Absolutně na zabití

"Víš, jako Múza jsi absolutně na zabití."
"Co jsem zase provedl?!"
"To se vážně musíš ptát?"

"Skoro to tak i vypadá, co?" pozvedl obočí.
"Hm. Tak tobě nestačí to, jak jsi mě naposledy přiměl něco rozepsat jen se základní myšlenkou, absolutně bez nápadu na jakoukoliv pořádnou zápletku, prostě jen na základě nějakýho svýho pitomýho nápadu, kterej tě napadl při čtení ještě pitomějšího článku na internetu?!"
"Mám dojem, že vím, na co narážíš," našpulil rty.
"No NEPOVÍDEJ," frkla jsem.
Múza vrhl zcela nevinný pohled směrem ke stropu, ke kterému se následně i zvolna vznesl. Vzápětí jsem měla pochopit proč.
"Ale v pátý kapitole mě ta zápletka konečně napadla, vzpomínáš?"
"Doufám, že si nemyslíš, že to je polehčující okolnost."
"No, tak nějak jsem v to... doufal," zaculil se. "No tak, nebylo to tak pozdě..."
"Někdo by se s tebou mohl hádat," konstatovala jsem.
"Jasně. Kupříkladu, hm... ty. Že?"
"Ty jsi tak chytrej kluk."
"Hele, ale..." Trochu klesl k zemi, ale pořád ne tak, abych na něj měla šanci dosáhnout. "Přece si nemůžeš zase tak stěžovat, ne? Protože... Teď víš už skoro přesně, co se bude dít."
"JASNĚ!" zavrčela jsem. "Jenomže teď mám těch nápadů zase až MOC, víme? Potřebovala bych psát tak pět scén najednou!"
"Ehm..."
"Nemůžeš mi ty nápady přihrávat CHRONOLOGICKY, místo toho, abys mi do hlavy cpal scénu, co má bejt skoro až na konci?!"
Nenápadně se zase vznesl.
"No, já..."
"Pojď dolů, ty zatracenej zmetku!" zaječela jsem. "Na něco jsem se ptala!"
"Já... Možná jsem se nechal trochu unést," kousl se do rtu. "Ale hele, podívej se na to takhle. Víš, co by většina spisovatelů dala za to, aby měli takovouhle Múzu?"
"Myslíš vyšinutou a naprosto urvanou ze řetězu?"
"Hele, jestli nechceš, abych byl hyperaktivní, nedávej mi hned ráno čtyři deci sladkýho kafe."
"..."
"Ha. Vidíš, na to nemáš rozumnou odpověď."
"Mlč a okamžitě slez z toho stropu!"
"Vypadám jako naprostej šílenec?"
Prohlédla jsem si ho od špiček jeho bosých nohou, přes zářivě žluté kalhoty až k rozcuchaným černým vlasům.
"Abych řekla pravdu... ANO!"
"No, jenže nejsem. První pravidlo Múzy, nikdy se nepřibližuj k rozčilenýmu spisovateli."
"Já jsem ale naprosto klidná."
"Tak proč máš v ruce lahev plnou vody?"
"Abych tě s ní praštila po hlavě v okamžiku, kdy se snese dost nízko, proč asi?!"
"To mi nezní jako plán klidnýho člověka," zavrtěl hlavou. "Možná bych měl jít a vrátit se, až... napíšeš všechno to, na co jsem ti od pátý kapitoly vnuknul nápad, hm?"
"Fajn. Měj se za půl roku," ušklíbla jsem se.
"Nepřeháněj. Tak dlouho to nepotrvá. Možná tak... tři měsíce..."
"Hele, nemohl bys přeplout tamhle nad postel, abych si na ni stoupla a dosáhla na tebe?"
"Pch. Vůbec si mě nevážíš. Většina spisovatelů by za tak plodnou Múzu dala klidně milion."
"Ano, a další dva by dali, až by se tě nejpozdějc po měsíci snažili zbavit. Ale to už není můj problém. Víš o někom, kdo by tě koupil? Peníze by se hodily."
"No DOVOL!" frkl. "Vypadám jako nějaká děvka?!"
Znovu jsem si ho důkladně prohlédla a tentokrát se zaměřila zejména na jeho rozhalenou a značně průhlednou (a nepochybně dámskou) košili a silně nalíčené oči.
"No, abych ZASE řekla pravdu..."
Najednou stál proti mně.
"Abys věděla, já VÍM, jak moc se ti ta košile líbí."
"Hm. Jsi dole."
Vytřeštil oči a urychleně zmizel.
Škoda. V té košili se mi vážně líbil.
"Mimochodem..." zaznělo mi těsně vedle pravého ucha. "Nemusím říkat, že skoro litr zelenýho čaje byl takhle navečer velká chyba, viď?"
"Ale kurva."
Zcela poklidně se vznášel ve vzduchu přede mnou, skoro jako by ležel na neviditelném nafukovacím lehátku v neviditelném bazénu.
"Jo, drahoušku, tohle bude dlouhá noc," pronesl svým melodickým hlubokým hlasem. "Tak si probereme pár nápadů. Co bys řekla na to, kdyby Eliáš..."

P.S. Možná to vážně byla chyba, pít tolik zelenýho čaje, když na něj nejsem minimálně půl roku zvyklá. A to to ani nebyl 'jemně euforizující' jasmínovej. Víte, ten 'vhodný k popíjení v přítomnosti štíhlých konkubín'. Momentálně čekám, kdy kolem mě začne lítat nějakej pink elephant, co je simply elegant.

P.P.S. Neumíte si představit tu košili? No, TEĎ už umíte.