Takže mi chcete říct, že minule se mi
vás od psaní knížky odradit nepodařilo? No, tak nic. Prosté strašení
zjevně nezabírá, budeme muset přistoupit k sofistikovanějším metodám.
Postupné a nenápadné uvolňování děsu by snad zabrat mohlo. Dnes totiž
přestaneme s okecáváním a začneme konečně aspoň zlehka pracovat. Protože
psaní knížky je přesně tohle, práce.
(Ještě neutíkáte? A když
vám řeknu, že dnešní článek jsem musela rozseknout napůl, protože jinak
byste ho asi nedočetli? Ne? Fajn, tak začneme.)
Pakliže máte na kontě aspoň jednu nedopsanou knížku, zkuste se schválně zamyslet a odpovědět mi na následující otázku: Kde jste podle vás udělali chybu? Proč vás to psaní přestalo bavit? Proč jste se 'zasekli' a nemohli pokračovat?
Řeknu vám to jednoduše. Nedostatek plánování. A co s tím?
Je to jednoduché. Příště, až vám Múza přihraje nějaký další naprosto geniální nápad (což se může stát kdykoliv a kdekoliv, obvykle však na tom nejnevhodnějším místě v ten nejnevhodnější čas), který budete chtít naprosto bezodkladně zpracovat, na chvíli se zastavte, vezměte si k ruce kus papíru a začněte nejdřív trochu přemýšlet. A o čem že to vlastně? Tak dávejte pozor.
Prvotní nápad
To je přesně to, co vám Múza (povětšinou se sadistickým úsměvem ve tváři) hned na začátku přihraje, zatímco se zcela poklidně sprchujete. Když se to vezme kolem a kolem, nápad vlastně skoro nic neznamená. Je to jen pár slov, co vám shrnou základ příběhu. Ale i když nic neznamená, stejně si ho na ten kus papíru, co máte u sebe, zapište. Čistě jen proto, abyste nezapomněli, z čeho vycházíte.
A jak že to ten nápad vypadá? No, třeba takhle:
Jak zcela nevýjimečný upír potká zvědavou slečnu, které se prostě nejde zbavit.
Spisovatel, co se zamiluje do vlastní Múzy.
O tom, jak se mladý kluk těžko vyrovnává se svojí sexuální orientací.
(A ano, všechno jsou to zcela reálné nápady, i když to, jak jsou zapsané, jsem pro účely článku kapku pozměnila. Původní verze vidět vážně nechcete.)
Námět
Nápad ve stádiu rozpracování. Může to být pár vět, stejně jako třeba celá stránka. Každopádně je mnohem podrobnější, dost možná už nastiňuje i pár základních zápletek. Je na vás, jak moc se u námětu rozepíšete a jak moc do hloubky půjdete. Klidně si jen načrtněte hrubé obrysy, detaily už se doladí 'za pochodu'. Ale mějte aspoň něco. A čím víc toho bude, tím víc věcí se můžete chytit, až se zaseknete a nebudete si vědět rady. Prostě se jen pořádně podíváte do námětu.
Je úplně jedno, jestli si ho napíšete ve větách, nebo v bodech. Účel splní tak jako tak. Malá ukázečka:
Od okamžiku, co ho jeho rodiče poprvé přistihli v posteli s klukem (a to jenom spali!), má Radek pocit, že jeho milostný život je prokletý. Jeho matka touží poznat libovolného partnera, kterého by snad Radek mohl mít (byť by šlo jen o sex na jednu noc). Žádný vztah mu nevydrží déle než pár týdnů. Pak se začne zdát, že s ním snad nikdo nechce už ani spát. A ještě je tady...
Ale no tak. Vážně myslíte, že vám vykecám děj Buzničky? Kdepak, zlatíčka...
Žánr
Další z věcí, které musíte věnovat pozornost, jelikož se od ní bude odvíjet celý styl vašeho psaní. Chcete, aby vaše knížka byla humorná, nebo spíš vážná? Chcete psát z reálného světa, nebo dáváte přednost fantasy, případně sci-fi? Chcete trochu romantiky, nebo ze svých postav míníte udělat div ne asexuály? Chcete i do reálného života zapojit nadpřirozeno? Chcete čtenáře vyděsit hororem? Pouvažujte o tom, než začnete. A, přirozeně, když se rozhodnete pro něco, co není z 'našeho' světa, asi by bylo fajn věnovat i trochu (trochu víc) pozornosti vytváření světa vlastního. ("S tím vám ona nepomůže. Proto nepíše fantasy, ani za zlatý prase neumí vymyslet svět." "MÚZO!")
Román/novela
Ano, i tohle byste si měli promyslet předem. Vážně to poslední, co potřebujete, je přistupovat k tomu tak, že 'ono už se to nějak vyvrbí'. ("Předstíráš, že ty to přesně tak neděláš?" "Kušuj a zaleť zpátky ke stropu. Já mám pořád vztek!") Rozdíl mezi románem a novelou není jen v délce. Je tu ještě pár dalších věcí.
Román: Delší slohový útvar. Vyznačuje se rozsáhlejším a složitějším dějem, větším množstvím zápletek a postav. Nesoustředí se na jednu dějovou linku, rozpracovává jich víc. Sleduje delší časový úsek. V průběhu románu procházejí postavy vývojem.
Novela: Slohový útvar střední délky. Děj není tak rozvětvený, vedlejší dějové linky se nevyskytují. Většinou sleduje kratší období. Je vhodné použít i menší množství hlavních postav. Novela se soustředí spíš na jedince, který nemusí nutně projít zásadním vývojem.
No, a tímto jsme se dostali na konec první poloviny. Ale bez obav, na tu druhou se můžete těšit hned zítra.
Žádné komentáře:
Okomentovat