Tak jo! Gramatické okénko! Jdeme na to!

Určitě už víte, o čem dneska bude řeč! Ano, správně, bude to o vykřičnících! A i o jiných interpunkčních znaménkách! Ani byste nevěřili, jak je jejich správné použití důležité! A to nemluvím jen o tom, že víte, kam máte vrazit čárku! Je důležité, abyste si uvědomili i další věci! Kupříkladu-

Fajn, to by asi stačilo. Právě jste přečetli odstavec, který vám dost jasně ukázal, jak to vypadat nemá, pokud VY nechcete vypadat jako nebezpečný blázen. Nebo Jillian Michaels. Což je vlastně totéž.

Na první pohled byste to sice neřekli, ale u interpunkčních znamének prostě na množství vážně záleží. A pěkně prosím, mluvíme tu jak o počtu znamének v po sobě následujících větách, tak o počtu znamének na konci věty jediné.

"Luky, co to zas mele za blbiny?"

Fajn, vezmeme to jinak. Dáme si pár podnadpisků.

. (tečka)
Základní interpunkční znaménko. Jak víme, zakončuje oznamovací větu. Dává se tam, kde byste v mluvené řeči klesli hlasem. Což, logicky, znamená, že si ho v po sobě jdoucích větách můžete používat třeba do zblbnutí. Vlastně ani moc nemáte na vybranou...

… (trojtečka)
To je takový speciální druh tečky. Značí nedokončenou výpověď. Šoupnete ji tam, kde byste v mluvené řeči nechali hlas vyznít 'do ztracena'. Pozor, trojtečka je TROJtečka kvůli tomu, že jsou to TŘI tečky. Ne dvě, ne čtyři, ne šestapadesát. TŘI.
Doporučuju dávat si pozor, abyste ji nenadužívali. Přece jen, pět 'nedokončených výpovědí' po sobě není to pravé ořechové.

, (čárka)
Na konec věty nepatří (jen za určitých okolností v přímé řeči, blíže vysvětleno TU), ale stejně ji zmíním, abychom to měli kompletní. Čárku píšeme jednu. Nic jako 'trojčárka' vážně není.

? (otazník)
Zakončuje větu tázací. To je ta věta, při které byste zvedli hlas. Prostě otázka. Pokud jde o věty, co jdou po sobě, no, v tomhle případě je to na vás. Když chcete (nebo vaše postava chce) položit pár otázek v těsném sledu, jen do toho.
Otazník, prosím pěkně, píšeme taky jeden. Ne dva. Ne tři. Nezáleží na tom, jak moc se vaše postava diví/hrozí/vyšiluje, věřte, že jeden otazník, případně větička s popisem emoce jí na to bude stačit.

! (vykřičník)
Čistě teoreticky značí větu rozkazovací nebo přací. V praxi ho používáme tam, kde bysme v reálu vykřikli, nebo aspoň zvedli hlas. Takže klidně i při větě oznamovací! Ale jak jste viděli na začátku, pokud nechcete znít (nebo nechcete, aby vaše postava zněla) hystericky, nepište je v příliš mnoha větách za sebou. Já si na to dávám vážně pozor od doby, co mě na to při angličtině upozornila naše rodilá mluvčí.
A množství vykřičníků za sebou? Dovolila bych si tu 'ukrást' poučku páně Terryho Pratchetta (najdete ji v Maškarádě, mimochodem): Počet vykřičníků je přímo úměrný šílenství autora. (HAHAHAHAHAHA!!!!!!!!!!!!!!)

?! (otazník s vykřičníkem)
To je taková šikovná vychytávečka, kterou můžete použít místo těch tří a více otazníků. Chcete, aby vaše postava svoji otázku zařvala? Tohle je přesně to, co hledáte. Ale zase si dejte pozor, abyste to nepřehnali, pravidlo o vykřičníkové hysterii totiž platí i tady.
A taky, vážně je to '?!' (otazník s vykřičníkem), ne '!?' (vykřičník s otazníkem). Prosím, neprohazovat.

A samozřejmě nezapomínejte na to, jak je to s interpunkčními znamínky a mezerami, jak jsme si to vysvětlili ZDE.

Tak jo, to je asi všechno. Na to, že jsem tenhle článek původně plánovala jako krátký, se to kapku, ehm, vymklo. No, nevadí, krátce zase příště. Možná. Ostatně, hlavní je, jestli jste si z něj něco vzali...

P. S. Pokud byste to na mě snad chtěli vytáhnout, "???" v dialogovkách používám přesně z toho důvodu, že jsou to dialogovky bez uvozovacích vět, takže nemám jak jinak dát najevo Lukášovo čiré zděšení. Pro "!!!" platí totéž.