12 – Kuře

Tak jo, už třetí kapitola Patrika s Lukym na novým blogu, dvanáctá 'přátelská'. Docela nám to letí, co? Zvolna se blížíme k pár menším zvratům... které vám dopředu nevyžvaním, i kdybyste mě mučili.

Na příště jste si v anketě vybrali téma Lepidlo. Schválně, kolik z vás při pohledu na ten název napadla klasická osudová záměna tubičky lepidla s lubrikantem? Jen se ptám. Ne, že bych to plánovala použít.

A jako obvykle můžete hlasovat o zadání na přespříští díl. Tentokrát by ta anketa mohla být docela zajímavá. Fakt se těším, co za peklo mi zase připravíte, zlatíčka.

Ale teď... Teď už si pěkně užijte Kuře. Já se jdu nenápadně někam schovat, kdybyste mě snad chtěli zabít...

„Luky, jsem doma!“
„Jaký bylo rande?“
„To mě nenecháš ani zout? Hned ti to řeknu, jen co... dorazím do obýváku.“
„Ehm, jo. Hele, Páťo, než sem půjdeš, je tu jedna věc, kterou bys asi...“
„Do prdele, LUKÁŠI!“
„...měl vědět.“
„!!!“
„Páťo?“
„Co se ti... PROBOHA... stalo?!“
„No, ehm, já se jaksi...“
„Vypadáš jako oškubaný KUŘE!“
„...dal ostříhat. A nechceš mě před dalším takovýmhle výkřikem...“
„PROČ jsi to udělal?!“
„...nechat domluvit?“
„Nechci! LUKÁŠI!“
„A nechceš mi přestat říkat Lukáši?“
„Dobře, jak ti mám říkat? Blbče? Pitomče? Zkurvenej idiote? Ne, víš co? Budu ti říkat KUŘE, protože to je přesně to, co jsi. KUŘE.“
„Kuřata nemívaj tmavě hnědý pírka.“
„Kuře co proletělo barvou na natírání plotu. Panebože, co jsi to jen provedl? Viděl ses vůbec v zrcadle?!“
„Ale no tak, Patri, vždyť o nic nejde. Já nemám pocit, že by to byla zas taková tragédie.“
„Nemáš pocit, že by to byla tragédie? O to je to horší! Proboha, už chybí jen abys řekl, že se ti to snad i LÍBÍ.“
„No, vlastně...“
„!!!“
„Hele, schovej si ten zhrozenej pohled!“
„Luky, vím, že jsem se na to už párkrát ptal, ale jsi si NAPROSTO jistej tím, že jsi gay, ano? Víš, protože jestli jsi schopnej říct, že se ti to, co máš na hlavě, líbí...“
„Patíku, miláčku, ne všichni gayové jsou jako ty.“
„Já vím. A v situacích, jako je tahle, mě to vždycky o to víc mrzí.“
„Ha. Ha. Ha.“
„Lukášku, vážně. Proč jen jsi to těm svejm krásnejm vlasům udělal?“
„Počkat. Myslíš, že mám krásný vlasy?“
„Ne, MĚL jsi krásný vlasy, než jsi jim udělal to, co jsi jim udělal. Byly tak silný a lesklý...“
„Ty vlasy jsou pořád stejný, jen o nějakejch pět cenťáků kratší, Patriku!“
„Ale není to tak vidět! Co ti, sakra, přelítlo přes nos, že ses musel nechat ostříhat?!“
„No, to... by bylo na delší vyprávění.“
„Nech mě hádat. Souvisí to nějak s tvojí prací?“
„Možná...“
„S pornoklučíkem?“
„Ty nedáš pokoj, co?“
„Chci vědět, proč se teď denně budu muset dívat na ten děs, co máš na hlavě.“
„Bože... Fajn. Martin si nechal udělat novej REPREZENTATIVNÍ účes. A co myslíš, že řekla šéfová, když ho uviděla? Že je škoda, že já se sebou něco neudělám. No, takže... Ale k čertu s tím, podle tvý reakce jsem teď všechno, jen ne reprezentativní.“
„Jsi reprezentativní.“
„Jo?“
„Samozřejmě. Jenže já tyhle reprezentativní typy naprosto NESNÁŠÍM. Brrr, ještě že sis nenechal ty vlasy ostříhat úplně nakrátko, to by bylo... příšerný.“
„Tak proč mi říkáš, že vypadám jako oškubaný kuře?“
„Protože v mejch očích vypadáš! Z krásnýho kluka je... je... sekretářka!“
„ASISTENT.“
„To vyjde nastejno...“
„Ne. Asistent je... No dobře, vyjde to nastejno. Takže vážně, máš pocit, že vypadám aspoň trochu dobře a reprezentativně?“
„No, když pominu to, jak blbě ti to ta blbka, co tě stříhala, učesala... Jo, možná by to mohlo po umytí vypadat dobře.“
„Mytí je večer v plánu.“
„Výborně. Ale už nejsi můj typ.“
„Nepotřebuju bejt tvůj typ, Páťo. Za prvé, máš Vítka. Za druhé, já s tebou nechci spát. Vlastně to, že teď nejsem tvůj typ, je spíš DOBŘE.“
„Dobře?“
„Hele, já VIDĚL, jak jsi po mně včera mlsně koukal, když jsem přišel ze sprchy a neměl tričko.“
„Promiň. Když Vítek nemá tak pěkný... svaly...“
„Právě teď na mým triku testuješ, jestli nemáš rentgenový vidění, co?“
„Co? Ne, já jen... Hele, asi se na tebe teď nějakou chvíli budu dívat jen od ramen dolů. Za prvý, i když máš tričko, je to docela pěknej pohled, za druhý, to jediný, co ti ještě ve vlasech chybí, jsou melíry.“
„Jo, tak ty jsem taky málem měl. Ta kadeřnice prohlašovala, že by mi MOC slušely. Naštěstí jsem si představil tvůj výraz...“
„Ve chvíli, kdy bych ji probodnul jejíma vlastníma nůžkama?“
„No... Jo, věříš?“
„Hodnej Lukášek. Moc hodnej Lukášek. Tohle je dost velká katastrofa samo sobě.“
„Páťo, nebuď zlej. Já z toho taky nejsem nadšenej, měl jsem svoje vlasy rád, ale... Mohl jsem dopadnout hůř, sám jsi to řekl! A jestli díky tomuhle bude ta zkurvená buzna zase o kousek dál od toho, aby mi ukradla místo, tak za to ta oběť stála!“
„Pořád chce tvý místo?“
„Samozřejmě! Co jinýho by chtěl? Teda, krom 'zničit mě', přirozeně. Udělal si z toho snad životní cíl. Hajzl zkurvenej.“
„Luky...“
„Ne, neříkej to. To mám za to, že šukám se šéfem. Kdybych mu nevlezl do postele, mám teď svý původní , mnohem líp placený místo. O co bych přišel? Jen o tenhle byt.“
„...“
„Ehm. Jo. A o tebe. Dobře.“
„No proto. Už jsem si skoro začínal myslet, že ti na tvým krásným a milým spolubydlícím a kamarádovi naprosto nezáleží!“
„Myslíš tu zrzavou kurvu, co s ní bydlím?“
„No počkej, ty zmetku. Tohle si s tebou vyřídím.“
„Jo? To by mě zajímalo, jak to... Ne! Ne, Patriku! Nelechtej! Nelech... ÁÁÁ!“
„Budu tě lechtat. Budu tě hodně lechtat. Protože si to... Luky, ne!“
„Ale jo! Nejsem tu jedinej lechtivej, co?“
„Ne! Ne! NÉ!“
„Páni, mám já to kliku, že mám větší sílu, viď!“
„Luky, prosím. Prosím, ne!“
„Budeš už hodnej?“
„ANO!“
„Výborně.“
„Jsi zlej, víš to?“
„Povídal jsi něco?“
„...“
„Ano?“
„Co máme k večeři?“
„Během chvilky bude hotový kuře.“
„Kuře?“
„Odpusť si poznámky, Patriku!“
„Fajn. Mlčím.“
„Hodnej kluk.“
„Luky?“
„ANO?“
„Víš, když jsi teď trochu rozcuchanej... Docela ti to sluší i s těma kratšíma vlasama.“
„Fakt?“
„Fakt.“
„No... Tak já budu doma chodit rozcuchanej, co ty na to?“
„To by bylo skvělý, Luky...“