A co se takhle VYJADŘOVAT jako dospělí?

Abych řekla pravdu, TT 'Jsem hrozně dospělý/á!' mi docela káplo do noty. Protože už pár dní nosím v hlavě tenhle článek, ale doteď jsem nevěděla, od čeho se do něj odrazit. No, stačilo počkat, a odrazovej můstek přišel sám. Takže, abychom začali.

Nemůžu se zbavit pocitu, že značná část dnešních puberťáků je přesně tak, jak praví zadání TT, 'hrozně dospělá'. Osmnáct tomu nebylo, ale za měsíc to vychlastá víc, než já za rok. Marihuana je naprosto běžný prostředek pro zlepšení nálady. Slovník dlaždiče je nutnost. Když se šestnáctiletá holka nenechá minimálně na polovině akcí přetáhnout od kluka, kterýho pokud možno sotva poznala, je společensky mrtvá. Těsný džíny, z kterejch leze půlka zadku, a nesmírně sexy výstřih (stvořený dlouhým a namáhavým aranžováním poprsí do push-upky) jsou povinností, stejně jako odbarvený vlasy a make-up v takový vrstvě, že by nositelčinu tvář spolehlivě ochránil i před výbuchem atomovky. Pokud jste kluk, samozřejmostí jsou silácký řeči a značně nadnesený pocit bývalých přítelkyň.
A aby bylo jasno, tenhle odstavec byla nadsázka. No, tak trochu.

Ne, já nebudu z těch, co se budou vyjadřovat o zkaženosti dnešní mládeže a polemizovat nad užitečností rákosky a klášterní školy, i když by to nepochybně bylo hodno řešení mnohem víc než ta blbina, kterou se hodlám zabývat. Ale věřte, že ta blbina mi leží v žaludku už dlouho, a čas od času mě kvůli ní popadá nutkání udělat notebooku leteckej den.
Zeptám se vás... Rozhlédli jste se poslední dobou po facebooku? Potkali jste nějakej z těch HROZNĚ vtipnejch obrázků nebo meme komiksů? A viděli jste komentáře, co se pod příspěvky tohohle typu pravidelně objevují?
Pokud jste je viděli, víte, jaká je to někdy lahůdka. A možná taky tak docela nechápete, proč se všichni 'dospěláci' vyjadřujou spíš jako geniální tříletý děcko, co se naučí písmenka, ale pořádnou větu (začínající velkým písmenem, končící tečkou a dávající smysl) ještě dohromady nedá, takže se vyjadřuje spíš pomocí jakýchci smysl stěží dávajících výkřiků. Mám hned několik nesmírně oblíbených.

"si zabil" (případně "to zabil", nebo ještě líp "zabitýýý")
"no né asi" (to když vidím, mám chuť fackovat)
"no tak jasný" (popřípadě 'jasnýýý')
"(no jasně) vždycky" (s libovolným množstvím y)
"úplně nejvíc tohle" (a to jste rádi, když se obtěžujou napsat slovo 'úplně' celý, a 'nejvíc' napíšou bez použití w)
"me gustaaa" (s libovolným množstvím a)

Překvapivá část komentujících zvládne i v takovýmhle výkřiku spáchat nějakej překlep, mimochodem. Nebo se aspoň neobtěžujou používat diakritiku. (pozn. autora - to jsou háčky a čárky nad písmenkama) A kdyby většinou nepřipojili i pár smajlíků, asi bych měla podezření, že se jim na klávesnici rozbil shift a někdo jim, chudáčkům, vyrval tlačítka s interpunkčníma znamínkama. (pozn. autora - tečky, čárky, vykřičníky, otazníky a spol.)

Asi teď s pozdviženým obočím koukáte na monitor a říkáte si, proč řeším takový kraviny. Jenže ony to tak docela kraviny nejsou. Mě koukání na takový vyjadřování vážně bolí. Protože já snesu nespisovnost (a někdo ani to ne, já vím), ale koukat se na paskvily, co tvoří dnešní mládež, to neustojím. A mám docela strach, že když si děcka zvyknou písemně komunikovat zrovna takhle, tak lidi, co dokážou myšlenku formulovat do smysl dávajících vět, budou za pár let za posměchu hodný exoty.

Proto vás prosím, moc prosím. Pište normálně. Ne, nikdo po vás nechce, abyste k tomu komiksu napsali minimálně desetiřádkovou úvahu o problematice klepání na dveře učitelského kabinetu. Nikdo vám neurve hlavu za to, že občas (!!!) uděláte nějakou tu gramatickou chybku. A v soukromejch zprávách si klidně velký písmenka a interpunkci ignorujte, taky to dělám. Ale když to může vidět víc lidí, na facebooku, případně na blogu, tam se aspoň snažte, moc vás prosím.
Prostě, chcete se tvářit jako dospělí? Tak se tak vyjadřujte. Jinak mi promiňte, ale v mejch očích budete pořád děcko.
I když máte na obličeji víc barvy než Mona Lisa, gelový nehty, širokej pásek místo sukně, v ruce flašku vodky a vaše vagína je nejnavštěvovanějším místem v širokém okolí.
Ačkoliv, mezi náma... To už vás nezachrání ani to, že budete psát jako sám Oscar Wilde.