Proč se v noci píše nejlíp?

"Hele, neříkal jsem ti, ať napíšeš 'pracuje', hm?"
"Říkal. A já ti říkala, že když napíšu 'pracuje', určitě se najde aspoň pár volů, co mi ve chvíli, kdy pochopí, že budu žvanit o psaní, vmetou do obličeje, že psaní přece není žádná práce."
"Samozřejmě, že je to práce! Zvládat všechny postavy, snažit se vybalancovat příběh, pamatovat si všechny blbiny, co si kdy jen tak mezi řečí řekli, dohledávat, vymejšlet jména-"
"Debatovat s nezvladatelnou Múzou..."
"Jo, to dá hodně práce!"
"Počkej, tys to uznal?"
"Mlč. Nebo budeme debatovat o tom, že kdyby ses pořád s někým po netu nevykecávala, případně prostě jen tak bezcílně neprocházela pořád ty stejný stránky, netelefonovala a nehrála blbý hry na facebooku, dá ti to psaní práce PODSTATNĚ MÍŇ."
"Tuhle debatu vedeme minimálně jednou týdně."
"Já ji klidně povedu častějc, ale obávám se, že tě to stejně nedonutí přestat, hm?"
"Samozřejmě, že ne."
"Jo. To jsem čekal. Takže pokračujeme v psaní po večerech a po nocích, ano?"
"Jestli s tím máš nějakej problém, jen to řekni."
"Kdepak, nemám. Naprosto. Vůbec žádnej. V žádným případě si neříkám, že kdyby mi předem řekli, že moje spisovatelka bude nenapravitelnej noční tvor, řeknu si o někoho jinýho, ani omylem..."
"Tak hele. Aspoň už nejsem vzhůru do čtyř do rána, jo? Tak pomlč."
"Doufám, že nehodláš začít?!"
"No... Mohla bych. Víš, kolem tý třetí, čtvrtý hodiny jsi mi vždycky přišel nejaktivnější."
"T-to se ti jen zdálo!"
"Vážně? To, že jsem psala, psala a psala? Že jsem přestávala psát jen proto, že jsem už neviděla na klávesnici, ale v hlavě mi příběh běžel dál, takže druhej den jsem mohla prostě jen sednout a pokračovat?"
"To má přece jednoduchý vysvětlení!"
"Hm... Vážně?"
"No jasně. Měl o tom bejt tenhle článek, než jsi z toho udělala další zatracenej rozhovor se mnou!"
"JÁ? To ty jsi měl potřebu začít diskutovat!"
"Poslyš, nenecháme toho? Radši si rozebereme, proč se v noci píše líp."
"Protože Múzy jsou moc unavený na to, aby držkovaly."
"Ty jsi TAK vtipná, až se mi tomu skoro nechce věřit."
"No dobře, tak rozebírej. Můžu si zatím trochu zdřímnout?"
"Samozřejmě, že ne!"
"Asi se rozpláču."
"Když tě to potěší. TAKŽE, v noci se píše nejlíp-"
"Protože je všude takovej klid. Protože celej barák spí, protože v televizi už většinou nedávají nic, co by odpoutávalo pozornost. Protože internet už si člověk za den prošel milionkrát, takže to už ho taky neláká. Protože drtivá většina lidí už šla spát, takže nehrozí, že tě na ICQ nebo facebooku někdo vyruší zrovna v okamžiku, kdy ti to psaní začíná jít."
"..."
"No co?"
"Ukradla jsi mi můj sáhodlouhej monolog, moje umělecký dílo, co jsem měl nachystaný, a nahradila ho krátkým souhrnem, uvědomuješ si to?"
"Zrychlená doba internetu. Kdyby ses pět minut vykecával, nikdo to nečte."
"JÁ posuzuju, co budou lidi číst, ne ty!"
"Jestli chceš, můžeš se poeticky rozkecat o záporech nočního psaní. Slibuju, že ti nebudu skákat do řeči a neodříkám to za tebe."
"Fakt ne?"
"Fakt ne."
"Výborně. Takže, nevýhody psaní v noci. Takže třeba... Únava. Ochromující únava, co ti motá prsty, nutí tě psát nesmysly, i když v tu chvíli se ti to zdá jako přímo geniální věta. Pak samozřejmě ta nutnost jít spát dřív, než si zařídíš dočasný klávesnicový tetování obličeje. No, a taky se to nedá aplikovat ve dny, kdy musíš v šest ráno vstávat, tedy pokud máš vstát..."
"To je všechno? Kde máš poetiku?"
"Měl jsem poeticky připravený VÝHODY."
"No jo, tak promiň..."
"Neprominu! Za tohle se spolehni, že mě dneska v noci neuvidíš. A nebudu ti našeptávat. Nebudu ti ani NEPATRNĚ radit. Jsem uraženej, abys věděla!"
"Fajn. To mi vyhovuje."
"C-cože?"
"Jo. Ráno musím včas vstát, to víš. Bude fajn, když budu moct jít brzo spát, aniž bys mě ve větší míře otravoval."
"A-ale... ALE..."
"Co? Máš s tím snad nějakej problém?"
"Myslím, že budu muset přehodnotit svůj systém trestů."
"Což pro mě asi znamená..."
"Otevřela bys ten souborek s názvem začínajícím na 'U', prosím? Víš, ten, co se věnuje jiným... nočním tvorům."
"Takže se tě celej večer nezbavím a budu ráda, když půjdu spát kolem druhý, správně?"
"Velice správně."
"Tak v tom případě mě ještě na chvíli omluv. Asi bych si měla jít uvařit kafe..."