Procházka při měsíčku

Povídka na TT 'Měsíc', které bylo poněkud inspirativnější, než jsem při jeho prvním spatření čekala. Vězte, že dje to čistě heterosexuální, čistě dialogový a snad i maličko, nepatrně vtipný. Upřímně doufám, že se vám to bude líbit... =)

„Hele, příště, až se uprostřed noci zjevíš před mým bytem, bylo by od tebe nesmírně laskavý, kdybys mi řekl, co máš v plánu. Víš, abych si třeba nebrala hezký nový boty, když mě chceš naložit do auta a- KURVA!“
„Co?“
„Ále, nic. Jen jsem si asi zlomila kotník, nic důležitýho.“
„Nic důležitýho? To jsem rád.“
„Tu část o zlomeným kotníku jsi přeslechl schválně?“
„Vzhledem k tomu, že se v bolestech neválíš na zemi, ale dál jdeš, tak... Ano.“
„Zmetku.“
„Mimochodem, myslím, že jsi předtím nedokončila větu, drahá.“
„Větu? Počkej, co jsem... Jo. Abych si nebrala hezký nový boty, když mě chceš naložit do auta, vzít mě za město a pak, místo toho, abysme si to prostě úplně normálně rozdali u auta, mě vytáhneš na nějakou procházku při měsíčku!“
„A pak se všude píše, že ženský jsou romantičky a chlapi idioti bez citu.“
„To byla nějaká ne moc hezká narážka?“
„Ne. No, možná trošku.“
„Abys věděl, já umím bejt romantická.“
„Jo, o tom nepochybuju. Kdybysme si to prostě rozdali u auta, nepochybně by ses mi u toho dívala do očí. JAU!“
„Copak, miláčku můj?“
„Vůbec nic!“
„Jasně, takže ten stín, o kterým předpokládám, že jsi to ty, málem spadnul na hubu jen tak náhodou, co?“
„To nejsem já.“
„Hm, tak to předpokládám, že tu máme závažnej problém, jelikož nás sleduje buď šílenej masovej vrah, úchyl nebo medvěd.“
„Nemyslím, že tu žijou medvědi.“
„No, tak to je hodně zlý, protože to by byl asi tak nejmenší z těch možnejch problémů. V každým případě, pokud to nejsi ty, navrhovala bych bláznivej úprk.“
„Když přiznám, že JSEM to já, a že jsem zakopnul o šutr velkej jak kráva, necháš toho?“
„Možná.“
„Ale no tak...“
„Hele, miláčku, můžu mít jednu zcela neprovokativní otázku?“
„A můžu se jí vyhnout?“
„Naprosto ne. Pověz mi, proč, když jsi naplánoval procházku při měsíčku, jsi nemohl prostě vzít BATERKU?“
„To by ovšem bylo hrozně romantický, co? Procházet se tu po louce, na cestu nám svítí úplněk a hvězdy, a my si k tomu posvítíme BATERKOU...“
„Nevím, jak ti to říct, ale dneska se jaksi žádnej úplněk nekoná.“
„Ale jasně, že koná. Jen je kapku... za mrakama. A na moji obhajobu, když jsme vyjížděli od tebe, ještě tam nebyl!“
„No, ale teď tam je, a uznej, ta baterka by se nám celkem hodila.“
„Posviť si mobilem.“
„No vidíš, to je nápad!“
„To byl vtip.“
„No, už není.“
„Koukej ten mobil zhasnout.“
„V žádným případě. A pro tvoje příští romantický pokusy, procházka po parku ve městě by si moje srdce získala právě tak, jako procházka po louce, při který si... Co to děláš?“
„Ále, nic důležitýho.“
„O co se tady-“
„Jen ti ukazuju, proč nemůžeme jít na procházku po parku ve městě.“
„Hele, jestli jsem si do něčeho lehla, tak-“
„Lásko?“
„Co?“
„Mlč, ano? Prostě mlč.“
„Mhm... Ten měsíc už zase svítí.“
„Neřekl jsem, ať mlčíš?“
„Věříš, že teď už to je docela romantický?“