středa 6. března 2013

Větám co jsou vložené v jiné větě říkáme...

Věty vložené. Zcela překvapivě.
Neboli ahoj, a vítejte u Gramatického okénka číslo co-já-vím-kolik. Dva dny jsem se pořádně nevyspala, takže si to dnes zase jednou dáme stručně. Což neznamená, že se nebudeme věnovat závažnému problému. Někdo bude mít asi radost, jelikož trochu pošimráme obávanou interpunkci. Konkrétně si budeme povídat o něčem, v čem se na internetu hojně chybuje, ačkoliv pravidlo pro to není nijak složité. Ale abych vás zbytečně nestresovala, zrovna v tomhle dělají chybu i studenti gymnázií. Aspoň podle toho, jak často na tu chybu upozorňovala naše češtinářka...


Takže, věta vložená, jak už jsem nenápadně naznačila, je vedlejší věta vložená do jiné věty. Vlastně by se dalo říct, že věta OBKLOPENÁ větou hlavní. Co se týče věty vložené a interpunkce, platí tu velmi jednoduché pravidlo.

VĚTA VLOŽENÁ JE Z OBOU STRAN ODDĚLENÁ ČÁRKAMI.

Nic víc, nic míň. Tohle je všechno, co o ní potřebujete vědět. Ale abyste neřekli, že vám to neukážu na příkladu, tady jich pár máte. Větu vloženou (včetně čárek) jsem vám vyznačila tučně. A doufám, že už jste si zvykli na naše dva teplé milé figuranty. Jestli ne... Zvykejte si.

V okamžiku, kdy se Patrikovi ze rtů dralo hlasité zasténání, bouchly dveře bytu.
Lukášovi, který zrovna stanul ve dveřích obývacího pokoje, v tu chvíli nechybělo mnoho k mdlobám.
"Podle toho, co já vím, máme PÁR PRAVIDEL."
"Ten ručník, na kterým sedíme, je můj, jasno?"

Tak doufám, že jste to pochopili. Prosím? Aspoň... jeden člověk?

1 komentář: