Díl pátý – Nepřidělávejte práci korektorům

Slíbila jsem, že v dnešní části 'Píšeme knížku' si popovídáme o gramatice. Pokud mě navštěvujete častěji, moc dobře víte, jaký je můj vztah k téhle oblasti českého jazyka. A stejně tak víte, jaký je můj vztah k osobám, které ji naprosto neovládají a začít ovládat ji nemíní. Ano, nejradši bych jim nacpala ostnatou věc velikosti a tvaru mexické agáve tam, kam se odváží podívat jen celníci. (Mimochodem, tahle poslední věta není z mojí hlavy. Kdo bez Googlu pozná, odkud je, má u mě čokoládu.)

Spousta začínajících spisovatelů (slovo pisálek užívat prostě nezačnu, i kdybyste mě mučili) si neuvědomuje, jak je pro ně gramatika důležitá. Samozřejmě, že pokud chcete svoje dílka prezentovat pouze a výhradně vlastnímu šuplíku, chyby tolik nevadí, ale pokud je chcete někam veřejně vyvěsit (na blog, literární server, či jen nástěnku ve škole), z 'Patrik a Lukáš šly' se stává problém. Proč? Protože většina čtoucích lidí NENÍ v oblasti gramatiky naprosto negramotná, ať se vám to líbí, nebo ne. A je i dost těch, co ve chvíli, kdy jejich zrak padne na třetí 'vydět' v pořadí, vaši povídku prostě zavřou, protože kdyby to neudělali, riskují šílenství. („Něco jako tady naše rudovlasá hvěz... Chci říct, moje milovaná autorka, které tak rád dělám Múzu.“)

Zkrátka, když neovládáte gramatiku, vaše šance sehnat si na internetu čtenářskou základnu rapidně klesají. A co víc, kdybyste svoje dílko chtěli vydat, nemáte skoro šanci. Proč? Protože redaktory v nakladatelstvích se většinou nestávají lidé, kteří měli z češtiny s odřenýma ušima čtyřky. A protože redaktoři vážně nemají čas na to, aby se prokousávali vašimi hrubkami, aby mohli zjistit, jestli jimi chytře nemaskujete naprosto geniální dílo. A vůbec, přiznejme si to, málokdo z těch, co střílí čárky od boku a ypsilon by nejraději zrušili, je jinak mistr řemesla. Ono to jde nějak ruku v ruce.

Teď ale předpokládejme, že vaše dílo JE geniální, a že to redaktor i přes hustou clonu hrubek poznal. Dejme tomu, že ho dostane do rukou korektor, který má vychytat chybičky. Věřte, že korektory už vůbec nedělají ti, co si slovíčko 'víkend' musí najít v pravidlech pravopisu, aby ho napsali správně. (I když, poslední dobou to skoro vypadá, že přesně ti to dělají, ehm.) Vaše dílko protkané slovy jako 'zapoměl', 'vysýcý' či 'mněl bi' nejspíš zapříčiní, že si nakladatelství bude muset najít NOVÉ korektory, protože ti původní skončí buď na hřbitově, nebo v Bohnicích. Protože věřte, že je rozdíl mezi opravou občasného překlepu (typu 'dnad' namísto 'snad') a likvidací osmnásťy chip na ztránce.

Gramatika JE důležitá, ať se vám to líbí, nebo nelíbí. Pokud se vážně chcete věnovat tvůrčímu psaní, pokud SKUTEČNĚ chcete napsat knížku, zapamatujte si následující: Pravidla českého pravopisu jsou přátelé. Vaše češtinářka není sadistická mrcha, která vás chce diktáty jen trestat. Učivo z třetí třídy vám VÁŽNĚ k něčemu bude. A ta kontrola pravopisu ve Wordu taky není tak docela od věci. Fakt. Mně v tomhle článku podtrhala všechny chyby, až na tu u Patrika a Lukáše. A taky slovo Word. Ale to je tím, že mám Open Office Writer. (Který to právě podtrhlo taky. Nevadí...)

„Hele, a proč se mají snažit už během psaní? To si to prostě nemůžou zkontrolovat PAK? Ne, že bych něco věděl, já jen dodávám nápady, takže-“
„Tak mlč.“
„A-ano, madam.“

Samozřejmě, že je na vás, jestli si chcete na gramatiku dávat pozor už BĚHEM psaní, nebo jestli chyby eliminujete až po dopsání a před vyvěšením/odesláním kamkoliv. Vlastně, zkontrolovat byste to měli tak jako tak. Ale vzpomínáte, co jsem říkala o těch korektorech? Pro vás platí to samé. Je rozdíl v tom, jestli po sobě opravíte občas překlep, nebo jestli nebudete dělat skoro nic než přepisovat chyby. Když se hlídáte už při psaní, první korekturu máte z krku podstatně rychleji. A aspoň se budete moct soustředit spíš na případné nesrovnalosti ve stylistice a ději, než na to, kde jste to ještě tu hrubku nechali.

Říkám, je to na vás. Ale já bych vám vážně vřele doporučovala snažit se psát správně už od první věty.

A jak na to, když prostě nemáte tu češtinu v hlavě? („Víte, to, čím se furt chlubí tahle... Já nic neřekl!“) Jak říkám, kupte si Pravidla. Nebo si je aspoň stáhněte, někde budou. A občas do nich nahlédněte, když si nebudete jistí. Snažte se. Soustřeďte se. Dávejte pozor na hodinách češtiny. A občas třeba mrkněte i do Gramatického okénka tady na blogu. (Ano, to byla zcela nenápadná reklama.)

A pokud už to vážně budete chtít někam poslat, najděte ve svém (blogo)okolí někoho, kdo je na tom s češtinou líp, a poproste ho, jestli se vám na to nemrkne. Věřte mi, bude to pro dobro všech. Včetně vás samotných.

Tak jo, pro dnešek je to nejspíš všechno. Příští díl bude poslední, než se vrhneme na psaní samotné. A povíme si v něm (tuším, že na žádost Annie), jak si na to psaní vlastně najít trochu času...