Každodenní

Krátká povídka psaná na TT 'Každodenní šálek čaje'. Je to tradičně teplá pitominka, ale nedělám si starosti s tím, že by se vám snad nelíbila. Já vím, že líbí. Je to přesně to, co máte rádi...

„Ahoj, lásko. Jak bylo v práci? Dáš si kafe?“
„...“
„Láskó?“
„Ty si prostě nedáš pokoj, co?“
„Co jsem provedl?“
„Krom toho, že sis zase pověsil bundu na můj věšáček?“
„Kolikrát ti mám vysvětlovat, že je to MŮJ věšáček? Vždycky mám ten nejblíž ke dveřím.“
„Jo, ale jak ti každej den opakuju, nastěhoval ses do mýho bytu, takže bys mohl respektovat pořádky, co tady celý roky předtím panovaly!“
„Hm... možná? Dáš si to kafe?“
„Hele, jsi tu tři týdny. Vážně ses ještě nenaučil, že když přijdu z práce, piju jedině zelenej čaj?“
„Lalala...“
„Nebo to mám brát už jen jako čirou provokaci, hm? HM?“
„Víš, tohle je další z věcí, který řešíme každej den. Odpověď znáš moc dobře.“
„Jsi hrozně otravnej provokatér, viď?“
„Hm... Jo.“
„Mám připravenej svůj každodenní šálek čaje?“
„Samozřejmě, miláčku můj.“
„A noviny?“
„Na konferenčním stolku. A jako každej den budu tak hodnej, abych se tvářil extrémně nenápadně, až je budeš číst.“
„Ehm, jo, k tomuhle. Víš, pouštět si nahlas muziku NENÍ nenápadný.“
„Kdy jsem si pouštěl muziku?“
„Včera, zlato. A tancoval jsi po obýváku.“
„Fakt?“
„Hele, co sis včera nalil do odpoledního kafe?“
„Co já vím, tak jen mlíko. Ovšem pokud jsi něco nalil do mlíka...“
„...“
„No jo, slibuju, že už nebudu tancovat po obýváku, když si budeš číst noviny.“
„Hodnej. Ono se pak totiž kurva těžko soustředí na současnou politickou situaci, když se tvůj zadek natřásá do rytmu nějaký příšerný písničky.“
„To nebyla žádná PŘÍŠERNÁ PÍSNIČKA! To byl-“
„Lásko, rád bych tě upozornil, že mi to sice můžeš říct, ale nemůžeš čekat, že si to zapamatuju.“
„Pf.“
„A nedělej na mě pf.“
„PF!“
„Tak si to pf klidně dělej, když to bude jedinej zvuk, kterej míníš vydávat.“
„Nána nána nánaná, nána nána nánaná...“
„...“
„Nána nána nána-“
„!!!“
„-ná.“
„Správně. Mlč. Už ani nepípni.“
„Pí...sk?“
„Kotě, o co ti jde?“
„Nevíš?“
„Podle tvýho výrazu soudím, že o to, co obvykle začneme asi tak minutu po tom, co odložím noviny. Což včera bylo už někde u stránky deset, vzhledem k tomu tvýmu natřásání.“
„Víš, že tvoji inteligenci jsem vždycky obdivoval, drahoušku?“
„Takže CHCEŠ svůj každodenní přísun sexu.“
„Chci narušit naši každodenní, ehm... nudnou rutinu.“
„Když se dívám na tvůj výraz, myslím, že v tomhle nebudeš moc přístupnej vyjednávání, co?“
„Správně, koťátko.“
„A můžu si aspoň dopít ten čaj?“
„No... Ale tak jo. Stejně tu mám ještě kafe.“
„Po kafi jsi nadrženější.“
„Hm, jo. Já vím. Dneska jsem měl už HODNĚ kafe.“
„Věříš, že jsem to tušil?“
„Ale no tak. Schovej si ten pohled. Slibuju, že zejtra budu hodnej a nechám ti tvý klidný odpoledne.“
„Zejtra je sobota. A jdeme na návštěvu k našim.“
„Fakt? Ale sakra. Tak slibuju, že budu hodnej v pondělí. Možná.“
„S tebou život asi jen tak nezačne bejt nuda, co?“
„To vážně upřímně doufám, lásko...“