Bude mít červený vlasy a bude pít kafe?

Nedávno jsem si tak nenápadně přemýšlela nad autorskou tendencí promítat se do vlastních postav. Někdo jí netrpí vůbec, někdo na druhou stranu až chorobně. A proč vlastně? Je lehčí zamilovat si postavy, co jsou nám aspoň trochu podobné? Nebo nás baví představovat si, že jsme na jejich místě a všechno, co se jim děje, zažíváme my? (V některých případech by to zavánělo až masochismem, jistě, ale jsou i situace, v kterých by se asi každý viděl rád.) Nebo je to prostě snazší, vytvořit postavu pomocí věcí, co důvěrně známe?

Asi většina píšících lidí je seznámena s fenoménem jménem Mary Sue, známým především z fanfiction. Obecně vzato, Mary Sue je dívka (v jistých případech příběhu osudem těžce zkoušená), která nemá chyby. Má cool (ač nereálné) jméno. Je krásná, prudce inteligentní, vždycky má trefnou odpověď (nad jejímž vymyšlením autorka strávila dlouhé minuty), je nesmírně populární a většinou má tolik štěstí, jako by chodila v oblečení hustě pošitém čtyřlístky a na krku nosila podkovu. Zamilovávají se do ní všichni muži, nehledě na věk, zadanost a sexuální orientaci, a dost možná má minimálně jednu nepřítelkyni, která jí závidí krásu/jinou pozitivní vlastnost. Mary Sue nemá chyby a nedělá chyby. Není prchlivá, nenaletí chlapovi, co ji chce jen využít, neštěká kolem sebe, když má PMS (ačkoliv, Mary Sue nejspíš PMS ani NEMÁ), dokonce si ani nekouše nehty.

A proč že to o ní mluvím? To je vlastně docela jednoduché. Mary Sue je docela zářným příkladem promítnutí se do postavy. Protože samozřejmě, že autorky si představují, že jsou na jejím místě. Mary Sue mívá barvu vlasů a očí buď stejnou jako její stvořitelka, nebo takovou, jakou by si stvořitelka přála mít. Mary Sue má větší prsa, uzší pas a pevnější zadek. Mary Sue má lesklejší vlasy. Mary Sue si troufne nosit neonově zelenou tylovou sukýnku, tu, o které její stvořitelka jen sní. Mary Sue rozumí matematice. Zkrátka je vším, po čem její autorka touží.

Teď to asi zní, že promítání se do postavy odsuzuju, ale to není pravda. Protože jako čert kříži se vyhýbat JAKÉKOLIV spojitosti mezi autorem a postavou, to je skoro stejně na pytel, jako udělat si z ní svoji naprosto věrnou kopii. Když se totiž budete mermomocí snažit nepoužít nic, ani DETAIL, ze svého osobního života, docela rychle vám dojdou možnosti, nemluvě o tom, že když se ve vašich dílech naprosto NIKDY neobjeví blonďatá postava jen proto, že vy se honosíte blond hřívou, bude to... no, přinejmenším poněkud zvláštní.

Zkrátka, když vy ujíždíte na kafi, vaše postava nemusí mít ráda jen čaj nebo horkou čokoládu. (Já mám ráda všechny zmíněné, takže moje postavy by si horkých nápojů moc neužily, grog se nedá pít pořád.) Když vám je dvacet, neznamená to, že postavě musí být devatenáct a méně, případně jednadvacet a více. A pakliže fandíte severskému rocku a metalu, není skutečně nutné, aby vaše postava poslouchala Justina Biebera.

Když se nebudete vyhýbat detailům ze svého života, dost možná budete psát i mnohem věrněji. Nevymýšlejte si, jak vaší postavě voní a chutná víno, když vám se z něj zvedá žaludek (radši jí strčte do ruky sklenici nádherně zlatého piva), a netrapte ji Justinem Bieberem, když z vašich repráků zní Sabaton. (Múzí poznámka: "Abyste věděli, tohle nebyl příklad, co já chtěl použít. Já měl vymyšlenou naprosto jinou skupinu, respektive jednoho muzikanta, okouzlujícího, inteligentního, pravda, trochu praštěnýho, ale rozhodně nesmírně talentovanýho, zkrátka-" "Ptal se tě někdo na názor?!" "JÁ se ptal na svůj... Ehm, ne, madam. Radši ne." "Hodná Múza...") (A aby bylo jasno, naprosto popírám, že mi tu teď Sabaton hrajou, jakkoliv by vám moje prolhaná Múza mohla tvrdit opak.) (Mimochodem, je to Ruina Imperii, vážně doporučuju, kdyby si to chtěl někdo najít.)

Prostě, nechte svoje postavy, ať si samy řeknou, co se jim líbí a jakou mají povahu. Nebo nechte Múzu, ať vám to nadiktuje. (Čímž si tu svoji vůbec neudobřuju.) Klidně si přes hlavní nebo vedlejší postavu splňte jeden nenápadnej menší sen. Nechte ji mít jednu vaši vlastnost, aspoň se do ní líp vžijete. Jen bacha na Mary Sue. Tyhle na první pohled dokonalý holky jsou největší potvory.

*tiché a nenápadné cinknutí nápadu* *nevinný úsměv na rtech Múzy*

Tak tohle VÁŽNĚ nebylo fér...