Nemůžu?

Téma 'Jedno slovo' mi vlastně dalo fajn důvod zveřejnit jednu už dost dlouho napsanou povídku, která se mi do té doby vlastně jen bez užitku válela v počítači.

Jen to teda... zase není obvykle vtipný. Ale hádám, že to přežijete. Ještě mám v rukávu pár vtipnějších kousků...

„Nedáte si se mnou skleničku, krásná dámo?“
Kdo by mu odolal, když se tak díval?
Nejdřív jsem si říkala, že je to tím šerem v baru, že nevidí ty počínající vrásky na, aspoň pokud můžu soudit, jinak docela mladě vypadajícím obličeji. Že je to jen tím, že na sobě mám trochu těsnější kalhoty a tričko s výstřihem. A tím, že jsem, na rozdíl od dobrých tří čtvrtin žen svého věku, měla váhu v normálních hodnotách BMI.
Ale stejně mi bylo čtyřicet a jemu maximálně tak pětadvacet. Zákonitě by utekl, kdyby mě viděl v jasném denním světle. Které se teď, naštěstí, nekonalo.
Myslela jsem, že to bude jen flirt. Malý večerní flirt.
Mohla jsem si to dovolit. Koneckonců to byly už dva měsíce, co jsem sundala snubní prstýnek. Půl roku, co jsem se dostala poblíž k čemukoliv podobnému manželským povinnostem.
A bylo to tak příjemné, když o mě někdo jevil zájem.
Z toho flirtu se nakonec stala divoká noc v jeho bytě. Konečně, chtělo se mi ječet. A naštěstí jsme se tam dostali bez míjení jakéhokoliv zdroje jasného světla.
Usnula jsem tak tvrdě, jako se mi to za celý poslední půlrok nepodařilo. Původně, tedy cestou tam, jsem myslela, že hned po sexu odejdu, ale prostě jsem usnula, skoro okamžitě, málem jako chlap.
A když jsem se ráno vzbudila, on se netvářil nijak pobouřeně kvůli tomu, že tam ještě jsem. Dokonce vypadal skoro potěšeně. A nabídl mi kávu. A díval se na mě se zalíbením, i když mě teď viděl vážně  pořádně, vzhledem k množství velkých oken v bytě.
Dokonce si řekl o telefonní číslo, čímž mě šokoval tak, že ho vážně dostal.
Mimochodem, vyšlo najevo, že je mu ve skutečnosti osmadvacet, ale to byl stejně moc velký věkový rozdíl. Zejména když já byla ta starší.
Osprchovala jsem se a odešla z jeho bytu. Byla jsem rozhodnutá, že až mi zavolá (ne, KDYŽ mi zavolá), řeknu, že už ho vidět nechci, vymyslím si, že jsem někoho potkala, prostě cokoliv, abych se ho zbavila.
Jenže on uměl tak skvěle přesvědčovat.
I když uznávám, že jistou roli v tom určitě sehrála i moje ješitnost. Vždyť on o mě měl vážně zájem. A nešlo mu ani o peníze, jeho byt byl stokrát luxusnější než ten můj.
Souhlasila jsem s tím, že s ním půjdu na druhou schůzku. Pak na třetí. A taky na čtvrtou.
Nechápala jsem to. Mohl by mít jakoukoliv dívku, na kterou by ukázal.
Po čtvrté schůzce jsem si přísahala, že mu tohle už nedovolím.
Pak moje čtrnáctiletá dcera na víkend odjela ke svému otci a já už hodinu po jejím odjezdu žhavila telefon a zvala si k sobě svého mladého milence.
Vždyť dokud to bude jenom o sexu, bude všechno v pořádku. Mám na to právo, po těch letech, co jsem byla vzorná manželka. Jen trochu si užít, zatraceně. Ale hlavně do toho nemotat city.
Ignorovala jsem zvláštní pohled, kterým mě v pondělí odpoledne počastovala sousedka o patro níž, když jsem ji náhodou potkala u poštovních schránek. To, jak se postel sunula po podlaze, asi bylo slyšet, dobře.
Když jsem měla jedno odpoledne volno a mojí dceři jako na potvoru odpadla odpolední výuka a ona tudíž v kuchyni potkala mého milence jen ve spodním prádle, zatímco já byla ve sprše, bylo to o něco horší. Ale vzala to dobře. Soudě podle toho, že si ze mě ještě dva týdny utahovala.
Ani jsem jí nemusela nic vysvětlovat.
Jenže pak se do toho zapletly city. Přesně v tu chvíli, kdy k nám nečekaně přišel, podal mi kytici rudých růží, jakou jsem, mimochodem, nikdy dřív nedostala, a řekl, že si musíme promluvit.
Když jsme už seděli v obýváku na gauči, podíval se na mě těma svýma oříškovýma očima a řekl, že se do mě zamiloval a že chce normální vztah.
A já mu řekla, že to přece nemůžu.
Přísahám, ani když jsem odcházela od rozvodu, nebylo mi tak mizerně, jako když jsem viděla jeho výraz.
Nesnažila jsem se ho zastavit, když šel pryč, protože koneckonců, to já ho vyhnala. A teď, když se do toho ty city zamotaly, už to stejně nemohlo pokračovat jako dřív.
Byla jsem na dně. Ze svého krásného růžového obláčku jsem najednou sletěla ne na zem, ale do horoucích pekel.
Nemůžu, to je pravda. Nemůžu.
Bylo to všechno krásné, ale bylo to nereálné. Žádná budoucnost. Jak dlouho to mohlo vydržet, rok? Rozhodně spolu nebudeme do konce života. Dva roky? Dva roky, kdy se na nás všichni budou divně koukat. Už teď to dělali.
Ne, nemůžu. Měla bych si najít někoho ve svém věku.
Ale jak, když ti chlapi v mém věku, co chtějí ženskou, chtějí sexy holku těsně nad dvacet?
A proč to vlastně u nich je dokonale společensky PŘIJATELNÉ?
„Mami? Brečíš?“
Zvedla jsem hlavu. Stála tam a divně se dívala. Moje sluníčko.
„Já… víš…“
„Souvisí to nějak s tím, že Filip sedí na našem balkoně a kouří jednu cigaretu za druhou?“ naklonila hlavu.
„On tady je?!“ vytřeštila jsem oči.
„Jo, a taky je celej ubrečenej. Co jste si udělali, mami?“
„To… to bys nepochopila,“ zavrtěla jsem hlavou.
„Fajn,“ frkla. „Škoda, jestli to mezi váma skončilo. Vážně jsem myslela, že se k sobě hodíte.“
Hodíme.
Bože, bylo mi s ním tak nádherně.
A je pravda, že poslední měsíc sem chodil, jen tak na odpoledne, vůbec ne kvůli sexu, i když byla Anet doma, a tak skvěle spolu vycházeli, vypadala, že ho bere jako staršího kamaráda, a já pro ni přece nikdy nechtěla hledat náhradního tátu, když s tím vlastním má vztahy dobré…
„A ty mi chceš říct, že ti nevadí, že je o tolik mladší než já?“ zamračila jsem se.
Pozvedla obočí.
„A to by mělo?“
Kousla jsem se do rtu.
Nemůžu? Vážně NEMŮŽU?
Vstala jsem a kuchyní prošla až na balkon.
Filip se ani nepohnul, když jsem otevřela dveře.
„Fajn,“ řekla jsem. „Pořád nechápu, co na mně vlastně vidíš, ale jo, miluju tě, a jo, chci to s náma zkusit. Takže pokud tady čekáš pro případ, že bych si to rozmyslela, tak ti oznamuju, že ano, rozmyslela. A pojď laskavě dovnitř, protože já se o tebe starat nebudu, až se smrtelně nachladíš, protože toho jsem si dost užila se svým bejvalým. Pochopil?“
Zamáčkl cigaretu o dno popelníku, který jsem koupila jen kvůli němu, a s trochu plachým úsměvem se na mě otočil.
„Naprosto,“ kývl. „Chceš, abych uvařil večeři, lásko?“