"No, to teda nejsme.""Mlč. Do tohohle se TY nemáš co motat."
"Náhodou, mám! Mě se to zcela osobně-"
"KUŠUJ!"
Schválně, jestli uhodnete, čemu se budeme věnovat tentokrát? Správně, je to ten už dlouho slibovaný rozdíl mezi užíváním ú a ů, v nadpisu demonstrovaný na mé velmi neochotné a nespokojené Múze. Protože poslední dobou jsem viděla až moc případů, kdy byly Múzy nazývány Můzami. Což se nelíbí ani mně, ani jim. To mi věřte.
Ale asi bychom měli radši začít od začátku, že?
Vynechám, proč a jak to vzniklo, že máme jak ú (s čárkou), tak ů (s kroužkem). Historie je v tomhle ohledu jen drobný a nenápadný detailek, který vám nijak nepomůže začít to psát správně. Radši se rovnou podíváme na zoubek tomu, kde se co používá, což je něco, co se, mimochodem, učí už někdy na prvním stupni základní školy. Ne, že by to některým jedincům zabránilo v častém chybování.
Ů s kroužkem
Píše se uprostřed nebo na konci slov. Především ve slovech domácího původu (zůstat, dům, lůj), ale i u některých sice převzatých, ale dávno zdomácnělých (růže).
Ú s čárkou
Tady teprve začíná ta pravá zábava. Píše se (přirozeně) zejména na začátku slov (úl). Ale taky...
Uprostřed se píše ve složených slovech a po předponách, když kořen slova začíná právě na ú (troj-úhelník, z-účastnit se). Ne zůstat, jelikož nic podobného slovu 'ústat' vážně neexistuje, takže z v tomto případě není předpona.
Specifickou skupinu tvoří slova cizího původu, zejména pak túra (jako turistický výlet), kúra (léčebná, ne ta na stromě) a manikúra (neboli léčebná kúra pro nehty). A pak ještě pár dalších, které tu nemá smysl vypisovat, takže vám prostě řeknu, že je najdete TADY.
No, a to by bylo asi tak všechno, co k tomu můžu říct.
"Jak všechno? Koukej jim připomenout ty Múzy!"
"Ty si nedáš pokoj, co?"
"Ne! Abys věděla, já se cítím hluboce uražen a pohoršen tím, že-"
Fajn, tak jo. Prosím, zapamatujte si hlavně ty Múzy. Já to nebudu pořád poslouchat...
Žádné komentáře:
Okomentovat