěla žít? Bože, tohle bude předvídatelný až hanba..

Neřeknu vám konkrétní zem, kam bych se chtěla odstěhovat. To by totiž bylo až moc snadný. (Je to Finsko, jen tak mezi náma.) Ne, nebudu tohle téma brát zeměpisně. Tak ho totiž berou všichni ostatní. Já budu přece jen trochu... povznesenější. (Začíná to bejt vážně hodně předvídatelný, nebo se mi to jen zdá?)

Tak jo, já to vyklopím. Chtěla bych žít na místě, kde by se lidi neposuzovali podle (a neodsuzovali na základě) těch nejstupidnějších možných měřítek. Ať už je to postava, barva a délka vlasů, počet tetování a piercingů nebo (překvapení, ruce nahoru) sexuální orientace.

Chtěla bych žít na místě, kde lidi pochopili, že do toho, že nějaký vychrtlý kluk kouká na zadky ostatních kluků, má vyholenou jednu stranu hlavy, v nose má kroužek a rád se nechává svazovat, jim vůbec, ale vůbec nic není. (Ráda bych poznamenala, že tohle je modelový příklad, ne nikdo, koho bych osobně znala.) (I když bych nepochybně znala ráda.) (Vlastně to zavání docela sympatickou literární postavou.)

Chtěla bych žít na místě, kde si lidi uvědomili, že homo(/bi)sexualita z jednoho nedělá o nic horšího člověka, případně (já vím, omílám to co chvíli) TAKY člověka. Že sexuální orientace z jednoho nedělá vlastně... naprosto nic, protože orientace není žádný osobnostní rys. Že každá oblejší holka není líný tlustý prase, že každá hubená není anorektička a každá s trochou svalů není odpornej mutant. Že pár piercingů a potetovaná ruka z nikoho automaticky neudělá feťáka. Že delší vlasy u mužů neznamenají nižší schopnosti. Že krátkovlasé nejsou jen lesbičky a ženy nad třicet.

Chtěla bych žít na místě, kde lidi řeknou 'osobně se mi to nelíbí, ale je to tvoje věc' namísto 'bože můj, to je odporný, nechápu, jak se ti může něco takovýho líbit, jsi divnej, nebo co?'.

Chtěla bych žít na místě, kde se lidi budou navzájem tolerovat, i když je to třeba bude stát trochu sebeovládání. Protože to, že něco tolerujete, neznamená, že se vám to musí stoprocentně líbit a že na to nemůžete mít vlastní názor. Mějte ho. Ale neodsuzujte ostatní kvůli tomu, že oni mají jiný. Pochopte, že i těm nejsebevědomějším občas prostě něco ublíží.

Jo, já vím. Maluju si naprosto utopickej svět. Protože místo, kde by se k sobě lidi chovali... trochu míň jako lidi (jestli chápete, jak to myslím), takový asi neexistuje.

Věčná škoda.

Tahle nepříliš štíhlá (s ambicemi na mírně svalnatou) bisexuální rudovláska (plánující viditelný tetování na zápěstí) by se tam docela ráda přestěhovala...