nadpisy aneb jak na to správně.

Dnes vezmu Gramatické okénko jen ve vší stručnosti. Za prvé, stále ještě nemám čas (já vím, říkala jsem o víkendu, menší změna plánů), za druhé se mi nechce do vysvětlování něčeho většího a za třetí, před pár dny mě praštil do očí tenhle článek na blogu AK, kde je jedna z těch věcí jaksi, ehm, blbě, takže jsem se zcela nenápadně inspirovala a... Taky se vám ta věta začala zdát podezřele dlouhá? Chápu, mně taky. Takže prostě a jasně, dnes si povíme něco o pravidlech pro nadpisy. Je to takové odlehčující téma, ano. Na příště už pro vás vážně chystám pěknou chuťovku, tak se na to psychicky připravte. Já taky musím, ehm...

Jak už jsem nenápadně naznačila, dnes to bude bez většího okecávání. (Já vím, já vím, zatím to tak nevypadá.) Takže asi přejdeme rovnou k těm pár jednoduchým poučkám.

1) Začínáme velkým písmenem

Pokud tedy není vaším uměleckým záměrem začít malým. Umělecké záměry vám neberu. Ale pokud vážně jen píšete nadpis na blog, prosím, první pímenko napište velké.

SPRÁVNĚ: 'Udělej mi to, Patriku'

ŠPATNĚ: 'udělej mi to, Patriku'

2) Nekončíme tečkou

Nadpis můžete zakončit trojtečkou (TROJtečkou, ne osmadvacetitečkou), otazníkem i vykřičníkem, když potřebujete. Ale když byste ho potřebovali zakončit zrovna tou tečkou, nenapíšete ji. Neptejte se proč. Prostě se to tak dělá. Respektive nedělá.

SPRÁVNĚ: 'Trhni si, Lukáši'

ŠPATNĚ: 'Trhni si, Lukáši.'

('Kurva, Luky!', 'Hrabe ti, Luky?', 'Ach, Luky...')

3) Po 'aneb' píšeme velké písmenko

Proč? Protože to, co je za 'aneb' je vlastně další, alternativní název. A na začátku názvu píšeme co? Velké písmeno. Možná vám to na první pohled bude připadat zvláštní, ale je to tak. Věřte mi. Prosím.

SPRÁVNĚ: 'Nereálné příklady aneb Nešlo mi vymyslet nic lepšího'

ŠPATNĚ: 'Nereálné příklady aneb nešlo mi vymyslet nic lepšího'

No, to by bylo všechno. Slibuju, že příště už budu zábavnější. Tak schválně, všichni už víte, jak by měl příklad v nadpisu správně vypadat?