úterý 12. března 2013

Panebože

Dneska vezmu ten úvod k povídce stručně, jelikož k tomu víceméně není moc co říct. Takže, máme tu povídku na TT 'Živel', kupodivu bez použití věty 'ty jsi ale živel'. Není to povídka obvykle praštěná, i když není ani vážná. Možná není ani moc vtipná, ale za to krk nedám. Nějak mi to dneska nejde posoudit. Každopádně je to povídka lesbická. Nebo snad není? No, jak se to vezme...


„Panebože.“
„Co to?“
„Panebože!“
„Nějaký přání?“
„My jsme spolu...“
„Co myslíš?“
„PANEBOŽE!“
„Pokud tě to uklidní...“ usmála jsem se a zcela poklidně se protáhla. „Lesbičku to z tebe nedělá.“
Na chvíli se zarazila. Natolik, že k sobě přestala usilovně tisknout peřinu.
„Nedělá?“ zeptala se opatrně.
„Ale samozřejmě, že ne,“ zívla jsem.
„Bisexuálku?“ kousla se do rtu.
„Ne.“
„Tak... co to ze mě dělá?“
„Já nevím... Opilou kurvu?“ ušklíbla jsem se.
„No, tak to ti teda PĚKNĚ děkuju,“ frkla.
„Co? Ty ses ptala,“ pokrčila jsem rameny. „A pusť tu peřinu, prosím tebe. Z toho, jak ji zas mačkáš, budeš mít za chvíli křeč v ruce.“
„Nezbláznila ses takhle náhodou?“ vyjekla. „Myslíš, že se před tebou hodlám ukazovat nahá?!“
„Proč ne? Včera ses všechno, jen ne styděla,“ zaculila jsem se a posunula se a posteli blíž k ní. „Tak proč se stydíš teď, hm?“
„Protože včera jsem byla opilá. Teď nejsem opilá. A byla jsi to ty, kdo mi před minutkou řekl, že to, že jsem s tebou spala, ze mě lesbičku nedělá, takže... Dej tu pracku pryč, pokud o ni nechceš přijít!“
„Nedala by sis skleničku?“ olízla jsem si rty.
„Odstup, Satane!“
„Ách, proboha,“ sklonila jsem hlavu. „Klídek. Dělám si jen srandu. Já s heteračkama nespím, když to vyloženě nechtějí.“
„A já snad chtěla?!“
Zvedla jsem se z postele a došla k malému křesílku, na kterém se válel můj župan.
„No, já ti nevím,“ zasmála jsem se. „JÁ nemumlala 'udělej mi to, prosím, udělej mi to, chci vědět, jak to dělají holky', drahoušku.“
„COŽE?!“ zaječela.
„Tiše, nebo bude sousedka nahoře nadávat,“ napomenula jsem ji a podala jí župan. „Teda, ona asi stejně bude. Včera večer z tebe musela dostávat infarkt.“
„Nemáš tu nějaký okno? Ráda bych z něj vyskočila.“
„Hm... Že by tamhle na zdi?“
„Výborně.“
Zarazila jsem se, když chtěla vstát z postele.
„Hele, klídek,“ řekla jsem. „Ani to, že se ti to líbilo, z tebe lesbičku nedělá.“
„Vážně ne?“
„Probůh... Samozřejmě, že NE.“
„Takže... To není tak, že se těma pár orgasmama nějak... protrhla přehrada, voda se vyvalila a teď se žene údolím a nejde zastavit?“
Vytřeštila jsem oči a tiše polkla.
„Tohle... není zrovna nejvhodnější přirovnání.“
„Ne?“ zamračila se. „Fakt, tak jinak. Není to tak, že se ve mně rozpoutal spalující oheň, ničivej požár, co už nepůjde uhasit?“
„Lepší, ale stejně-“
„Tornádo?“ zkusila.
„Kotě, ať to přirovnáš ke kterýmukoliv živlu, ne, lesbička nejsi. Kdybys byla chlap, možná začnu věřit, že jsi buzna, to ano, ale na lesbičku kapku... uber na dramatičnosti.“
„Když jsem jednou šoustala holku, nebudu chtít už vždycky šoustat jen slečny?“
„O něco lepší,“ usmála jsem se. „Ale odpověď zůstává stejná. I když bych vážně moc ráda byla tak dobrá, abych obracela heteračky na lesby... A tebe především. Pokud můžu soudit, máš vážně talent!“
„Pomoc,“ zakňučela.
„Vidíš? Zaručeně nejsi na holky. Kdybys byla, nejsi teď rudá až za ušima,“ zašklebila jsem se. „Věčná škoda. Tak buď hodná, obleč si ten župan a dohledej si svý oblečení.“
„Ale já...“
„No jo, prosím tebe. Já zavřu oči.“
„A nemůžeš se radši... otočit?“
„Nebuď jako malá,“ protočila jsem panenky. „Zatím si jen bereš župan. Za ty dvě vteřiny, než se do něj nasoukáš, neuvidím nic, co bych už neviděla. No, ani kdybych na tebe koukala třeba hodinu, tak-“
„Mlč!“
Přehodila si župan přes ramena a zabalila se do něj tak, jak jen mohla. Pak konečně pustila deku a vstala z postele.
„No vidíš, a šlo to i bez zavírání očí,“ ušklíbla jsem se, když začala hledat své jen lehce rozházené svršky. „Jen tak ze zvědavosti, jak jsi přirovnávala tu svoji neexistující náhle probuzenou touhu k živlům, jak bys to okecala se zemí?“
„Ehm, no...“ zaváhala. „Tekutej písek. Jak do něj vstoupíš, začne tě vtahovat dovnitř, a čím víc se tomu bráníš, tím rychlejc tě pohlcuje.“
„Tý jo,“ pokývala jsem obdivně. „Moc hezký. Fakt škoda, že nejsi chlap, byla by z tebe dokonalá buzna.“
„Tak nevím, jestli to mám brát jako pochvalu,“ řekla a hodila na postel své oblečení. „Byla bys tak hodná a aspoň TEĎ se nekoukala?“
„Ty se taky naotravuješ...“
Zavřela jsem oči. Ale nechala jsem je tak jen chvíli. Pak jsem to levé naprosto nenápadně pootevřela. Nemohla mě vidět. Jak jsem předpokládala, čistě pro jistotu ke mně byla otočená zády.
Sklouzla jsem pohledem po jejím moc pěkně tvarovaném těle a usmála se.
Možná, že časem jí řeknu, že jsme spolu nic neměly. Ale až časem.
Tohle by ještě mohla být zábava.

1 komentář:

  1. a byla to nakonec zábava? a vyspaly se nakonec přeci jen ty dvě spolu? a řekla jí to teda, že ve skutečnosti spolu te nespaly? a jak to případně vzala? :D detaily, detaily, povídej! 3:D ne, vážně, tuhle povídku fakt zbožňuju a stydím se, že sem ji neokomentovala dřív. ale však ty víš, už sem ti ji chválila soukromě 8)

    OdpovědětVymazat