Díl třetí – Postavte se postavám

Víte, o kom mluvím. O té bandě nevděčných hajzlíků, kteří nedělají nic než potíže. Těch, kterým je naprosto ukradené, že jste jim dali život a můžete jim ho zase elegantně a beztrestně vzít. Těch, co si občas začnou dělat, co chtějí, a váš názor mají... víte kde. Těch, které ze záhadných důvodů stejně začnete mít rádi, což vede k velmi nepříjemným komplikacím, zejména pokud jste dotyčným naplánovali předčasný skon. Těch, na kterých celý příběh tak nějak stojí. O vašich literárních hrdinech.

Víte, vymyslet dobrou hlavní postavu není zase tak jednoduché, jak by to snad mohlo vypadat. Není to jen o vymyšlení jména, vzhledu a pár vlastností. Jistě, i tyhle kroky do tvorby postavy spadají, ale je tu i něco navíc. Pár takových nenápadných bodíků...

1) Bude ta postava k něčemu?
Tenhle bod se týká spíš vedlejších postav, ale radši s ním začneme. Minule jsem vám řekla, ať si vymyslíte nějakou základní zápletku. Pokud ji máte, bude vymýšlení postavy o dost jednodušší. Ve stručnosti, každá postava, která se ve vaší knize vyskytne, by teoreticky měla něčím přispět do děje, i kdyby měla jen přivést do vězení, kde jistý blonďatý mladík čeká na to, až bude prodán otrokářům, tmavovlasého barda, ze kterého se vyklube ne-tak-docela-bard a který s sebou při útěku vezme i zmíněného blonďáka, kterému následně nabídne, aby s ním cestoval a učil se od něj... Kdo poznal, o čem to, sakra, melu, má u mě lízátko.
Každopádně, pokud postava, kterou jste právě vymysleli, nehraje v příběhu žádnou roli, prostě ji tam nedávejte. Jestli je tak geniální, že ji nechcete úplně zahodit, vymyslete jí vlastní příběh. Necpěte ji zbytečně někam, kde si jí nikdo ani nevšimne a kde bude dobrá jen k tomu, aby čas od času prohodila nějakou humornou hlášku.

2) "Perfect is boring!"
Tohle si zapište za uši. Nebo možná radši na nějaký papírek, co si vystavíte vedle počítače, ať to máte pořád na očích. Dokonalost je nudná, a u literárních postav to platí dvojnásob. A je jedno, jestli jde o dokonalost vzhledovou (bezchybná pleť, plné rty, malý nosík, velké, jasně modré oči, do pasu dlouhé blonďaté vlasy, co se na slunci lesknou skoro jako zlato, míry 90-60-90, nohy supermodelky a budí se už nalíčená) nebo duševní (inteligentní, pohotová, vtipná, přátelská, okouzlující, čestná, ochotná, vždy pomáhající, nikdy neztratí nervy a její nejhorší známka ve škole bylo jedna mínus), případně rovnou obě. Dokonalost je něco, od čeho bezpodmínečně musíte dát ruce pryč.
Neříkám, že váš hrdina nutně musí být napůl vyšinutý a na nose mít bradavici. Ne, klidně může být i hezký. Dokonce hodně hezký. (Že, Andreasi?) Může mít i pěknou řádku kladných vlastností. (Že, Eliášku?) Ale chce to i pár těch záporných.
Nemusíte si sednou s papírem a psát seznamy kladů (je poměrně hodná, mluví vždy spisovně, ovládá se, můžete se na ni spolehnout, vždy pomůže přátelům) a záporů (mírně panovačná, někdy až příliš lpí na zvyklostech, je poněkud důvěřivá a zcela mimochodem je to upírka, co nemá nejmenší problém se zabíjením). Nebo klidně taky můžete, pokud vám to k něčemu bude. Ale i když to neuděláte, aspoň se zamyslete a zkuste hrdinovi do minulosti vrazit nějaké temné tajemství. Nebo mu aspoň dejte do ruky cigaretu, když už vás nenapadne nic lepšího.
Proč? Protože dokonalí lidé neexistují. A dokonalé postavy jsou tudíž značně neuvěřitelné. Člověk tak nějak čeká, kdy někomu vrazí kudlu do zad.

3) A proč že by tohle měl udělat?
Motivace vaší postavy je další z věcí, které by bylo vhodné vyřešit dřív, než vůbec začnete psát. Pokud váš hrdina něco dělá, měl by pro to mít důvod. A měl by to být dobrý důvod. 'Ani nevěděl proč' se dá využívat jen omezeně, povětšinou ve chvíli, kdy váš hrdina cítí nutkavou potřebu se na ulici otočit a podívat za sebe. Pokud to není ten případ, chce to 'vytáhnout' něco lepšího. Znáte to, vyšší cíle, nějaká ta křivda z minulosti, standardní pomsta, šílenství, milovaná osoba... Však už něco vymyslíte, když se budete trochu snažit.
A vaše postava bude pro čtenáře zase o něco uvěřitelnější. A pokud nechce zrovna zlikvidovat vašeho všemi milovaného hlavního hrdinu, nejspíš jí budou i přát, aby se její plány vyplnily...

4) Ale nenarodil se na začátku příběhu, že ne?
Další věc, co si musíte uvědomit, je to, že, stejně jako vy, vaše postava má nějakou minulost. A stejně jako vás, i vaši postavu její minulost ovlivňuje. Pakliže ji někdo v mládí zradil, bude nejspíš poněkud nedůvěřivá a pokud toho dotyčného potká, nejspíš to nebude zrovna přátelské shledání. Pokud měla vaše postava skutečně těžké dětství, nejspíš si ponese aspoň pár šrámů na duši. Pokud má za sebou v práci velký průšvih, protože spala se šéfem... Chápete, kam mířím.
Samozřejmě netvrdím, že musíte vědět i to, v kolika letech váš hrdina prodělal plané neštovice (leda by to bylo v dospělosti a on by kvůli tomu byl neplodný), ale o tom, co se nějakým způsobem promítá do doby, o které vyprávíte, byste znát měli. Jsou to další body navíc k reálnosti vaší postavy.

5) Malé úchylky
Máme je snad všichni. Pijeme kávu pořád ze stejného hrnku (Nescafé Rock, s kytárkou), mícháme ho stejnou lžičkou (nevede teplo, takže si o ni nespálím prsty), loupeme si kůžičku kolem nehtů, odkládáme náušnice na poličku místo na stojánek (je prostě DALEKO), knížky zakládáme zásadně starými jízdenkami, sušíme růže, co dostaneme, zapalujeme si vonné tyčinky, vlasy při mytí (skoro) vždycky šamponujeme dvakrát, doma nenosíme ponožky, při čtení si občas něco tiše mumláme, při psaní se všelijak křeníme podle postav, rozkousáváme párátka, neodoláme sladkému...
Jestli hledáte nějakou pomyslnou třešinku na dortu, něco, co z vašeho hrdiny udělá skoro reálného člověka, dejte mu nějakou lidskou úchylku. Nechte ho pít zásadně jen čaj. Nechte ho prakticky obden něco péct. Nechte ho mít rozsáhlou sbírku erotických pomůcek. Nechte ho sbírat všemožné lesklé věcičky a hromadit to, co by se mohlo hodit.
Klidně použijte i něco ze sebe. Jednu, dvě věci. Jestli si to někde můžete dovolit, pak tady. A dokonce to bude možná i lepší. Vždyť co popíšete líp než to, co sami znáte?

A hlavně nezapomínejte mít svoje postavy rádi. Pokud na nich nebude záležet ani vám, jejich stvořitelům, tak komu by mělo? "Why am I gonna care if you don't care?"

No, a to je asi všechno, co k tomuhle tématu můžu říct. Jestli vám přijde, že jsem na něco zapomněla, dejte mi vědět v komentářích. Jsem zcela otevřená veškerým připomínkám.

Pro dnešek je to všechno. Příště se mrkneme na rozdíly mezi ručním psaním na papír a vyťukáváním do klávesnice.